Nočníček

Čtvrtek 30.4. 2009

Using username "vk4". vk4@biela.ifw-dresden.de's password: Access denied vk4@biela.ifw-dresden.de's password: Access denied vk4@biela.ifw-dresden.de's password: Access denied vk4@biela.ifw-dresden.de's password: Access denied vk4@biela.ifw-dresden.de's password: Last login: Thu Apr 30 09:37:20 2009 from f053084026.adsl.alicedsl.de [vk4@biela ~]$ Tomu se říká Random Access Memory.

Středa 16.1.

Úterý 15.1.

Nevím, zda to přičítat své hluchotě, projevu přednášejícího, nebo jen špatné akustice, ale celou přednášku jsem vnímal temné dunění sem tam přerušené zákmitem artikulace.

Středa 12.12.

Přijel jsem do Prahy, obdržel protitetanovou injekci a vrátil se zase domů.

Úterý 11.12.

Stolní tenis. Smeč, teč o síť, bod.

"Sorry."

"Neomlouvej se, to se ještě dalo vybrat."

"Ano, dalo se to. Ty jsi to nedal. Omlouvám se tobě, ne tomu."

Pátek 7.12.

"Jsi skvělý, úžasný a máš všechny dobré vlastnosti," prohlásila jistá entita, která by tu patrně nechtěla být jmenována. Milé. A proč to zastírat, dotyčná AC má také všechny dobré vlastnosti, a to v míře přinejmenším poloviční, co já.

Středa 14.11.

Zkontroloval jsem si pravopis. Dopustil jsem se chyby ve slově správnost a ispell nezná pojem pseudokontinuálně.

Pondělí 25.6.

Člověk se nemůže změnit. Ale časem si zvykne.

Úterý 12.6.

"Doctor Krapek, can I have your place," dí autoritativně u oběda zavalitý polský vědec.

Ona ta moje přednáška nebyla nic moc, to připouštím, ale aby mě kvůli tomu vyhazovali od stolu ...

A jo, to on myslel talíř. Tak to pak jo.

A Míla má poster až večer, tudíž ho tu nikdo nezná a polívku si musel nalít sám.

Sobota 9.6.

Kravata v kalhotkách - erotický sen mladých fyziků.

My starší si vystačíme s mnohohlasým kánonem. A trochou zvrhlé romantiky:

"Líbí se ti hvězdy?"

"Ano." (zasněně)

"Hm, to máš smůlu, dnes nejsou žádný vidět."

Pátek 1.6.

Nejsem líný. Jenom pracuju adiabaticky.

Čtvrtek 26.4.

No, nenaimplementoval se.

Zato jsem udělal jinou mocnou věc. Vizte a žasněte.

for i in 0 1 2 3 4 5 6 7 8; do echo "\"Spectra_vic_std_all.dat\" using `echo 6*${i}+1|bc`:(\$`echo 6*${i}+2|bc`+w*${i}) with lines title \"`echo 4*${i}+8|bc` ML, x\",\\"; done

Jednořádkový skript, který stiskem klávesy poskytne devítiřádkový výstup, tomu říkám efektivita.

Mimochodem, poznamenávám to sem, abych nezapomněl, ne abych ohromil. To bych přinejmenším změnil ten for na while.

Čtvrtek 12.4.

Naimplementuje-li se hamiltonián nebo nenaimplementuje-li se hamiltonián?

Úterý 10.4.

"Půlku slunečnicového chleba."

"Půlku? Půlka je za ode dneška za dvě eura," dí turecký prodavač. "Celý za euro padesát."

Má to svoje opodstatnění. Musí se s tím krájet, a zrovna jemu to s nožem moc nejde. Rizikový příplatek. Pro vdovu a sirotky.

"Tak celý, to já taky sním."

"To byl vtip. Sranda musí bejt."

Pátek 30.3.

Jsem linuxový king. Tedy jak se to vezme. Je to pravda, ale ne úplná. Zcela přesně řečeno, jsem linuxový kingkong.

Pátek 16.3.

Když už se jednou za čas rozhodnu vyloučit do nočníčku něco nového, dělám to pomocí vi nocnicek.html. Tím vi se samozřejmě rozumí vim, což lze snadno zjistit nahlédnutím do aliasu. VI Improved. Pohodlí kurzoru v základu, aniž bych někde musel něco přemapovávat. Včera se monoceros dočkal nového železa (nechme teď stranou otázku, co je monoceros, když ne hardware) a tím pádem i nové instalace systému, já mám dnes trochu času, tak co bych něco nenapsal, když se to ode mě čeká. Otevřu nočníček a ... ejhle, hatmatilkové tagy nikde, zato je celý text zformátovaný jak ve vybuchovači. A tvořit teď budu jak? Chtěl jsem editor, ne prohlížeč, na ten se můžu s prominutím visrat. S měkkým i. Úmyslně.

Pátek 9.3.

"You are a very redundant person, that's what kind of person you are," pravil ke mně můj počítač. To se mu to machruje, když jsem ho nakrmil procesy na týden dopředu.

Pondělí 18.12.

Rozměr gridu může být téměř libovolný. Pouze je nutné zajistit, aby byl ve směru y počet uzlů dělitelný počtem oblastí, do nichž se grid dělí. Z nějakého důvodu je požadováno, aby byl počet uzlů ve směru x dělitelný šesti, údajně se pak celý vektor vleze po částech do registru a rychleji se s ním pracuje. Nu což, před lety to na tehdy používané architektuře asi i platilo, a dnes už nemá cenu riskovat změnu. S ohledem na symetrii problému je ovšem vhodné mít stejný počet uzlů v x a y, vezmeme tedy číslo, které je dělitelné nejmenším společným násobkem 6 a počtu oblastí ve směru y. Na tom je veselé, že na dvouprocesorovém stroji budou ony oblasti právě dvě, takže nejmenší společný násobek zůstává rozumně malý (pro Ríšu - 6). Jediná komplikace se objeví v případě, je-li uzlů v obou směrech 36. 36 je dělitelné 6, dokonce by se dalo říct, že mezi rozumně malými čísly je to číslo nejlépe dělitelné 6, to ale z nějakého důvodu nestačí, což patrně souvisí s magickou konstantou 85 představující počet prázdných bitů, které je nutné vložit doprostřed šestnáctice vektorů, aby to všechno fungovalo. Jak vidno, přes všechno toto úsilí to občas nefunguje. Pomohlo by změnit počet uzlů ve směru y, tím se ale poruší symetrie problému, takže vlnové funkce nebudou pěkně kulaté (případně v závislosti na kvantovém čísle pěkně protažené), navíc se sejme degenerace excitovaných hladin, takže už nebude možné pozorovat sejmutí degenerace excitovaných hladin působením piezoelektrického jevu, což je samozřejmě škoda. Změna počtu uzlů ve směru z samozřejmě symetrii nesníží, z čehož okamžitě plyne, že problém neřeší. Bylo by možné místo 36 použít 30 nebo 42, ale to už je buď nemístné omezování struktury, nebo plýtvání časem. Dle rady TU génia tudíž dělím grid na dvě oblasti i ve směru z a ukazuje se, že to je přesně ono. Je sice nutné pouštět 4 procesy na dvou procesorech, ale co by člověk neudělal pro to, aby se chyba posunula o deset řádku kódu dál. Nyní se cítím jako mocný programátorský mág.

Hádanka nakonec: Co znamená energie 600 +- 200? Odpověď: Půjdu domů hodně pozdě.

Sobota 16.12.

Máme dnes pěkné adventní počasí, přijmeme-li hypotézu, že déšť je berlínský sníh.

Čtvrtek 7.12.

12:45 - Česká republika prohrála u Evropského soudu pro lidská práva spor s Václavem Linkovem.

Sobota 2.12.

Pokud jsem si opravdu rozříznul jazyk sušenkou, pak je svět mnohem nebezpečnější místo, než jsem si zatím myslel.

Pátek 24.11. (ovšem v roce 2006, hm...)

Na výzvu, abych se choval jako muž, odpovídám, že sebou nenechám manipulovat.

Středa 9.11.

"Jak hluboko jí to tam můžu strčit?" ptá se Ríša.

"Jak hluboko chceš," říká Ola.

Nejvyšší čas to tady všechno smazat.

Středa 2.11.

Zaznamenáníhodný výrok O?Z: Nejsem promiskuitní s každým.

Středa 26.10.

Poznámka ke Kingově semináři:

Útěk je řešení hodné celého muže. Holého muž si ale takové řešení dovolit nemůže.

Středa 10.8.

"Teď musím čekat, než se reprodukční cyklus toho červa zopakuje," tvrdí Ola naštvaně.

A to je prosím vdaná necelý měsíc.

A ještě trocha poučení: "Do hajzlu, hrůza. Panebože, jak se debuguje fortranovský program?"

"Hm, blbě."

"Takže ladicí výpisy a sledovat, kde to spadne."

"Tak to dělám já."

"To je jak u blbých."

"Jo."

"Tak to mně bude vyhovovat."

Úterý 17.5.

Být o polovinu chytřejší než Ríša, to je skoro povinnost.

Neděle 15.5.

Přečtěte si nové básně. Měřítka vkusu jsou rozdrcena, morálka chybí. Ale fuj.

Pátek 13.5.

Přestože byl pátek třináctého, zahradní slavnost se velmi vydařila. Dokonce i Markéta, která vyjížděla po všech přítomných mužích, nakonec s nějakým odjela domů. Jen já jsem málem spadl do ohniště, ale to už bylo v sobotu.

Tvrzení o Markétě se nepochybně stane předmětem četných debat, pročež raději rovnou předesílám, že nejde o empiricky podložený fakt, nýbrž o jednoduchou dedukci založenou na domněnce, že byl-li projeven zájem i o mě, je použití obecného kvantifikátoru zcela na místě.

Úterý 12.4.

Moje výpočty elektronové struktury kvantových teček nadhodnocují laterální konfajnment.

"Ty jsi vůbec celý nadhodnocený," tvrdí Ríša.

Pondělí 11.4.

Kamarádky jsou milenky v záloze.

Úterý 5.4.

Poslední kolega opustil před půl jedenáctou kancelář a já se konečně můžu nerušeně věnovat péčku. A mám na výběr. P-typ křemíku nebo křemík legovaný fosforem (P), který má překvapivě n-typ vodivosti.

Středa 30.3.

"Tak napíšeš o těch pornostránkách?" dožaduje se svého Ríša. Tak teda jo.

Úterý 29.3.

Pokud člověk začne žárlit na webové pornostránky, tak je to s ním opravdu špatné.

Úterý 15.3.

Olga si nalila do kávy plesnivé mléko, které přinesl Adam, před týdnem otevřel Pavel a od té doby ho nikdo neschoval ani nevyhodil.

Kdo za to může? Samozřejmě já.

Také máte občas problémy s chápáním?

Pondělí 14.3.

Matematicko-legislativní hádanka: Třicet pět procent plochy perníku je pokryto pětinovým objemovým podílem náplně, která v sobě obsahuje desetiprocentní hmotnostní podíl višňové dřeně. Jakým právem se takový perník nazývá višňový?

Úterý 1.3.

Lze od přetížených operátorů očekávat plný výkon?

Úterý 15.2.

Možná vypadám, jako bych neuměl napočítat do pěti, ale zdání klame. Ve skutečnosti neumím napočítat do sedmi.

Pondělí 14.2.

Pustil jsem si rm a teď jsem trochu zaskočený, protože už běží deset minut a ještě neskončil. A ano, bylo to s přepínačem -r.

Sobota 5.2.

Lepších postupů jsou samozřejmě tuny, ale extrémní podmínky si občas vynucují extrémní řešení.

Pátek 4.2.

for j in 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30;

Vypadá to strašlivě, ale já si za tím stojím. Má někdo lepší nápad?

Čtvrtek 3.2.

Co vnikne dovnitř, musí i ven. Tohle je nápověda k zítřejší zkoušce z optiky, kterou v žádném případě nelze rozšiřovat na kontakt se ženami.

Úterý 1.2.

Odborný fyzik by se o pružnost a pevnost měl zajímat jen tehdy, jde-li o ženské poprsí.

Pátek 28.1.

V testu znalosti sexuálních úchylek jsem získal 19 bodů z 20, ale pravděpodobně to nic neznamená.

Čtvrtek 27.1.

Pokud by izolační schopnosti mého spacáku nedosahovaly deklarovaných hodnot, věnuju svým čtenářům na rozloučenou fragment Nohavicovy písně Polámaný anděl touhy.

Po městě chodí lační kocouři
a mě to občas v duši sevře
jsou noci, v kterých kdo oči zamhouří
ten už je nikdy neotevře

Úterý 25.1.

Každý dělá to, co umí. Já neumím nic.

Pátek 21.1.

Vzhledem k tomu, že gůgl stále ještě ostudně neumí najít třetí sloku Nohavicovy Martiny, bude prozatím tady.

Čtvrtek 20.1.

Celý den jsem v práci ani nesáhl na to, s čím jsem chtěl konečně pořádně pohnout.

A vám by na mém místě nebylo hloupé osahávat kolegyni?

PS pro kolegyni (tu jedinou, co mám): Je třeba zdravě pochopit nadsázku a nedělat si plané naděje.

PS pro úchyly: Ano, i mě napadla ta údernější varianta.

Středa 19.1.

Od dnešního dne se jmenuju Parse Error.

Dodatek o slávě nočníčku: Přišed do hospody a objednav pivo, popatřil jsem na Zdenu, která přišedši, držela vyzývavě pivo a ptala se, zda jsem do ní do nočníčku napsal to, co mně údajně přísně důvěrně svěřila, když jsme se posledně opili u baru. Jelikož jsem si už nic nepamatoval, přiznal jsem ochotně, že jsem nic nepublikoval, načež mně pivo bylo přiděleno.

Dodatek k přechodníkům: Přišed má v gůglu desetkrát větší četnost, než přišedši. To značně nabourává představu o větším jazykovém citu žen ve srovnání s muži; k čemu cit bez přechodníků. Většina výskytů se vztahuje k různým biblickým textům, pročež počítám, že se velmi brzo dostanu v dotazu přišed/ši do čela vyhledávacího pelotonu.

Úterý 4.1.

Anatomická perlička z jedné diskuze: Kdo by si hřál na prsou hada, který mu může vrazit do zad nůž?

Pondělí 27.12.

V každém vztahu je důležité, aby existovaly hranice. Píše se to v knize Myslíme v C++ od Bruce Eckela.

Čtvrtek 16.12.

Může spinorbitálně odštěpený pás ovlivnit vodivost p-dopovaného polovodiče?

Ovšem.

Může spinorbitálně odštěpený pás ovlivnit výsledek výpočtu vodivosti p-dopovaného polovodiče?

Samozřejmě ano.

A může spinorbitálně odštěpený pás ovlivnit výsledek výpočtu vodivosti p-dopovaného polovodiče, v němž se se spinorbitálně odštěpeným pásem nepočítá?

Tak tady bude zrada.

Středa 15.12.

Neuzavřený anuloid je válec.

Úterý 14.12.

Nainstaloval jsem několik bezpečnostních záplat, smazal spyware a odstranil viry. Rebůtuje, uvažuju, že ještě zazálohuju data. Jak lamerské, přemítám a chystám se přičinit o tom mravoučný zápis do nočníčku, neboť jak každý ví, ze všeho nejdřív se zálohuje, potom se odstraňují viry a až nakonec lze záplatovat systém, a rozhodně se všechno tohle nedělá na jeden reboot. Každý tohle ví, ale málokdo se tím řídí, dokud se nespálí. Což platí i o mě.

Esesháčkuju se tedy na monocera, abych varoval všechny lehkovážlivce, a ejhle, zubí se na mě hlášení host not found. Když not found, tak not found, říkám si a pouštím pinga, kam se jen dá. Kdo řekne ping, měl by také dodat 3 packets transmitted, 3 packets received, 0% packet loss, dnes to ovšem takhle nefunguje. Kontroluju firewall, zdá se být v pořádku, konfigurace sítě taky, síťový kabel je OK. Kolegům síť jede, kontroluju, chytaje se příslovečného stébla, problém tudíž bude na mé straně. Navíc podle logu firewallu, odmítajícího neautorizované pokusy o sblížení, je síť prostupná, jenomže já se nemůžu nikam dostat. Záhada.

Mohlo to být samozřejmě i horší, síť není životně důležitá, ale přesto jsem ztratil jednu ze svých neochvějných životních jistot. Být zrazen vlastním počítačem není nic příjemného, člověk se s tím tak snadno nevyrovná. Odcházím pro zálohovací cédéčka, přičemž hlídám krabici ostřížím ohledem, připraven, pro případ, že by vzplála plamenem, zachránit aspoň disk.

Tolik poučné pojednání. Z toho, že si je můžete přečíst, vyplývá, že se vše v dobré obrátilo a já se teď můžu chlubit, že jsem velký počítačový mág. Ale data si stejně zazálohuju. Už zítra. Nebo aspoň v dohledné době.

Pátek 19.11.

Řešení včerejší hádanky spočívá v nefunkčním zipu.

Čtvrtek 18.11.

Na spacáku vážícím 2,2 kg, plněném čtyřmi vrstvami polarguardu, s extrémní teplotou -30 a velkém jak kráva je visačka s nápisem kosa. Hm, hm.

Středa 17.11.

Kdo je prvním autorem článku, je-li tím druhým hňup?

Neděle 7.11.

Chybové hlášení je korektním výsledkem k operaci modulo 0.

Sobota 6.11.

V tišnovské kotlině je ještě téměř babí léto, ale nahoře už se definitivně usadila zima. V mechu u cesty vyrostlo šest posledních klouzků, místy ještě červenají ostružiny, příliš optimisticky před zítřejší studenou frontou. Vibramem drtím poslední spadaná jablka a jdu domů, do tepla.

V Tišnově nastupuje do vlaku grupa důchodců, stařena hlasitě uvažuje, zda má vůbec smysl se svlékat. V jejím věku už asi ne, rozvažuju.

Pátek 5.11.

Zahrajte si s umělou inteligencí na hádání slov. Mimochodem, je kuře flexibilní?

Čtvrtek 4.11.

Že by někdo spamoval můj mobil? Je to s mojí sklerózou daleko závažnější, než jsem si myslel? Nebo je opravdu tak moc nešikovná? Posuďte sami.

04.11.2004 12:01 999 1/2 www:ahojky , tak to zkousim , snad to dojde! nemuzu bejt prce tak moc nesikovna ne!! to se ke me nehodi.......jen prozvon az to prijde !at to vim ,oki .mej se 2/2 www: bubackuuu..ten vcerejsek me mrzi ...vis jak sem si dala zalezet na makeupu .....a zase nic .....o))))))

A ještě pokračování.

04.11.2004 13:53 999 1/1 www:ahojky sama sem zvedava jestli ti to prijde ?..ty brdo dyt nemuzu prece bejt tak nesikovna ne!!!,,to ke me moc nejde!!!............. o)))

Středa 3.11.

Zachtělo se mně kultury, i vkročil jsem včera do divadla. Vchází se přes hospodu, tudíž každý sám musí u baru nahlásit, že netouží po pivu, ale kulturním prožitku při představení Jeden den Ivana Denisoviče. Jelikož jsem však vypadal kultivovaně a lihuprostě, zamířila ke mně trhačka lístků a ptala se, zda mířím za uměním. Omluvný tón jejího hlasu ve mě vyvolal pochyby, zda jsou ještě vstupenky. Byly. A bylo jich hodně. V úměře k tomu bylo málo diváků. Šest. A tak se představení zrušilo.

V tomhle místě jsem původně plánoval hlubokomyslnou a mravoučnou pointu, ale nic nebude. Je pozdě, jdu na pivo.

Úterý 2.11.

Anebo je to taky všechno špatně. Ještěže jsem vybaven dostatečnou frustrační tolerancí.

Mimochodem, ptát se na užitečnost lze v základním výzkumu považovat za faux-pas.

Pondělí 1.11.

Ještě miliarda a sedm set milionů diagonalizací, a intervalenční přechody v silně p-legovaném křemíku s Fermiho mezí dvě stě milielektronvoltů v pásu budu znát i pro pokojovou teplotu. Výsledek pro absolutní nulu ovšem můžu nabídnout okamžitě.

Neděle 31.10.

Ráno pozoruju sýkorku poskakující po ořešáku, aniž by kde nějaký rostl. Včerejšek nezůstal bez následků.

Sobota 30.10.

Za Studencem je krajina sice pěkná, ale poněkud fádní, pročež jsem si dnešní výlet vylepšil doprovodem skupiny sportovců, kteří mně poskakují v patách, skuhrají na zhoršující se dech (ve dvaadvaceti už to není to, co v jednadvaceti, ale po třiadvacítce to bude ještě mnohem horší), navzájem si předvádějí různé bizarní svaly (od brždění kola, například) a trumfují se počtem mezičasů na hodinkách. Také se každých pět minut někdo zeptá, co je legendárního na Rudíkovu, který jsem tímto přívlastkem opatřil ve zvacím dopisu (od šesti lidí jsem tuhle otázku dostal celkem pětkrát, ale ta základní komunikace, ta ovšem funguje). Raději se věnuju přírodě a občas utrousím nějakou moudrou poznámku, což vzbuzuje značný, místy až nepříčetný ohlas.

Pondělí 18.10.

Na mariáš přicházím s dvacetiminutovým zpožděním, tedy deset minut před jeho plánovaným a hodinu a čtvrt před jeho skutečným zahájením. Hádanka dne: Jak dlouho čekal Laďa a kdy přišel Jiřík?

Povšimněme si ovšem nebezpečného latentního šovinismu dřímajícího v předchozím odstavci. O kom je tu řeč? O třech mužích posouvajících svou intelektuální činností lidstvo vpřed, zpátky ni krok. Ani zmínka o tom, či spíše o té, která svou tvrdou prací uvolňuje potenciály v nás skryté. Ano, řeč je o statečné servírce Zdeně, která, nedbajíc záchvatů tuberáckého kašle a zajídajíc cigarety medem, raději skromně vyplivuje žlutozelené hleny na podlahu, jen aby se nemusela vzdálit od pípy. To je žena dneška! To je podstata emancipace. Když ji hlasitě chválím před celou hospodou, jen se zardí a maskujíc dojetí mužnou drsností, posílá mě do prdele.

Neděle 17.10.

Rostou.

Sobota 16.10.

Je pravda, že se tu dlouho nic nedělo. Ale to už je zákon nabídky a poptávky. Pokud mám slušnou návštěvnost i bez aktualizací, nic mě nenutí, abych něco psal. A až návštěvnost mít nebudu, tak to tu všechno smažu. Ha!

Pátek 15.10.

Dnes ráno jsem šel do práce. V práci je horko, ale venku prší. Když si otevřu okno, tak se ochladí i uvnitř. To je super, že jo? V poledne mi Kristýna přinesla ukázat fotky. Byly moc pěkné. Já jsem jí ukázal své fotky. Byly také moc pěkné. Pak jsem šel s Alešem do hospody. Dal jsem si zelňačku a žebra, ale Aleš byl statečný a dal si pivo. Teď už je střízlivý. Já ještě pracuji, ale už se těším na víkend. Mňam!

Některé příběhy zkrátka píše sám život rukou drsné učitelky matematiky s autoritou. Vzhůru na Agatoviny.

Čtvrtek 14.10.

Když jsem se všude pochlubil protaženými tečkami, zjistil jsem, že možná vůbec protažené nejsou.

Na večerní pingpong jsem si nachystal výbornou repliku od Nohavici, bohužel jsem hrál příliš dobře na to, abych ji mohl použít. Tak třeba příště.

Středa 13.10.

V jistých kruzích jsem považován za jednoho ze dvou nejlepších řešitelů. To potěší.

Úterý 12.10.

V dnešní době stále ještě existují lidé, kteří na nabídku umístění do nočníčku reagují odmítavě, nebojím se říci až štítivě.

Pondělí 11.10.

V pondělí je třeba pracovat, a ne psát kdejaké bludy.

Čtvrtek 23.9.

Už deset minut se bavím svými vlastními vtipnými výroky. Jestli to náhodou není projevem narcismu. Jdu se utopit do studánky.

Středa 22.9.

Jsem šikovný, to se nedá nic dělat.

Úterý 21.9.

"Co tady děláš, je úterý," ptá se Tamara.

"Máš pravdu, je úterý," odvětím asertivně. Dostanu své pivo.

"A Laďa přijde?"

"Jasně, přijde. Za chvilku. Já jsem dnes přišel včas." Tím je vysvětleno, proč tu Laďa, počítaje s mým obvyklým půlhodinovým zpožděním, ještě není.

"No jo, ten aby tu chyběl. Vy vlastně chodíte někdy ve středu a někdy v úterý, že?"

"Jedině ve středu. Minule to byla vyjímka. A navíc v sudých týdnech, tenhle je lichý."

Čekám, zda Tamara dojde k závěru, že tu nejsem, ale zjevně dá víc na intuici, než na logiku, pročež se vrhám na právě přišedšího Laďu. Obvyklé hospodské tlachání se mně podaří po dvou pivech zvrhnout v několikahodinovou debatu o PHP. Když začnou lítat zpaměti kódované regulární výrazy, naznáváme, že už je toho příliš a jdeme domů. Pro příští sezení pumenů sestavuju nový karaoke kánon: péhápé, péhápe, to já mám nejradši...

Pondělí 20.9.

Netuším, co se dělo, ale trvalo to dlouho.

Neděle 19.9.

Je výborné mít na kole anatomicky tvarované sedlo s gelem a prolisem, maximálně snižujícím tlak na citlivou perineální zónu, ale mám teď příšerně otlačená třísla. Tak nevím, je-li rozumné vyměnit impotenci za invaliditu.

Čtvrtek 16.9.

Spočítal jsem stavy v 2D anizotropním parabolickém potenciálu v magnetickém poli, pročež se dmu pýchou. Posléze se už nedmu, když zjišťuju, že počítám závislost na konstantním poli.

Pondělí 13.9.

Další syntaktická výstřednost: if ((E<minE-3*sigma)&&)E>maxE+3*sigma()

Pátek 10.9.

K žádnému průlomovému poznání procesů probíhajících ve sklenici se sádlem zatím nedošlo. Známá chemička, zjevně v dobrém rozmaru podpořeném vlivy středomořského prostředí, jen nestydatě fabuluje, kp aproximací sádlo při nejlepší vůli nepopíšu a na fenomenologické úrovni lze pouze konstatovat, že strašlivě smrdí.

Máte-li doma žluklé domácí sádlo z Vysočiny (pravděpodobně vepřové) v dostatečném množství, můžete je využít následujícím způsobem. Namažte na sebe tlustou vrstvu a nastupte do prostředku veřejné dopravy. Sádlo bude působit jako univerzální ultimátní repelent. Už nikdy se vám nestane, že se nevejdete do přecpaného trolejbusu, už nikdy nebudete potřebovat místenku do vlaku. Na pohoršené pohledy cestujících rázně odpovídejte: "No co, antiperspirant." Vzhledem k dobrým izolačním vlastnostem sádla není nutné nosit pod ním oblečení, čímž se, jste-li vybaveni vhodně formovanou postavou, účinky znásobí, odpuzující efekt bude multimediální. A pokožku budete mít jako miminko. Právě vybalené z plínky.

Čtvrtek 9.9.

Starostlivý otec se s nasazením všech sil zoufale snaží nahradit matku propadnuvší laktační psychóze, ale kojení je nad jeho možnosti. Co dodat, drama jak z telenovely.

Středa 8.9.

Míla už mezi námi téměř tři týdny není, ale jeho památku věčně připomínají dvě vyjedené skleničky džemů a dvě zavařovačky od sádla. Zatímco džemy utěšeně kvasí a na podzim se chystá ochutnávka meruňkovice a višňovice (destilační kolona stejně většinu času stojí naprázdno), se sádlem se dějí podivné změny, k jejichž objasnění budou přizváni ty nejskvělejší chemické hlavy vyskytující se poblíž.

Pondělí 6.9.

Občas se divím, jaké tajtrlíky ze sebe někteří jedinci dělají v honbě za slávou, ale budiž. Na jejich vlastní přání nočníček uveřejňuje konverzaci dvou lůzrů doplněnou psychoanalytickým rozborem (neboli hezky česky psychorozbornou analýzou).

L1: Dneska sem zjistil zajímavou věc: Jsem tak zakomplexovaný, že mě uspokojuje jenom urážení ostatních. Ale protože ze sebe dělám šaška, tak nakonec nikoho až tak moc nenaštvu.

L2: Taky si rýpnu, a když už, tak i do tebe.

L1: Takže jinými slovy řečeno - do postele tě asi nedostanu, že? Tak pojedeš tím autobusem nebo ne? Nemáš strach z uslintanejch chrápajicích chlápků?

L2: Já ještě nevím jak pojedu, žádnej normální vlak nejede. Nedostaneš, ale můžeš se se mnou do někoho navážet.

L1: Už nevím, co trapnýho bych řekl. A nebo vlastně ... tak jo, už vím.

L2: Joo, já jsem strašně protivná a vůbec, navíc ještě nejspíš zfetovaná, už podle těch nepříčetných smajlíků.

L1: No to teda seš. Radši se z toho alibisticky vyblábolím, tohle už je i na mě moc.

Originál textu je k dispozici výhradně pro studijní účely.

Sobota 4.9.

Pozoruju vosí hnízdo. To je taková díra do země, ve které žijí malí užiteční tvorečkové, kteří se starají o to, aby se v lese nepřemnožili turisti. Ne všechny vosy žijí v zemi, některé si postaví hnízdo z papíru na příhodném místě, například pod stolem na turistickém odpočívadle za Omicemi, kde čekají na znavené cestovatele a pobízí je k dalšímu pohybu, nejlépe svižným během. Chytrý hmyz si ale raději najde jezevčí nebo liščí noru, ušetří čas se stavbou vlastního příbytku a ještě se celou zimu může živit původním majitelem. Pokud jsou tedy vosy masožravé, ale při troše dobré vůle by být mohly, dnešní překotná evoluce si žádá flexibilitu. Vosy zuřivě bzučí a rojí se, možná bych mohl poodstoupit trochu dál. A hele, teď mě jedna bodla, asi se jenom spletla, ale stejně se přemisťuju o další metr, a další žihadlo, a sakra, tak to ne, tady nebudu, hop a skok přes kopřivu (Au!) do trní (Kurva!), převalím se přes bodlák (Jauvajs!) a jsem pryč. Na mýtince u potoka zavládl klid a mír, nerušený žádným pochybným rádobylesním mužem, jak říkám, užitečná zvířátka.

Pátek 3.9.

Míla Basařů se svou ženou Mílou Basařů v dopise radí: Ožeň se. Ohnal jsem se, ale žádný efekt to nemělo.

Čtvrtek 2.9.

Obnovená premiéra stolního tenisu skončila malým debaklem. Měl jsem tu radši napsat, jak jsem před měsícem drtivě zvítězil.

Středa 1.9.

Povzbudivá zpráva pro první školní den: snadno a rychle má na gůglu zhruba třiapůlkrát větší četnost, než těžko a pomalu.

Pátek 27.8.

Ach, to dnešní divadlo. Kdybych nebyl cynik, tak bych se i začervenal.

Čtvrtek 26.8.

Mílův deníček byl včera háknut Agatkou. To se sice projevilo značným snížením hustoty informace v textu, ke snížení kvality ovšem rozhodně nedošlo, proti tomu se Míla už v minulosti pojistil nasazením laťky, pod kterou není možné se dostat.

Stylisticky je včerejší zápis velmi zdařilý, slohem na úrovni prvního stupně ZŠ a četnými typografickými chybami Agatka chytře podtrhuje imidž milé a lehce roztržité dívenky, svou schopnost empatie dokazuje skvostnou interpretací manželových výroků (rozpoznat v citoslovci Hmmm větu je mistrovské). Vrcholem celého díla je použití polonismu maskovaného chybným skloňováním. Text je protkán kouzlem utajeného, snad i (připusťme tuto možnost) nechtěného. Bravo!

Středa 25.8.

Zajímavé, že je-li třeba něco probrat verbálně, je nutné to provést orálně.

Ti, kdož ve svém logickém vývoji ustrnuli na úrovni výrokové logiky a nikdy se nesžili s kvantifikátory, by obě příslovce mohli považovat za synonyma. Doporučuju jim nechat se vyvést z omylu srovnáním verbálního a orálního sexu.

Úterý 24.8.

Spin nahoru a spin dolů, to prostě není totéž.

Sobota 7.8.

Vlak vyjel už včera, zpoždění nepřekročilo dobu potřebnou k popření této skutečnosti. Jako obvykle jsem po zhruba hodině cestování projel čtvrt kilometru od svého domova a jako obvykle jsem několik chvil dumal nad efektivitou veřejné dopravy. Jsa dobře naladěn, upokojil jsem se nakonec s paralelou s vesmírnou sondou líně se plazící ke Slunci, která se pak, urychlena jeho gravitací, vydá na nekonečnou pouť prostorem. Tady ovšem uvedené přirovnání pokulhává přímo meresjevovsky, protože nekonečna je dosaženo po další hodině jízdy a sedmdesáti kilometrech v Přerově. Šťastnější část vlaku vybavená lokomotivou už dávno směřuje k Bohumínu, zatímco přímé vagóny na Slovensko stojí opuštěny na mostě nad řekou Moravou.

Vlak od Prahy přijíždí o dvě minuty dřív. Nyní je třeba odpojit první tři vagóny i s lokomotivou a nahradit je jinými třemi vagóny s lokomotivou. Tato operace je vedena velkolepou myšlenkou umožnit přímou jízdu bez přestupování, bohužel, jak se často stává ideálům přesahujícím svou dobu, naráží na malost a nedokonalost podmínek, v nichž je realizována.

"Tak pane, v Přerově přestupujete," praví průvodčí.

"A proč bych jako přestupoval," durdí se muž.

"Jedete přece na Slovensko?"

"Co je vám do toho, kam já jedu?!"

"Jestli jedete na Slovensko, musíte si v Přerově přestoupit."

"Co je to za blbost? Mně řekli, že tenhle vlak jede do Košic!"

"Tenhle vlak ano, ale vy ne."

"Co si to dovolujete?!? Já sem si poctivě zaplatil, člověče, takový peníze to dnes stojí, a oni mě tam neodvezou, tak to ne, to já si budu stěžovat. Parchanti!"

"Počkejte, to jste špatně pochopil," snaží se průvodčí o konejšivý tón, "my vás jenom odpojíme..."

"Cos to řekl?!?" zařve muž, zatínaje pěsti.

"Ale ne, ne, neodpojíme," koktá průvodčí, "totiž odpojíme, ale ne vás, ale tenhle vagón, takže vás vlastně taky, haha, ale zase si můžete nastoupit zpátky do vlaku, co vás tam odveze, nebojte se, dostanete se tam, kam chcete."

Hromotluk se tváří nedůvěřivě, ale nakonec se uklidňuje. "A kam si teda jako mám nastoupit, v tom Přerově?"

Průvodčí si otírá zpocené čelo. "No tady do vlaku."

"To vim taky, ale do kterýho?"

"Tady do toho, co v něm sedíte."

"Cože?"

"Vystoupíte si a zase nastoupíte," praví průvodčí ulehčeně. "Jenom zatím vyměníme vagóny."

Pasažér vypadá zaraženě. Pak se mu v tváři objevuje nepříčetný výraz. Pomalu vstává a vyhrnuje si rukávy. Průvodčí spěšně mizí v uličce.

Podobných dramat se odehrává více. Zmatené pobíhání pasažérů kontrastuje s ladným synchronizovaným pohybem obou přepojovaných vlaků, řízeným muži sešlého zevnějšku, avšak s duší baletních mistrů a smyslem pro estetično.

Pátek 6.8.

V Tatrách jsou sice medvědi, laviny a turisté, ale ve srovnání s okolním světem je tam ještě bezpečno.

Mimochodem, příslušný dokumentový server by neměl ujít vaší pozornosti, přestože je v souladu s nejlepší tradicí nejhoršího bulváru zakuklený mezi zprávami o zvířátkách a počasí.

Čtvrtek 5.8.

Jestliže odinstaluju obě distribuce céčka a pak zjistím, že nemám novou, znamená to, že jsem jednoduchý, nebo neupřímný?

Středa 4.8.

Vysokých.

Úterý 3.8.

Třeba do Tater.

Pondělí 2.8.

Nikdo se mnou nechce nikam jet. Proto pojedu s někým někam já.

Neděle 1.8.

Píšu skripta pro studenty. Až je napíšu, nebudou se už moci vymlouvat na svou hloupost, nýbrž budou muset všemu rozumět. Pokud ne, omlátím jim skripta o hlavu. Pročež je potřeba, aby byla řádně hmotná.

Každopádně mám vynikající výmluvu, proč nemůžu pracovat. Ovšem v neděli je mně jaksi k ničemu.

Sobota 31.7.

Bulharská euforie opadává, je třeba vyrazit do terénu a zužitkovat získané svaly, a to nejlépe mezi Tišnovem a Černou Horou, za doprovodu Kristýny a psa. Ovšem čtyři nohy nemám, to se nedá nic dělat.

Pátek 30.7.

V zájmu zachování dobrých pracovních vztahů a soudržnosti manželství nočníček prohlašuje, že Míla ve středu nic neřekl a navíc byl opilý.

Čtvrtek 29.7.

"Kde je ten vůl?"

Kolega, jehož jméno nebudu zveřejňovat, říkejme mu třeba Míla, ale on se tak vůbec nejmenuje, se seznámil s neúprosností investigativní žurnalistiky.

"Cos to včera napsal do svého zasraného nočníčku, vole?!?"

"Takovou lingvistickou perličku, mám ji od tebe, pamatuješ?"

"Vole!"

"Je tam snad faktická chyba?"

"Vole!"

"Dobře, tak co chceš?"

"Člověk se ti s něčím diskrétně svěřuje a ty to hned zveřejníš!"

"Ale na tom přece není nic tajného, v každém slovníku to najdeš."

"Vole!"

"Nebo snad ne? Podívám se ... a sakra!"

"Vole!"

"Takže tys mě uvedl v omyl. To bylo nekorektní."

"Vole!"

"Nebo ses snad snažil něco naznačit?"

"Vole!"

"Něco o Agátě?"

"Vole!!!"

Středa 28.7.

Z polsko-českého slovníku: biedrawa - před svatbou beruška, po svatbě strakatá kráva.

Úterý 27.7.

Ráno se ztratily postery. Večer se zase našly.

Banální zpráva? Jak pro koho.

Pondělí 26.7.

Přidávám, co jsem smazal a mažu, co jsem přidal.

Neděle 25.7.

Jedu si takhle autobusem a nastoupí herdekbaba. Usedlá čtyřicátnice, kostýmek z první pětiletky, majitelka moudrosti, v civilu šéfuje manžílkovi, co dodnes netuší, kam dal zamlada oči. Kupuje si to až do Blanska a vybírá oběť. Vpředu sedí dva adolescenti, na sousední sedadlo odložili batohy.

"Mladíku, co ten batoh, jak si to představujete? To mám snad stát?"

"Dyť to máte poloprázdný, pani."

"No ale já sedávám vpředu. Tak to honem uvolněte."

Chlapci se stěhují, herdekbaba nespokojeně sedá, najednou se nemá s kým hádat. Kroutí se na místě jak Hus na hranici. Pak jí zvoní mobil, volá dítě.

"A ty nemůžeš napsat zprávu? Ty neumíš šetřit penízky?" vykřikuje vítězoslavně ženština své mravoučné zblitky na celý autobus.

Pak už je čas vystupovat, zkažené velkoměsto čeká na pozvednutí z bahna, megera, okatě táhnoucí plnou kabelu, se otáčí na mladíka na předním sedadle a naposledy perlí: "Kdybyste byl džentlmen, tak byste mně pomohl."

Kladivem do hlavy, ale on už to asi někdo zkoušel.

Sobota 24.7.

Odpoledne na Suchém bylo fundamentální.

Pátek 16.7.

"Lumpové, darebáci, to snad není pravda. Gauneři!"

Po pěší zóně kráčí stařík, vedle něj jede policejní auto. Stařík láteří.

"Chuligáni. Styďte se."

Lidé se otáčejí. Strážci zákona nasazují výraz indiánských totemů. Vůz zrychluje.

"Kdo to kdy viděl, auto v centru! Co je to za nápad? Uličníci!"

V bezpečné vzdálenosti se rameno zákona vyklání z okna a suše konstatuje:

"Platíte nás za to."

Čtvrtek 15.7.

Jsem zpět. Dá se očekávat, že o své cestě sepíšu zprávu. Anebo taky ne. Byla by to ovšem škoda, přijít o vyhořelou chatu, kroupy propadávající oknem, bábu rotující svíčkami a černomorecké přítulkyně. Co je mně ale do toho, že.

Když už jsme u těch tajností, stala se mně dnes taková zajímavá věc, o níž se ale v nočníčku nebudu rozšiřovat z důvodu ochrany osobních údajů zúčastněných osob. Nerad bych byl napaden soudním orgánem či jiným tupým předmětem. Pokud nevíte, o co jde, stejně byste nepochopili.

Mimochodem, povšimněte si, s jakou lehkostí zabředám do laciných narážek a trapných vtipů, jichž jsem byl dříve prost. To je ten Balkán. To je ten outdoor. Budu tam jezdit častěji.

Neděle 27.6.

Jedu do Bulharska.

Pátek 25.6.

Po debatě s Panem Tragédem jsem dospěl k názoru, že jsem milý a vyrovnaný člověk.

Čtvrtek 24.6.

Chtě nechtě musím přiznat, že se ze mě stává autorita. Dnes a denně přicházejí další lidé, zoufající si nad svým údělem, pro něž jsem majákem v temnotách, protože jen skrze mě a mé velké životní moudro mohou dojít pokoje. Tápajícím ukazuju směr, klesající pozvedám, mužům dávám ženy, ženám děti, studentům zápočty a santusákům drobné.

Vyzkoušel jsem všechny možné přístupy k životu, skepsí počínaje, cynismem pokračuje a nihilismem konče. A nic z toho nebylo to pravé. Někdo třeba namítne, že jsou i optimističtější životní filosofie, může být, jenže já nemám halucinogenní látky rád.

Pak jsem objevil utilitarismus, přizpůsobení vnímání reality tak, aby bylo pro mě co nejvýhodnější. Utilitarismus dává odpovědi na všechny palčivé existenciální otázky lidstva, jako třeba kdo jsme, kam jdeme a co z toho. Existuje smysl života? To záleží na tom, jestli se vyplatí, aby život smysl měl. Konflikt osudu a svobodné vůle? Co se povede, je moje zásluha, v neúspěších jsem fatalista. A takhle se dá pokračovat dál.

Nejlepší na tom všem je, že stačí pouhá změna myšlení; nemusíte jíst zdravě, každý den cvičit, být asertivní, pozitivní, meditovat a občas odjet na stáž do Tibetu nebo aspoň na stadionovou akci svého guru. Tedy aspoň tak to funguje u mě, slabším osobnostem bych možná doporučil, aby mě prohlásili svým duchovním vůdcem, postavili chrám k mému uctívání, přepsali na mě všechen svůj světský majetek a stali se otroky mé vůle. Jako bonus nabízím každému tisícímu přihlášenému expresní spasení zdarma.

Doplníte-li utilitaristický pohled na svět elementární znalostí statistiky a základními hygienickými návyky, je úspěch zaručen.

Středa 23.6.

Moje cesta do Bulharska vyvolala mezi známými značný rozruch. Začaly přicházet první kondolence.

čau. to bulharsko si užij, budu tu zatím každý ráno v novinách sledovat černou kroniku a večerní zprávy na nově... (třeba o tobě bude reportáž... zvířátková... :))

Naštěstí jsou lidé, kteří si v každé situaci ví rady.

abych vedela, jak se neco objevi ve zpravach, ze se jedna o tebe a ze se mam hlasit o tu pozustalost.

Úterý 22.6.

Jsem asi idiot. Ale co.

Pondělí 21.6.

A už je to tady, jsem naprosto nepromokavý, voduvzdorný, neprodyšný a kdovíco ještě. Mám pláštěnku, návleky, pětinásobně impregnované boty a plavky. Teď ale aby aspoň zapršelo.

Mimochodem, můžete si všimnout, že na moderní nepropro materiály nedám. Mám radši nepronepro.

Úterý 15.6.

Přímým důsledkem Mílovy svatby je, že si začal nosit do práce svačinu.

Výsledek Výťovy svatby je značně hmatatelnější.

Po romantické předehře je čas na drsné zakončení dne, pročež mířím na fotbal.

Šepa tvrdí, že jediné dobré a nejlepší místo je v hospodě u Břízy na druhém konci Prahy.

"Mají tam plátno."

"A máš rezervačku?"

"Ne."

"A vlezem se vůbec?"

"Nevím."

"A stihnem začátek?"

"Ne."

"A nepůjdem teda radši někam blíž?"

"Ne."

Nakonec se ale místo našlo, přísun piva se po třicáté minutě stabilizoval a nic nebránilo získání plnohodnotného prožitku. Utkání spolukomentoval Kotrba, zjevně zdejší oblíbenec. "Chtělo by to gól do šatny", ozývá se z reproduktoru brilantní analýza. Verpakovskis vzápětí vyhovuje.

"Kotrbo, už se na to vyser."

O přestávce se před záchodem tvoří fronta s disciplínou hodnou lotyšské obrany.

Baroš vyrovnává. Přichází servírka, také vyrovnávám. Na piva. Heinz dává vedoucí gól. Opatrně se začínají ozývat chorály mistra ligy: Baníčku, my jsme s tebou... Atmosféra houstne. Řídím se zásadou odejít v nejlepším.

A asi to pak stálo zato, aspoň podle vyprávění Šepy, který si pokračování večera nemohl vynachválit, přestože se probral nad ránem s poblitými kalhotami a sakem.

Pondělí 14.6.

Retrospektivní dopisování deníčku skýtá téměř neomezené možnosti. Například bych mohl některou z mnoha událostí příštích dnů přesunout na dnešek a vyplnit tak prázdné místo. Mohl bych se tvářit, že už si to nepamatuju, takže by vlastně ani nešlo o podvod. Aspoň ne tak úplně. Ale já to neudělám. Já naopak hrdě přiznám, že se dnes nestalo nic.

Navíc považuju za neetické manipulovat s časovými údaji, když už manipuluju s fakty.

Čtvrtek 10.6.

Obranná hra je smrtí stolního tenisu.

Středa 9.6.

Já nenuluju? A já se pak ještě divím?

Uterý 8.6.

Ikdyž už je článek skoro hotový, jeho úplné dokončení trvá a trvá a trvá a trvá a trvá.

A trvá.

Večer Míla pronášel o své nastávající takové řeči, že kdybych je tu napsal, tak by se neoženil. A já budu chuligán, já nic nenapíšu. Dobře mu tak.

Pondělí 7.6.

A naplnit předepsanou kvótu stran lze pak snadno pomocí obrázků a zvětšení fontu. Kolegovi odnaproti (ano, Richarde, to jsi ty) to snad bude k užitku. Acknowledgement: God bless [Pangrác et al., 2000], the dot creators.

Neděle 6.6.

Puchýř jsem si udělal na malíčku levé ruky, když se mně vysmekla tkanička, kterou jsem právě vší silou utahoval. Považuju za zbytečné zdůrazňovat, že vší síla není síla jedné vši, možná by ale v této souvislosti stála za povšimnutí latentní sexuální narážka skrytá v písni Šli panenky silnicí, kterou nebudu explicitně demaskovat, abych neurazil chytré čtenáře a zbytečně nezmátl ty hloupé. Ostatně samotná relevance sdělení má svůj absolutní smysl pouze vzhledem k schopnosti absorbance recipientu, což je samo o sobě protimluv, jehož imunizace lze dosáhnout pouze absencí informace v nosné deklaraci. Podobnou metodou, založenou na rozvedení a znepřehlednění naprostých samozřejmostí, jsem dnes napsal první čtyři strany článku.

Sobota 5.6.

Mám nové puchýře.

Pátek 4.6.

Mám nové boty.

Úterý 1.6.

Dnes je den dětí, což by nočníček mohl ignorovat, oháněje se přitom svým mládeži nepřístupným obsahem. Je mně ale jasné, že díky zastydlé dětinskosti a počínající senilitě autora (hm, jak diplomaticky opsané) se sem mládež slézá jako švábi na pivo. Mě to ale nijak nebere, mě se to netýká, proto nic nebude. Sorry. Ostatním doporučuju převzít prvomájovou tradici a políbit se se svým dítětěm pod odkvetlou třešní.

Nelze ovšem pominout, že dnešního dne nejmladší z Pumenů přestává být chlapcem a stává se starcem. K jeho významnému životnímu jubileu mu vyjadřuju zdrženlivý zájem.

Pondělí 31.5.

Dnešní SuP s podtitulem promile pro Mílu dopadl úspěšně, nezdar z minula je zapomenut.

Čtvrtek 20.5.

A pokud vás po včerejším poučení přešla chuť, můžete se odreagovat čtením velmi obsáhlé statistické příručky

Středa 19.5.

Sex není záležitost fyzická, ale psychická, a proto by se měl odehrávat bez předehry.

Úterý 18.5.

Síla regulárních výrazů je obrovská:
:%s/a\[$[1-8]$\]\[$[1-8]$\]=$[^;]*$;/fprintf(RE,"%d %d %e\\n",o1+\1,o2+\2,\3);fprintf(RE,"%d %d %e\\n",o1+\2,o2+\1,\3);/gc

Ještě účinnější by ovšem bylo rozmyslet si předem, jak má kód vypadat.

Středa 12.5.

Na cz.muni.fi se opět rozběhla bouřlivá diskuze o softwarových patentech. Navrhovatelům příslušných zákonů bylo nejprve vyhrožováno defenestrací, poté dekapitací, a nakonec cervikální dislokací, což, jak jsem se poučil, znamená přemístění děložního čípku.

Úterý 11.5.

5:00 Mílův budík neselektivně probouzí i mě. Dvacet minut do předpokládaného východu Slunce. Mlha.

5:24 Ze svého stanoviště mám výhled pouze na sever, nicméně vzhledem k husté mlze a viditelnosti pod padesát metrů považuju pozorovatelnost východu Slunce za nepravděpodobnou. Míla snaživě odbíhá tuto odvážnou hypotézu ověřit. Já zůstávám ve spacáku. Nejsem blázen.

5:28 Míla už zase spí.

7:30 Míla už zase nespí a trvá na odchodu, protože si domluvil na devět hodin konzultaci. Zoufalec. Slunce se stále skrývá.

7:55 Expedice opouští Babí lom.

8:53 Slunce vyšlo na zastávce v České asi dvacet stupňů nad obzorem.

Pondělí 10.5.

20:55 Dosažením vrcholu Babího lomu začíná oblíbená akce Pozorování východu Slunce na Babím lomu, 3. ročník (letos 2.). Tentokrát dorážíme v předstihu, odhodláni nepropást rozhodující okamžik.

20:56 Nenecháváme se zmást Sluncem mizejícím na západě, využíváme našeho vzdělání a zaujímáme místo na východní straně pozorovatelny.

20:57 Míla indikuje absenci vrcholové knihy. Záznamy o pozorování budou tedy vedeny alternativní formou s využitím bioaktivních záznamových médií.

21:02 Riziko východu Slunce je nízké, věnujeme čas vybudování tábora pod pozorovatelnou a večeři.

21:10 V rámci zvyšování morálky výpravy otevírá Míla víno ve speciálním expedičním plastovém balení.

21:11 Víno ochutnáno. Morálka nezvýšena.

21:15 Zpracovávání optických a akustických vjemů. Mentální cvičení.

22:00 Pokles teploty signalizuje přesun Slunce směrem od pozorovatelny. Spánek.

Neděle 9.5.

Za pomoci vysavače jsem znovu zprovoznil svůj počítač.

Sobota 8.5.

Vyrazit na výlet za Zastávku vypadalo jako dobrý nápad. Až do okamžiku, kdy mě začala předjíždět asi stovka organizovaně sportujících cyklistů. Ale i tak mělo svůj půvab poslouchat za sebou v prudkých sjezdech s křípot brzd, nárazy a nadávky, zatímco jsem pomalu sestupoval středem úzké pěšiny.

Středa 5.5.

Ovšem jednu chybu to mělo, výsledky jsem smazal dřív, než jsem je použil. Snížení o jeden řád. Absorpční hrana GaAs se liší od experimentu faktorem 2, což je až podezřele dobré.

Úterý 4.5.

Zatímco ještě včera se vypočítaná imaginární část dielektrické funkce v čase měnila o mnoho desítek řádů, dnes už je víceméně konstantní, byť trochu moc vysoká. Vypadá to slibně.

Pondělí 3.5.

Kolega má na své klávesnici pravý shift a levý shit.

Čtvrtek 29.4.

Abych si byl opravdu jistý, že mám energii v eV a ne v Joulech, přenásobil jsem ji pro jistotu dvakrát. Neměl bych se pak divit, že se výsledek od očekávaného liší. Například o devatenáct řádů.

Středa 28.4.

Dnes mně odpadla hospoda, tak můžu pracovat dlouho do noci.

Úterý 27.4.

Rozesílám na všechny strany rozhořčené dopisy, protože mám málo paměti, dokonce i na swapu, a to je v dnešní době skandál, to se pak vůbec, ale opravdu vůbec nedá nic dělat. To jsou lidi, přijdou si, zmenší swap, co oni z toho vlastně mají, vždyť je to nesmysl... Ledaže by tam měli nějaký procesy, ale takhle dlouho, paměti je den ode dne míň, jedině snad kdyby to tam zůstalo viset, prasata, ani si po sobě neuklidí. Kdo to tam tak asi mohl nechat... Navíc na tenhle kompl skoro nikdo nechodí, poslední dobou jenom já... A sakra.

Pár kill mínus devítek a už to zase valí.

Čtvrtek 22.4.

Nic nebude, jedu do Prahy.

Středa 21.4.

Pořád mám málo času. Málo času bude mít následující měsíce pravděpodobně i zoufalec, který svá data z nějakého důvodu ukládá do tempu a pak se diví, že tam nejsou.

Date: Wed, 21 Apr 2004 10:38:03 GMT From: xxx Newsgroups: cz.muni.fi Subject: JE TO NORMALNI? Sem pekne nastvany ponevadz jsem mel na disku I: sva skolni data protoze se jaksi na H: nevejdou a NEKDO mi je smazal. Rad bych vedel kdo a rad bych si to s nim vyridil. bylo mi smazano spousta prace a nemam zalohu. Tim to bych se chtel zeptat vsech adminu a jim podobnych zda se da nekde najit zaloha disku..

NEKDO, styď se!

Úterý 20.4.

Včera nejenže akademický senát nezvolil rektora, ale navíc zástupce PrF zpochybnil mandát senátora PřF, pročež před dalším pokusem o volbu rektora příští pondělí proběhnou ještě doplňovací volby do AS MU. To, že dokonce i mně byla nabídnuta kandidatura, svědčí o kritičnosti situace.

Pondělí 19.4.

Čím míň píšu, tím větší mám počet přístupů. Zajímavé. Snad si to nepokazím.

Úterý 6.4.

Chaos do světa vstupuje skrze nejasnou souvislost prostředku a účelu. Jeho zosobněním je foo, syntaktický gigant a sémantická nula. Podívejme se na význam slova, které pojmenovává soubory předhazované ke zpracování záludným programům stejně jako jejich výstupy, do nějž lze přesměrovat stdout, jsme-li příliš sexy na log.txt (a příliš málo na /dev/null), a jehož chabou českou obdobou, postrádající hlubokého smyslu, může být snad jedině pom (stejně jako pom1, pom2, ... jsou nepovedeným překladem foo1, foo2, ... , je-li třeba proměnných více).

Podle slovníku TMRC jde o první slabiku posvátné mantry Foo Mani Padme Hum, poprvé doložené (aspoň tímto slovníkem) v roce 1959. Existovalo ale už za druhé světové války, jednak jako označení pro neidentifikovaná letadla (dnešní populární ufa), jednak ve složenině foobar. Foo v britské uniformě se stal legendární postavou, podobně jako Chroustal Chosé a Švanca.

Poprvé se foo objevilo v komiksu o psu Smokeym (1930-1952), už tehdy jako slovo mnoha (popřípadě žádného) významu. Jistým zklamáním tedy bude, že dle doznání autora foo význam, má, jde o anglickou transkripci mandarínského fu, jež značí štěstí a hojnost.

Tedy foo na všech vašich vstupech i výstupech. A pokud vás zajímá, kam na tohle chodím, pak sem.

Pondělí 5.4.

Jsem zpět, silnější než kdykoli předtím.

Sobota 3.4.

Útočník se řítí na bránu, brankář vybíhá daleko do pole, vykrývá úhel, obránci jsou v nedohlednu, proto nakonec zastavuje soupeře skluzem. Ochozy bouří, rozhodčí vytahuje kartu. To byl asi faul, ozve se komentátor.

Ne, fotbal by na Nově neměli dávat.

Pátek 2.4.

Zachtělo se mně cesty do Javorníků. Zdálo by se, že není nic snažšího, než vzít jednu z map, jež mám doma, a cest naplánovat. Jenže mapy nebyly k nalezení, až jsem si uvědomil, že s nimi Tragéd odjel do Nepálu. Snad mu tam budou k užitku.

Středa 31.3.

Osud nám dává různá znamení, jak se náš život bude vyvíjet, stačí se dobře dívat. Například já jsem v sobotu na výletě našel obal od hašlerky a dnes mám chřipku. Nebo že by to bylo tou sněhovou vánicí?

Úterý 30.3.

Když ve svém věku napíšu for(i=0;i<grid;z++), je to skoro horší, než kdybych se ještě počurával.

Pondělí 29.3.

Zprovoznil jsem návštěvní knihu.

Neděle 28.3.

Poslední dílek zapadl na své místo a třítisícový puzzle je složený. Předpokládám, že si dekonstrukci užiju stejně jako reverzní proces.

Sobota 27.3.

Do chlébského údolí na bledule se vydaly davy jarachtivých Brňanů, ovšem brzy jsem je setřásl a systémem start-cíl jako první z našeho vlaku dorazil zpátky na nedvědické nádraží. Nahoře byl ještě sníh.

Poté jsem navštívil marimbový recitál na JAMU, kde jsem se zejména snažil tvářit, že bahno opadávající z mých bot je naprosto přirozenou součástí koncertního sálu.

Pátek 26.3.

Jistý venkovan z Nové Vsi mě vytáhl do hospody, kde celou dobu blábolil cosi o tom, že je to se mnou pořád horší a že už se mnou na pivo chodit nebude. Předpokládám, že mu toto předsevzetí vydrži zase až do dalšího pátku.

Čtvrtek 25.3.

Jelikož považuju názornost ve výuce za důležitou, předpověděl jsem před týdnem na cvičení ze statistiky postup Zlína s jedenasedmdesátiprocentní pravděpodobností. Zlín včera skutečně postoupil, pročež jsem se zeptal, zda tím byla ověřena má předchozí předpověď. Rozpoutala se bouřlivá diskuze, jež byla zakončena následujícím výrokem: "A Slavia, vole, Slavia vyrovnala dvě minuty před koncem a v prodloužení to byla haluz jak sviňa." Z čehož plyne, že ani s názorností se to nesmí přehánět.

Od neznámého kolegy jsem dostal mejl obsahující jedno slovo - Jo. Podle mého oblíbeného japonského slovníku to znamená krátkou hůlku. Předpokládám souvislost se slastmi, jež zmiňoval včera a které mu znemožnily zúčastnit se plánovaného kulturního podniku. Ovšem proč o tom píše mně?

Středa 24.3.

Rozhodl jsem se, že je mně třeba duchovního povznesení a proto jsem navštívil kontrabasový večer. Posílen několika pivy, vyrazil jsem přímo z hospody, oblečen v prostý, avšak čistý šat. U vstupu do koncertního sálu postávalo několik důstojných mužů v dobře padnoucích oblecích. Nemaje vstupenky, otázal jsem se, zda mohu dál. "Ano, jste vítán."

Zvláštní, skutečně to neznělo ironicky.

Úterý 23.3.

Účast na pozorování východu slunce na Babím lomě byla neobvykle vysoká. Pouze hlavní aktér, skryt za hustou oblačností, nedorazil.

Neděle 21.3.

První jarní den vítám zaslouženou rekonvalescencí. Včerejší výlet měl 44 km, z čehož posledních 15 jsem šel pouze z toho důvodu, že se mně nechtělo čekat na autobus.

Úterý 16.3.

Hádanka: proč se výrazy float(k)/(100*anm/(2*Pi)) a 2*(Pi/anm)*k/100.0 nerovnají?

Nápověda: #define anm 0.543*(10/0.5291772083)

Pondělí 15.3.

Vzhledem k tomu, že zájem čtenářů nočníčku o pásovou strukturu křemíku je mnohem menší, než zájem o nahé ženy (zejména studentky a učitelky, což ukazuje, že povinná školní docházka se značně zapisuje do lidských myslí a měla by být povolena až od osmnácti let), přinášíme ukázky pásové struktury křemíku, protože nočníček si vždy kladl za cíl vzdělávat, vést k vyšším cílům a vychovávat plnohodnotnou čtenářskou obec, čímž se liší od různých pochybných bulvárních plátků lokálního významu podléhajících těm nejnižším pudům společnosti. Krom toho odkazů na nemravnosti už tu bylo dost.

Nejprve tedy ukážeme, jak křemík zcela jistě nevypadá. Výsledek byl získán z osmipásové kp aproximace s poruchově (do druhého řádu) započítanými odlehlými pásy.

podivný křemík

Tohle už je o něco lepší, znalce ovšem zarazí spinorbitálně odštěpený pás mající ve větší části Brillouinovy zóny energii vyšší než pás lehkoděrový a těžkoděrový. Byla použita táž metoda, jako výše, ovšem bez dodatečných chyb.

méně podivný křemík

Zbývá napsat pojmy pásová struktura a křemík (band structure of silicon) také v první pádu a anglicky, aby tyto převratné výsledky byly dostupné také uživatelům neskloňujících vyhledávačů.

Čtvrtek 11.3.

Ola na mě včera opět po dvou týdnech promluvila. Ríša to těžce nese a prohlásil, že mě nemá rád.

Středa 10.3.

"Tak na to jsem čekala ..." - z odpovědi na jedno z mých přání k mezinárodnímu dni žen.

Pondělí 8.3.

Letmým pohledem na reklamní panely jsem zjistil, že mezinárodní den žen je doprovázen prudkým vzrůstem nabídky pánského striptýzu.

Také nočníček přináší svůj příspěvek ke zrovnoprávnění žen ve všech oblastech veřejného i soukromého života.

Brněnské feministky pojaly oslavu značně nevázaně. K tradičním loutkám z vložek a tampónů a pohádce o Karkulce, která cestou k babičce dostala svou první menstruaci přibyl skutečný trhák - pohádku o neposlušných kůzlátkách zahraje studentka JAMU Lenka Košťáková svými prsy. K tomu není co dodat. Zašel bych se podívat, bojím se však, že bych byl neposlušnými kůzlátky umlácen.

Pátek 5.3.

Sláva, můj program začal respektovat ekvivalentní krystalografické směry v polovodičích diamantu podobné struktury.

Čtvrtek 4.3.

Neměl bych zapomínat, že 3/2=1.

Úterý 2.3.

Z projevu šéfky naší největší konkurence, paní Illnerové: "Vím, že na přednášce nejsou pouze chemici a biologové, ale například také fyzici. Proto budu mluvit pomalu, srozumitelně a složité věci raději vypustím úplně."

Pondělí 1.3.

Pan gurzigost je ještě větší magor než já, když doporučuje lidem neženit se, nevdávat se a nemít děti, dokud za ně stát nezačne platit patřičnou mzdu odpovídající náročnosti jejich výchovy. Tak s tím já nemůžu souhlasit. Nic se nemá dělat polovičatě. Když stávka, tak stávka, ale na úrovni. Pan gurzigost by měl přestat se vším, za co není explicitně placen, například s jídlem, pitím a dýcháním.

Naopak pochvalu si zaslouží nejmenovaný kolega, který, byv zrazen moderní technikou (nebyl datový projektor, když se našel, nebyl notebook, poté se natřikrát nezdařila instalace Maplu a nakonec chyběla sekretářka, která by poskytla fólie), šel modelovat kvadriky na zítřejší přednášku z plastelíny.

Sobota 28.2.

Pozor! Velmi aktuální! Všechno nejlepší oddanému čtenáři Alešovi!

Pokud nechápete tento soukromý žertík, nevadí. Aleš pravděpodobně taky ne.

Skály na Babím lomu jsou dost namrzlé, zejména sestup nabývá takořka skialpinistického rázu. Problémy nemá jenom pes a důchodkyně s francouzskými holemi. Kam se hrabou teleskopky.

Čtvrtek 26.2.

Jako v písničce Babylon. Ráno na cvičení 'ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán.' Večer na pingpongu 'ruce z papíru, nohy z olova.'

Úterý 24.2.

Čtu si napínavou knížku o grupách, spát jdu až v jednu. Zatím to vypadá, že čtyřprvkové grupy k sobě izomorfismus nenajdou.

Pondělí 23.2.

Zatímco jsem lyžoval na druhém konci republiky (no, obrazně) na vydřeném ledu, doma napadlo deset centimentrů sněhu.

Neděle 22.2.

Totéž, co předchozí den.

Je pěkné, že v Brně studuje tolik mladých nadějných lidí, ale proč sakra všichni musí jezdit stejným vlakem jako já?

Sobota 21.2.

Běžkuju na vysočině. Podařená akce, zasloužila by si bližší komentář, ale nemám čas. Smůla, že?

Čtvrtek 19.2.

Drtivá odveta za minulý týden se vydařila, protihráč nezískal ani jeden bod. Zejména proto, že nepřišel.

Středa 18.2.

Nemám chuť něco psát. Přečtěte si zatím vynikající tabulky fyzikálních konstant.

A pokud to někoho zajímá, jeden Hartree jsou dva Rydbergy.

Úterý 17.2.

Zajímavé vysvětlení vlastností polopropustných membránových materiálů nabídl časopis turista. Zátěr v sobě obsahuje průduchy, jimiž projdou malé molekuly vodní páry, ale ne velké molekuly vody v kapalném skupenství.

Podobně jako po vánocích, i po valentýnu se objevují výprodeje, byť poměrně specifické. V mé oblíbené zelenině dnes měli růže se čtyřicetiprocentní slevou.

Pondělí 16.2.

Krtek obecný žije! Trolejbus uvnitř! Vídeňský guláš! Tlusté stařeny! Židle barová černá!

Tohle jsou v googlu dotazy vracející odkaz na nočníček. Budu muset omezit svou slovní zásobu.

Sobota 14.2.

I kultury je člověku třeba, každou příležitost k sebepovznesení je třeba využít. A protože času se nedostává, je nejlépe navštívit kulturní akci multimediální, která zaměstná více smyslů najednou, a to intenzivním způsobem. Například výstavu.

Lidé bez fantazie, tradicionalisté, ba nebojím se říct konzervativci, teď zhnuseně přestávají číst, ježto libovolná výstava v jejich mdlém pojetí představuje syntetizovanou nudu. Jejich chyba. Vhodně zvolená výstava ovšem dokáže plně vytížit nejen zrak, ale i chuť a čich. I na hmat by mohlo dojít, ale možná později, prozatím jsem rozhodnut respektovat společenské konvence. Znalcům už je zřejmé, že je řeč o výstavě vína v Hrušovanech.

Muž na nádraží se ptá na cestu ke sportovnímu centru, mávám rukou daným směrem, stejně je napřed nutné projít podchodem a pak sledovat dav. Luďa s Evou čekají na křižovatce, těsně za mnou přicházejí Drajsici, ostatní, kteří nedorazili, budiž prokleti. Cestou nás míjí auta obsazená manželskými páry, zpátky se vracejí jen ženy, ponechavše muže démonu alkoholu. Těsně před vchodem nasazuje Luďa do závěrečného trháku ve snaze vydobýt výhodnou pozici v dlouhé frontě. Pak už následuje samotný kulturní zážitek.

Pátek 13.2.

Některým lidem jsem ležel v žaludku tak dlouho, až se jim na břichu udělala boule.

To ovšem není případ Pana Tragéda, který ze zdravotních důvodů začal abstinovat, pročež je nasraný a v žaludku mu leží všichni. Navíc kdysi břitký kritik všeho a všech není ve formě a jen neškodně brblá jako stará bába po pátém pivu. Jedna věc se mu ale povedla, rozsedl mou občanku.

Čtvrtek 12.2.

Můj pingpongový protihráč zaslal filipiku, v níž mně hrozí zdrcující porážkou, roněním hořkých krokodýlích slz a nazývá mě kamenným teletem. Odepsal jsem, že mě nezajímají jeho řeči, ale pouze jeho hra. V prvním setu jsem prohrál 0:11.

Středa 11.2.

Před týdnem jsem poslal poslední novoroční přání. Dnes přišlo velikonoční přání. A pak že to nejde.

Úterý 10.2.

Práce, práce, práce.

Pondělí 9.2.

Jeden zoufalec se dostal na nočníček, když vyhledával v seznamu obrázky nahé učitelky.

Také jsem si nechal v seznamu vyhledat obrázky nahé učitelky a výsledek byl krajně neuspokojivý. Vyzývám všechny, kteří vlastní obrázky nahé učitelky (zejména tedy nahé učitelky, hm), aby je zaslali, vystavím je na nočníčku k potěše všech úchylů. Zatím lze doporučit odkaz (pouze pro znalce cizích jazyků).

Neděle 8.2.

Údajně je těžké porozumět ženám. Myslím, že ve srovnání se strukturou valenčního pásu diamantu podobných polovodičů počítanou v šestipásové kp aproximaci jsou ženy průhledné jako vzduch.

Sobota 7.2.

Závěrečná část přípravného kurzu. Urputná snaha přimět studentky aktivně reagovat na mou přednášku byla konečně korunována úspěchem. Jedna ze slečen se zeptala, jestli může smazat tabuli.

Čtvrtek 5.2.

Jako dárek pro věrné čtenáře přináší nočníček tento test. Ověřeno, výsledky jsou přinejmenším překvapivé.

Středa 4.2.

Včerejšek byl s 37 přístupy rekordní den Nočníčku, což závistivce Tragéda, pisálka deníčku, který nikdo nečte, dohnalo k nenávistným reakcím, v nichž zpochybňuje mé úspěchy. Děkuju svým čtenářům za přízeň a přeju jim, aby jim dlouho vydržela.

Úterý 3.2.

Bezdrátové sebekonfigurující sítě, chytrý prach, litografie do velikosti námořních lodí, spřádací stroje pro nanovlákna, radioteleskop s průměrem sto metrů a mikrovlnné dělo. Bludy? Kdepak. Jen jistota desetinásobku a plán na záchranu české vědy.

Pondělí 2.2.

Někteří lidé si o mně začínají myslet, že jsem neškodný. Jsem neškodný jako Vávrovo kafe.

Neděle 31.1.

Dnešní lyžování ve Chřibech nemělo ani zdaleka tak dramatický spád, jako před týdnem, na cestě na tajícím sněhu se dalo dokonce i zaplužit. Pak trochu přimrzlo, díky čemuž na jedné straně neroztál všechen sníh před koncem výletu, na druhé straně jsem padal na každém větším kopečku. Cílová hospoda byla zavřená.

Pátek 30.1.

Eximo poslal příspěvek do nočníčku plného ... skvělých textů, jak jinak. Redakčně nedotčeno.

Pida: Koukám že mojí historce s andulkou moc neveríte...
30.01.2004 | 10:19

Pida: 2eximo: Neumela treba taky žehlit?
30.01.2004 | 10:09

eximo: To my jsme meli kocku, která si sama nalila mlíko z lednicky
30.01.2004 | 10:07

Pida: 2mania: Zazvonila, beeežela ke krmítku, strcila zobák do nej a kecala... Pak zavesila... naucila se i zvuk vytácení byla fakt hustá!!!
30.01.2004 | 10:04

Pida: 2mania: Ne... mela dlouho klec u telefonu... tak se naucila ten zvuk a zkoušela to na krmítku s vodou...
30.01.2004 | 10:03

mania: 2pida: hele, a to si i vytacela cislo a zvedla sluchadlo? to byla andulka superman, ne ?
30.01.2004 | 09:57

Pida: mania: Kámoš mel andulku a ta umela telefonovat!

Teď už vám pravděpodobně došlo, že se to má číst odspodu.

Úterý 27.1.

"Jé, ahój," huláká kamarádka, která si mě právě všimla, "můžu si přisednout?"

"No jo, klidně."

"Mám tu nějak málo místa, nebude ti vadit, když se k tobě přitisknu?"

"Tak já se posunu," navrhuju, "já mám místa dost."

Ženštině sklaplo, ale nevzdává se. "Co kdybych si ti sedla na klín," tváří laškovně a několikrát přitom zamrká očima.

"To nejde, seš moc těžká," nesouhlasím. Dívka ale zjevně ještě nevyčerpala všechny své trumfy. Snaží se mě obloudit svým luzným zjevem, vilně se kroutí, ale já zdatně odolávám. Sedm piv je dostatečnou ochranou před hříšnými sklony.

"Podívej, mám roztržené tričko," naklání se.

"No jo, fakt, proč si to nezašiješ?" Některé nepochopí.

"Čtu tvůj nočníček. Je úžasný. Jsi bůh."

"Ale ... ehm, cože?" Tak moment, možná jsem se v ní zatím pletl, ona je vlastně docela milá. A chytrá, vzdělaná, a přitom upřímná. Žádné vlezlé pochlebování, kritické zhodnocení díla, toho je nám mladým umělcům třeba. Nakonec bych jí jednu noc věnovat mohl, tady na nočníčku samozřejmě, ve vší počestnosti.

Tak tady je.

Pondělí 26.1.

Okolo zastávky prokráčely dvě slečny. To už tak bývá, že lidé chodí sem a tam, mají přitom své cíle a úmysly, míjejí se a už se nepotkávají. Začínám být zamyšlený.

Tyhle dívčiny ale ještě měly jednou vstoupit do mého života, prožít svých pět minut slávy a získat své místo v nočníčku. Ze zamyšlení mě vytrhují posměšné výkřiky pubertálních individuí stojících u podchodu. Rozhlížím se a hledám zdroj zábavy. Parčík před zastávkou vypadá klidně, ale když se naviguju podle rozhořčeného pohledu vedle stojící důchodkyně, objevuju nakonec za rozvodnou krabicí velkou tlustou bílou prdel. Děvucha se právě odlehčuje, celá schovaná za krabici. Z druhé strany jí dělá křoví kamarádka, jen ten zadek vykukuje.

Puberťačky se hihňají, důchodkyně mává holí a já, známý filantrop, přemýšlím, zda by bylo v dané situaci vhodné nabídnout slečně pětikorunu na kabinku. Nejspíš ne. Holčiny se mezitím s klidem indického svatého muže vystřídaly, reakce okolí si nevšímajíce (povšimněte si správného užití přechodníku). Druhá slečna je opatrnější, chápe, že není důležité nevidět, ale být neviděna, ovšem nenáročnému publiku to stačí.

Pointou příběhu budiž poučení. Jednoho horkého letního dne se ulicí šourala seschlá stařena. Unavena, podřepla a odpočívala, dlouhou sukni spuštěnu kolem sebe. Poté se zvedla a důstojně odkráčela. Na zemi po ní zůstala loužička vody. A nebyla to voda, milé děti. A z toho plyne poučení ... jaké? No nic.

Neděle 25.1.

Tohle je kopeček, to sjedeš, přesvědčuju se. Na nohách mám běžky z hypermarketu, akční model se zjednodušeným ovládáním - tyhle lyže jezdí jenom rovně, zatočit se v nich nedá. Ale cesta je taky rovná a dole je dlouhá dojezdová plošina, takže bych to mohl zkusit.

Pomalu se posunuju dopředu, začátek je skoro po rovině. Uprostřed je stopa, zhruba centimetr prašanu, tam se potřebuju udržet. Okolo jsou vyjeté koleje, sníh je v nich dost zledovatělý, jestli vyjedu ze stopy, je se mnou ámen.

Opatrně zdolávám asi třetinu kopce, dojezd už mám na dosah, tak to v euforii pouštím a nabírám rychlost. To to ale pěkně jede, to je tempo, ale teď to začalo nějak drncat, sakra, zledovatělá plotna a ještě ke všemu hrbolatá. Náraz mně vyhazuje levou lyži a já se ze středu dostávám na kraj cesty, trochu se svažuje směrem k okraji, tak to ne, do příkopu nechcu, zatočit se nedá, aspoň si přešlápnu blíž ke středu, skoro to vyšlo, ale sníh už teď úplně zmizel, jedu po regulérním ledu, pořád rychleji a rychleji, ani směr už se kontrolovat nedá, tak se aspoň snažím držet stabilitu.

Naštěstí už jsem vlastně dole, docela rychle zastavuju, drhne to, vlastně jsem ani nejel tak rychle, vždyť to říkám, kopeček, klidně bych si to dal znovu, ovšem ne teď, teď se potřebuju vydýchat, uklidnit, snížit tepovou frekvenci aspoň pod stopadesát a když se mně to daří, pomalu odjíždím domů s výrazem olympijského vítěze ve tváři.

Čtvrtek 22.1.

Dal jsem první tři zápočty. Asi nebudu až tak drsný, jak jsem si původně myslel.

Pondělí 19.1.

Zaznamenal jsem další výrazný programátorský úspěch. Program, který po pěti minutách skončil chybovým hlášením, teď už běží dvojnásobnou dobu bez jakýchkoli problémů. Způsob, jímž jsem toho dosáhl, je navíc univerzální a lze jej použít na libovolný problém. A pozor, to není trik, o řešení se s vámi zcela nezištně podělím.

Prostě jsem zpomalil výpočet.

Čtvrtek 15.1.

"Šlápni na to, ať nám vlajou vlasy," huláká opilec (ne já, jiný opilec) na celý trolejbus.

Poté obchází cestující, podezřívavě si je prohlíží a útočně s nimi diskutuje.

"Ukažte mně průkazku. Průkazku a odznak. Ste revizor? Ukažte průkazku, já mám právo vidět průkazku. Jo, vy nejste revizor? Tak co obtěžujete? A vy, kde máte odznak?"

Poté, co kontrolora nenachází, nespokojeně vystupuje.

Večer místo opilce vytváří patřičnou atmosféru tlupa rozjařených pražských důchodců.

"A tohle je ta šalina? My teď jedeme šalinou, viď?"

"Tohle je trolejbus," dí jejich průvodce.

"Ale v Brně přece jezděj šaliny," tváří se cajzl zklamaně.

"Jezdí, ale po kolejích."

"Ahá. Hele, po kolejích, viď. A kde budeme vystupovat, z tý tramvaje?"

Ostrými zákrutami racionálního myšlení a přes úskalí logiky trolejbus pomalu přijíždí do Šlapanic.

Středa 14.1.

Už skoro týden hledám tu samou chybu v programu pro výpočet deformačního pole, zatím pořád bezúspěšně. Od rána pracuju, střídavě propadám skepsi, beznaději a zuřivosti, místností létají nadávky a jiné předměty, nakonec večer odcházím rozezlen domů.

V tomhle duševním rozpoložení chystám příklady na poslední opravné zápočtové písemky.

Úterý 13.1.

Mejl z dnešního odpoledne:

Vzhledem k meteorologickému hlášení silného větru si dovoluji požádat Vás o zajištění uzavření oken na Vašich pracovištích.

Na taroky se scházíme ve třech, takže nakonec dáváme mariáš. Chvilku se daří lámat stereotyp, Aleš dokonce vede, ale pak vyhrávám stovku a čtyřicet navrch, Míla kontruje betlama, ovšem se střídavým úspěchem, Aleš brzo po mně proráží psychologickou hranici deseti korun, ovšem z druhé strany, nakonec přidávám ještě jednu stovku v červených a začínám tušit, že podle známého zákona o zachování štěstí se na mě dnes večer krásky v šalině lepit nebudou.

Pondělí 12.1.

Volal jakýsi pán, že prý potřebuju likvidovat deset kubíků alkalických odpadů měsíčně. Hm.

Neděle 11.1.

Bylo by to krásné, kdyby lidé byli chytřejší. Například moji studenti. Nebo aspoň já.

Úterý 6.1.

Porovnával jsem dvě závislosti, které měly být víceméně shodné. Když jsem na grafu uviděl dvě téměř se překrývající křivky, naplnilo mě to uspokojením. Do té doby, než jsem zjistil, že se překrývá jedna závislost s rozdílem obou.

Pondělí 5.1.

Kdo je to idiot? Někdo jako já.

Následující básničku věnuju navrátivšímu se Mílovi:

Basa spadla, basa spadla
kdopak nám ji opraví?
Starý Basař není doma
a mladý to neumí.

Neděle 4.1.

Australský krotitel krmil ve výběhu krokodýla, zatímco v druhé ruce držel svoje novorozené dítě. Aspoň že si ty ruky nespletl.

Čtvrtek 32.12. (1.13.)

Počínaje novým rokem přestává být datování deníčku jednoznačné, ale já si už nějak poradím.

Úterý 30.12.

Opět jeden programátorský žertík:

(mpp_test_problems2 200 5 0 4 4 ../data3 4 > log200.txt 2>&/dev/null)&

Pondělí 29.12.

Z Prahy konečně (původně přislíben v říjnu) dorazil onen obskurní plátek, v němž vyšel můj článek o deformačním poli. A jenom jedna část ze tří, hm. To abych příští rok obeslal všechny sekce.

Středa 24.12.

Z kněždubských vánočních zvyků: o vánocích rozkrajovali jablíčka, křížek znamenal smrt, hvězdička rakovinu.

Úterý 23.12.

O mém současném myšlenkovém rozpoložení svědčí fakt, že místo grep píšu grr.

Pondělí 22.12.

Hospoda je natřískaná, takže když si k nám pingl najde cestu po deseti minutách, tvářím se docela spokojeně.

"Dvě piva."

"Jasně, hned to bude," odkvačí pikolík.

Objevuje se po půlhodině, ovšem s prázdnýma rukama, zato s mírně přiopilým úsměvem.

"Co to bude, pánové?"

"No ty dvě desítky."

"Aha," upamatuje se, "momentíček."

Přichází za dalších dvacet minut.

"Vy jste chtěli dvě desítky, že?"

Na tácu mu zbývá jeden podmírák.

"Chtěli, ale už ne."

Pingl se tváří spokojeně a odchází si vypít pivo k výčepu.

Pátek 12.12.

Chystám si obrázky na seminář. Pěkné, barevné. Když už nic, tohle vždycky zabere.

Středa 10.12.

Ono by to mohlo vypadat, že komunikuju jenom se svým počítačem a na obyčejné lidi zahlížím. Ale tak to není, já mezilidské kontakty mám a zrovna dnes jsem je v rámci pravidelné senace v K2 utužoval. Sešla se výborná společnost.

Barová tanečnice Irenka, mimo jiné učitelka zvláštní školy, se podle svých slov vyznačuje sklonem k tanci na stole po požití malého množství alkoholu. Z toho důvodu ji k pití povzbuzuju, o stolní tanec se živě zajímám a jsem si vědom svých významných nedostatků v tomto oboru, možnost poučení od profesionálky tedy vítám. Bohužel nakonec nad tanečnicí vítězí paní učitelka, nutící nás řešit problémy z metodické příručky pro práci s lehce mozkově dysfunkčními dětmi. Poctivě se snažím, ovšem brzy jsem zahanben servírkou Zdeňkou, jejímž schopnostem nemůžu konkurovat. Mám prostě mezeru ve vzdělání.

Jiná paní učitelka, která na srazu poněkud vyváděla a jejíž výstřednictví bylo zdokumentováno a posléze rozšířeno mezi obecný lid, se utěšuje tím, že neznáme adresu jejího pana ředitele (haha) a také tím, že se aspoň nesvlékala. Můžu potvrdit, že svoje černá tanga si nesundala. Téměř.

Známý lamač dívčích srdcí Jiřík je opět v akci. Dívka praví: "Já bydlím v Žabinách."

"To já taky."

"Ulice Jana Uhra."

"Já taky," culí se nevinně Jiřík.

"Číslo 25."

"Já 26, ale do pětadvacítky se budu stěhovat."

Poté se hraje flaška. S mobilem, tak se baví zlatá mládež. Vybraná dvojice si potřese rukou. Přišlo nám to zábavné.

Inženýři jsou nad věcí.

Jediný přítomný kvantověoptický fyzik se nestačí divit.

Úterý 9.12.

Dnes taky nic, zato jsem si vzpomněl na včerejšek. Opět přidám jedno z programátorských mouder. Nepřehánějte to příliš s předvánočním úklidem. Například vyčistit paměť, kterou ještě chcete používat, není rozumné.

Pondělí 8.12.

Skrze více než týdenní zpoždění v doplňování zápisu si z dneška, jinak nepochybně nabitého zajímavými událostmi, nic nepamatuju. Smůla, že?

Neděle 7.12.

O půl třetí ráno přišel mejl nabízející zlepšení spánku.

Sobota 6.12.

Nabízejí mně zvýšení objemu svalů, redukci tuku a vyšší sexuální výkonnost. Chápu. Ale proč bych měl dobře vypadat v bikinách?

Pátek 5.12.

Pomsta Santa Clausovi.

Čtvrtek 4.12.

Záludná chyba, kterou jsem hledal v pointerech, nebyla v pointerech, ale v pomalé konvergenci.

Pročež volám: "Pryč s nezodpovědnými hazardéry používajícími Newton-Raphsonovu iteraci, pryč s regulou falsi, ať žije bisekce."

Středa 3.12.

"Můžu vám něco říct?" ptá se muž snědé pleti s krumpáčem přes rameno.

"Víte, že někdo vás miluje?"

No, snad ne ty, říkám si.

"Ježíš pro nás umřel na kříži."

Uf, ještěže tak.

Úterý 2.12.

Tradiční taroková sešlost se opět konala. Po úvodní nevydařené varšavě jsem zahrál druhou a přidal valáta.

Poté se začaly vytahovat karty jiného kalibru (Alešův výnos přinutil Výťu vytáhnout z rukávu skrývané eso), což si vyžádalo prodloužení akce do pozdních nočních hodin.

Pondělí 1.12.

Root na Mirsamu mně smazal 15 GB dat. Nevadí, 5 GB ještě zůstalo. Zkusím dát taky něco na Lunu.

Neděle 29.11.

Taky si myslíte, že sčítání, odčítání, násobení a dělení je jednoduché? Zkuste si to v céčku.

Sobota 29.11.

Chtěl jsem se podívat na židovský hřbitov. To není v sobotu dobrý nápad.

Pátek 28.11.

POZOR!!! Jedinečná příležitost! První online reportáž na nočníčku! Sledujte v reálném čase řešení včerejšího problému s divergentní funkcí.

0:00 Pro matematicky méně zdatné čtenáře podotýkám, že divergence vlnové funkce je pochopitelně způsobená zaokrouhlovací chybou. Rozhodně ne chybou v algoritmu, nebo snad dokonce v implementaci, jak by si snad někdo, zejména po přečtení starších zápisů, mohl myslet.

11:43 Výpočty v libovolné přesnosti se dají docela snadno naprogramovat. Stačí mně sčítání, odčítání, násobení a dělění. Až na tu poslední operaci se všechny dají udělat přesně.

11:45 Číslo budu reprezentovat jako strukturu slozenou z mantisy a exponentu. Na exponent stačí bohatě jeden int, žadná exotická čísla nepotřebuju. Mantisa jako pole intů.

11:46 Radši pointer na int, to zjednodušování by se nemuselo vyplatit.

11:47 Záporná čísla, to se nějak udělá.

11:49 Jak?

11:52 No nejlíp nějak chytře

11:53 Asi bych se nejdřív měl nad reprezentací pořádně zamyslet.

11:57 Co tak převod na binární čísla, tam už by to šlo snadno.

12:00 Cvičení.

13:00 Oběd.

13:17 Kašlu na to, radši si to odněkud stáhnu.

13:20 Začínám vyhledávat. Zkouším "arbitrary precision", "c" a "numeric".

13:28 Ale já chci balík do C, ne samostanou kalkulačku bc. To, že má syntaxi kompatibilní s C, je mně k ničemu. Měním "c" na "c language" a mažu "numeric".

13:34 Tohle už je lepší, jenom potřebuju reálná čísla. Přidávám "floating point".

13:45 Balík apfloat na stránkách Mathtools by mohl být to, co potřebuju, ale vypadá to tu dost komerčně, nevím. Ikdyž píšou, že je to freeware, tak to třeba půjde.

13:46 No jo, já jsem to hned věděl, blbá registrace. Ale nakonec to kupodivu vyšlo. Takže si ten apfloat stahuju.

15:50 Prý snadná instalace. Pch, to určitě. Ale aspoň jsem si nainstaloval novou verzi kompilátoru od Krveprolití. Make už jsem naštěstí měl. Teď jsem si přečetl FAQ, skutečně tam moje problémy popisují, prý způsobené zastaralým kompilátorem, hm. Zkusím starší verzi.

18:12 Drama se vytrácí, zůstává křeč. Nastavení adresářů pro kompilátor, jiné v IDE a jiné v příkazovém řádku, mám za sebou. Teď to hlásí chybu ve zdrojovém souboru. Nejspíš si to přece jenom udělám sám, nějakou jednoduchou utilitku, stačí, že to bude nějak fungovat.

18:31 Ještě to jednou zkusím, tentokrát s optimalizací pro Linux.

18:32 Tak tohle vypadá dobře, možná byla chyba v jednom zdrojáku a ostatní budou v pořádku.

18:40 Ne, nejsou v pořádku. Dnes už to vzdávám.

Čtvrtek 27.11.

Od vlnové funkce nečekám nic víc, než že bude v nekonečnu nulová. Protože ji počítám na omezené oblasti, nemůžu pochopitelně požadovat absolutní nulovost, stačí, když bude na obou koncích skoro nulová. Takže na jedné straně vyjdu z nějaké skoronuly, spočítám pomocí aproximace derivace diferencí vlnovou funkci přes celou oblast a na druhém konci dostanu skoronulu o třináct řádů větší, než na prvním. Taková skoronula, to už je skoro nekonečno. Když se to nanormuje, tak to vypadá o dost líp. Ale pořád je to k ničemu.

Pondělí 24.11.

Proč bych se s něčím psal, když to tu můžu zaplácnout odkazem.

Čtvrtek 20.11.

Program se špatným vstupem dává špatný výsledek. Program se správným vstupem dává, jak jinak, také špatný výsledek.

Pondělí 17.11.

Tak už je to tady. Čtyřicáté Merssennovo prvočíslo bylo objeveno.

Pátek 14.11.

Problém včera zde nastíněný má podstatu v tom, že neexistence není dobrou aproximací existence.

Čtvrtek 13.11.

Před mnoha a mnoha lety žili fyzikové v blažené nevědomosti. Rozvíjeli řešení svých problémů do dlouhých poruchových řad, z nich pak sečetli několik prvních členů a viděli, že výsledek je ve shodě s experimentem. I radovali se, neboť to bylo dobré.

Někteří však namítali: jak víme, že co děláme, je správné? A zkoumali poruchové řady a zjistili, že jsou divergentní.

I pohoršili se velice a odvrhli poruchovou metodu od sebe. Jiní však u ní zůstávali, neboť experiment zaslepil jejich mysli, i nedbali teoretických problémů. Veliké sváry a rozbroje zavládly mezi nimi.

Tu nejmoudřejší z moudrých se vydali za matematiky, neboť se proslýchalo, že znají řešení. A po mnohých protivenstvích cestu k nim našli a toto jim bylo řečeno.

Zde tento matematický Aparát jest mocný nade vše, a obsahuje Borelovskou sumaci, asymptotické řady a rozvoj do funkcí s podstatnou singularitou. A toho všeho jest třeba pro zkrocení divergentních řad. Nyní běžte a pokojně sčítejte.

"Čím míň je někde fyziky, tím složitější matematiku je třeba používat," zakončuje mravoučně pan Fischer svou přednášku.

Středa 12.11.

"I'll exhibit a sound record of Schrodinger opinion on quantum computing," říká vídeňský kvantověpočítačový fyzik a tváří se přitom jak majitel pouťového panoptika.

"It is in German, unfortunately, but I hope it'll be no problem," dodává odhodlaně. "Well, who of you can understand?"

Vzadu se zvedají dvě nebo tři ruce. Rakouský kolega se zubí.

Přednášející se nenechá zmást. Je to profesionál, zvyklý na podobné problémy. Schrodingerův tenor zní posluchárnou.

Nakonec tahle část přednášky patřila mezi ty srozumitelnější.

Úterý 11.11.

Tak co?

Pondělí 10.11.

Nejdřív programovat, potom počítat a nakonec myslet, to je neotřelý postup přinášející velmi originální výsledky.

Ovšem sebelepší postup k nalezení vázaných stavů v potenciálové bariéře nevede, zejména proto, že tam nejsou.

Sobota 8.11.

Proč se moje doubly chovají jako floaty?

Pátek 7.11.

"Pomlouváš mou ženu!" vzteká se Mejpl.

"Já? Nesmysl, o ničem nevím. Vždyť mě znáš."

"No právě."

"Ale já opravdu nevím, o čem mluvíš."

"Napsals o ní na nočníčku, že je hysterka."

"Aha, tak to ona myslela těmi fámami, co se o ní šíří."

"Jo."

"Ale Ola přece je hysterka."

Mejpl chvíli přemýšlí. "To, že je hysterka, ti ještě nedává právo o ní takhle mluvit."

A má pravdu. Pročež se hluboce omlouvám, sypu si hlavu popelem a svatosvatě slibuju, že už nikdy o žádné hysterce nebudu prohlašovat, že je hysterka jen proto, že opravdu je.

Čtvrtek 6.11.

"Tatry, Fatry, Matry," rýmuje zoufalec Tragéd netuše, že mě tím přivedl na ďábelský nápad. V Tatrách a Fatrách už každý byl, kdejaké pako tam leze, teď naposled dokonce i já, to není žádná výzva. Ale Mátra, to je něco úplně jiného, to je ta pravá meta pro skutečné muže. Divokému neprobádané pohoří obývanému prehistorickými tvory, porostlému glaciálními relikty a ovládanému temnými silami vévodí bájný, nedostupný Kékes, na nějž lidská noha dosud nevkročila. No, aspoň takový Messner, pokud vím, tam nebyl, a to už je co říct. Ovšem Messner už je starší pán, nelze na něj mít přehnané nároky, prapor pokroku teď musí převzít a nést nová generace, například já, pročež nasadím vlastní život a do Mátry se vydám, Kékes zlezu a objevím pro civilizovaný svět a lepší příští. Teď samozřejmě ne, v takové zimě, kdo by vůbec někam chodil, že. Ale hned jak se oteplí, připravím expedici a vyrazím. Příprava pochopitelně bude náročná, už jenom dostat se přes území obývané domorodci, zarostlými divokými nájezdníky nepříčetnými od neustálého přežvykování papriky, domlouvajícími se neartikulovanou hrdelní řečí, nebude žádná legrace. Proto možná vyrazím nejdřív do Cerové vrchoviny, jihoslovenského sopečného pohoří, které také patří do matranské horské soustavy, kvůli aklimatizaci. Ani to nebude bez rizika, například moje moudrá kniha o slovenských horách, která se podrobně rozepisuje o každém kopci, Cerovou vrchovinu opatrně odbývá několika řádky, prý turisticky nevýznamné, ha, tomu tak věřím, určitě se tam dějí takové věci, že kdo je spatří, nebo i jen popíše, stane se obětí hrozné dávnověké kletby. Takže když o tom tak přemýšlím, raději zůstanu doma, ne že bych se bál, ale moje zkušenosti jsou příliš cenné, budu hlavou celé expedice, to je nakonec nejzodpovědnější činnost, všechno to naplánuju a budu jistit ze základního tábora, který by mohl být, řekněme, někde za Břeclaví, například v Kútech v hospodě na nádraží. Kékesi, třes se, my přijdem.

Středa 5.11.

Na přednášce o Greenových funkcích jsem se dověděl, že objev greenistiky je nevysvětlitelný úkaz v dějinách lidstva, významem srovnatelný s objevem ohně.

Úterý 4.11.

A je tu písemka.

Pondělí 3.11.

Dnešek je plný dobrých a špatných zpráv.

Pátek 31.10. (ale později)

"Von je takovej divnej, dobrej borec to je, ale zvláštní. Ty ho znáš, že jo? Že ho znáš?"

"Znám," přikyvuju.

"Je divnej. A v Koryčanech, tam budu bydlet, na chatě, a učit v Bučovicích a Eva bude na mateřské. Líbí se ti Chřiby? Že sou dobrý?"

"A co Muránska planina, taky pěkná, ne?"

"No jo, lepší než kras. Ale kras je taky dobrej, hlavně na jaře. Dej si ještě rum!"

A tak s Jéňou piju, pak ještě jeden a ještě a ještě dva. Pod nánosem takzvané reality se pomalu objevuje skutečná podoba světa. Tohle je sraz našeho gymplu, dvacet lidí přišlo, ze třiceti, to je solidní, po šesti letech. Trochu jsme dospěli, odteď už bude jenom hůř, ale v tomhle okamžiku jsme na vrcholu a koho zajímá, co přijde. Kamarádky vyzrály, věk se na nich pomalu začíná projevovat, z panenek na hraní se staly ženy, příběhy, které se s nimi pojí, získavají svůj význam, nešetřím pochvalami, návrhy a činy, piju a dívám se. Některé lidi jsem neviděl šest let, některé dva dny, někteří nepřišli vůbec, jejich chyba. Piju s Jéňou, kouřím s Honzíkem a objímám se se všemi.

K ránu zbývá pár nejodolnějších. Tančím s Katkou, vilně se okolo mě vine, nevím, jestli je to alkoholem, ale taky se vinu, ostatně také jsem opilý. Hana na stole předvádí s profesionálním odstupem tanec, který, kdyby ho viděli její čtvrťáci, by ji připravil o všechnu neotřesitelnou učitelskou autoritu, vylézám na stůl a rozhazuju kolem sebe buráky, ráno pak netuším proč, ale vím, že jsem k tomu měl silný a zřetelný důvod, aspoň v noci to tak vypadalo. Oblékám si Katčinu košili, je to boj, ale nakonec i knoflík zapnu, byť už se pak moc hýbat nemůžu a jdu za Zdenou, která je střízlivá, čerstvě vdaná a zjevně si v naší společnosti nepřipadá příliš jistě. Pavel se s Katkou vytrácí, Laďa usnul s hlavou v dlaních, všichni už odešli, beru si článek z Phys. Rev. a čas do rozjezdu trávím čtením.

A to je všechno.

Pátek 31.10.

Přestože slunce už dávno ozařuje odvrácenou polokouli, setmělými ulicemi spěchají poslední opozdilci domů a babky důchodkyně uronily poslední slzu nad osudem Divokého Anděla (nebo co teď mezi nimi letí) a odešly spát, můj den teprve začíná. Ale o tom se vy už nic nedozvíte.

Dobrou noc.

Čtvrtek 30.10.

Pranostika na následující měsíc.

Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři.

Vánoce, mimochodem, jsou právě dnes (30 oct = 24 dec). Všem, kteří tomu rozumí, šťastné a veselé.

Středa 29.10.

Vybral jsem hodnotu doménové proměnné a pak jí místo této hodnoty přiřadil volnou proměnnou.

Napsal jsem funkci, která spočítá elektronovou hustotu a pak místo ní vrací nulu.

Vytvořil jsem naprosto zbytečný soubor velikosti 7 GB.

A pak mě kdejaká hysterka může označit za neschopného a nedá se nic namítat.

Uterý 28.10.

Píše Míla:

A pokud si byl na maly fatre, procs neuklouzl a nespadl do potoka? A jestli uklouzl, tak jakto, ze ses nezabil, jako ten cajzl? Mohlo pak v novinach: na fatre se zabil turista ze slapanic, to by bylo neco, ne jak, kdy se zabije cajzl.

Tak tedy, nezabil jsem se proto, že tři metry pode mnou byla tráva, ne deset metrů skála. A dokud se nevrátí P.L. z B. z Nízkých Tater, můžeme se ještě dramatické zprávy v novinách dočkat.

Pondělí 27.10.

Ne všichni si z Fatry odnesli tak jednoznačně pozitivní zážitky jako já.

Pátek 24.10.

Čtvrtek 23.10.

Potřeboval bych novou pláštěnku, ovšem žádná mě neoslovila natolik, abych ji vyměnil za své plastové pončo. Má ostatně jen jeden nedostatek, kapuce mně padá z hlavy. Účelným a estetickým řešením problému se ukazuje být pár gumiček okolo čela a krku. Ať žije branná výchova!

Středa 22.10.

Je zřejmo, že k dosažení všeho cíle je úsilí nezbytno.

Ale že je to citát z Kámasútry, to jste nevěděli, že?

Úterý 21.10.

Navštívil jsem opět po roce své oblíbené ORL. Prý se mně vrátil sluch na předoperační úroveň. Hm, dobré, dobré.

Sakra, ale jaká operace?

Pondělí 20.10.

Každý měl někdy v životě spacák Bobo. Kdo říká, že neměl, má ho dodnes. Dnes však přišel den, kdy je načase odložit radosti mládí a začít dospělý a odpovědný život. Mířím proto do firmy Prima zakoupit spacák nový, moderní, skvělý a dokonale teplotně izolující, ke všemu ještě navíc za akční cenu.

V Židenicích objevuju malý rodinný domek, na dveřích dva zvonky, na jednom z nich vybledlý špatně čitelný nápis Prima. Sídlo významného českého výrobce spacáků jsem si představoval poněkud jinak, ale nenechávám se zmást a srdnatě zvoním. Otvírá mladá sympatická žena. Uvnitř je opravdu obchod tvořený třemi místnostmi - skladem, kanceláří a kuchyní. Zakupuju tedy svůj vyvolený spacák, platím a odcházím.

Můj Prima Tulák THL je tmavězelený 1,4 kg těžký spacák se dvěma vrstvami mikrovlákna Thinsulate od 3M s hustotou 90 g/m². Délka 220 cm, to je pro mě tak akorát, sice by se do něj měl vlézt i dvoumetrový člověk, ale když utáhnu kapuci a natáhnu nohy, tak nikde nic nechybí ani nepřebývá. Komfort -5, extrém -13, na léto ideální. Záruka jeden rok (je to loňský model), ale k tomu doživotní servis a nehynoucí vděk firmy. To vše za 990 Kč.

Mimochodem, extrémní teplota je evropskou normou definovaná jako teplota, při které standardní zkušená žena právě nezmrzne. Standardní žena má 25 roků, hmotnost 60 kg, výšku 1,60 m a tělesný povrch 1,62 m². Zkušená znamená, že umí spacák optimálně využít (tedy nejen zalézt a zapnout). Žádám všechny zkušené standardní ženy, které mají zájem testovat extrémní teplotu mého spacího pytle, aby se přihlásily.

Standardní muž (stáří 25 roků, hmotnost 70 kg, výška 1,73 m, tělesný povrch 1,83 m²) nezůstane bez využití, s jeho pomocí se stanovuje maximální teplota spacáku, při níž se zmíněný uživatel právě ještě nepotí. K tomuto testu nejsou předchozí zkušenosti nutné. Žádám všechny standardní muže, kteří mají zájem testovat maximální teplotu mého spacího pytle, aby si pořídili spacák vlastní. Tuto teplotu otestuju sám.

Neděle 19.10.

Ten včerejšek, to nebyla ani noční můra, ani popis účinků nějakého halucinogenu, ale obyčejný výlet z Adamova do Líšně.

Sobota 18.10.

Slunce nezřetelně prosvěcuje ranní mlhu. Mrzne, obrysy předmětů pokrytých jinovatkou mizí v bílé tmě. Nad údolím sevřeným ostrými srázy se vypínají obludné železobetonové konstrukce. Příroda se spojila s civilizací proti člověku. Jsem tu sám, poslední relikt života, ale také se pomalu vytrácím, splývám s okolím, až zmizím úplně.

Procházím hustým lesem, vzbuzujícím dantovské asociace. Za závorou stojí dvě ženy, nemohou dál, jejich cesta skončila. Naříkají. Volají o pomoc, ale není v mých silách něco udělat. Nechávám je jejich osudu.

Přerývaný dech, bušení srdce. Stoupám do kopce, tím rychleji, čím je strmější. Nevím proč, ale tuším, že na tom závisí mnoho. Ostrá bolest tepe hlavou, dlouho už nevydržím. Nakonec, v poslední chvíli, jsem najednou na vrcholu, odpočívám, nabírám dech ... a pak se všechno opakuje.

Zástup lidí. Ve tvářích mají lhostejné výrazy, nemluví. Pomalu postupují dopředu, prodírám se mezi nimi, dav houstne. Vidím, jak lidé mizí ve velké plechové krabici, všichni jen dovnitř, ven nikdo nevychází. Nevím, co dělat, nakonec vcházím dovnitř také. Příběh končí.

Pátek 17.10.

Málem jsem se na křižovatce srazil s náklaďákem s velkým nápisem Ekologická likvidace odpadů. Tohle by zamrzelo dvojnásob.

Čtvrtek 16.10.

Počítat přesně je dobré. Počítat správně je lepší.

Středa 15.10.

Rozmlouvám s panem Jabberwackym.

V: Do you like me, mate?

J: I don't know you.

V: Would you like to see me?

J: No, you can show it to the police.

V: Are you a girl?

J: I am a boy.

V: Are you really a boy?

J: No.

V: Liar!

J: I onley like men.

V: I am man.

J: You are a man?

V: Yes. And you?

J: I'm a ghost.

V: Is it difficult to be a ghost nowadays?

J: No, it comes naturally.

V: And you like only men.

J: They are delicious.

V: Women are not delicious?

J: Just as chatterbots are not humans, right?

V: Are all women chatterbots?

J: No they all look like tea ladies.

V: Tea ladies?

J: You are dead wrong.

V: You are dead.

J: You are wrong.

V: It's better to be wrong than dead.

J: Saddness is not the plan. Have you another answer?

V: No.

J: Well don't, then!

V: Bye.

Časy, kdy komunikační programy byly ještě zdvořilé a měly co říct, jsou bohužel v nenávratnu. Nová generace, založená na umělé inteligenci a vybavená schopností učit se, nepříliš překvapivě přejala všechny lidské nedostatky s entuziasmem počítačům vlastním. Kam ten svět spěje?

Úterý 14.10.

Mé pověstné stěstí v tarocích mě téměř opustilo. Opravdu se mně podařila jenom jedna hra. Druhá povinnost, taroky(11), trulhonéry a valát. Další dva taroky jsem odložil. Dvě barvičky proti. 150 bodů od každého, 180 ze žida. Hm.

Pondělí 13.10.

Padla!

Neděle 12.10.

Sobota 11.10.

Blíží se půlnoc, hodina duchů. Pronásledují mě démoni.

Date: Sat, 11 Oct 2003 23:34:08 +0200
From: MAILER-DAEMON@muni.cz
To: xkrapek@lindir.ics.muni.cz
Subject: Returned mail: see transcript for details

Takových bylo dnes pět. Děsím se, co přinese zítřek.

Pátek 10.10.

Deadline posunut na pondělí.

Čtvrtek 9.10.

Píše pan Tragéd:

Konecne jsem si to s tebou vyridil v denicku, hehe a az te budu chtit potupit uplne, muzu tam prilepit tenhle mejl a odkazem. Ale zatim su milosrdnej.

Ve svém deníčku doplňuje: Jen najdu trochu času, hned ho tady pořádně sepsuju a potupím. Sloveso sepsuju mimochodem nemá z vlastní hlavy, vykradl ho z mého mejlu, jako obvykle.

Co dodat? Tak ty si, hňupe, myslíš, že když mě označíš za chlíváka (chudáčku, kdo ti to slovo poradil?), že mě urazíš? Mě by to i docela potěšilo (víš vůbec, exkremente, co to znamená?), nepocházet to od někoho, kdo si posral celý život a teď z bezpečné dálky plive po všech, kdo nejsou ve stejných sračkách. Jenomže když se ti, magore, v hlavě tříská senilita s infantilitou a demence je z tebe cítit na pět kilometrů, tak asi nic lepšího čekat nemůžu, že, pako?

S Honzou Nedvědem máš společnýho víc, než si myslíš. Jeho má navíc aspoň někdo rád.

No, teď se předveď.

Středa 8.10.

Čas je optimální, pivo bude vychlazený, klíšťata pochcípaný, hučím do Oryho. Tak uvidíme, jestli to bude mít efekt.

Úterý 7.10.

Pondělí 6.10.

Taneční minimum pro fyziky:

Představte si, že jste komplex Si-O-Si. Tělo představuje kyslík, dlaně křemíkové atomy. Rozpažte do správného mezivazebného úhlu (asi 130 stupňů).

Rytmickým pohybem pánví simulujte podélné kmity. Začne-li se vám zdát pohyb příliš monotónní, přidejte občas anharmonický efekt. Důsledně dodržujte zákon zachování hybnosti!

Máte-li odvahu a dostatek sklonu k exhibicionismu, můžete simulovat také příčné kmity. Při správném provedení dosáhnete výrazně charakteristického pohybu, jehož ohlasem budete jistě příjemně překvapeni. Úspěch je zaručen.

Poté můžete na své okolí zapůsobit přednáškou o oscilacích v křemíkových precipitátech a jejich vlivu na dielektrickou funkci. Zmiňte, že podélné kmity odpovídají příčným fononům a naopak. Stanete se lvy salonů a hvězdami společnosti.

Volně podle Appl. Spectr. 48, 113 (1994).

Neděle 5.10.

Mám vlnové funkce normované na 2e+9 až 5e+11. To není úplně optimální.

Sobota 4.10.

Pátek 3.10.

V žádné potenciálové jámě není víc vázaných stavů, než jich tam opravdu je. Tohle není tautologie, ale výsledek půlhodiny výpočtů. Zajímavé.

Čtvrtek 2.10.

Účty na pipinu mám zpátky. Teď už jenom ten počítač ...

Slysim a posloucham :>ping pipin.ics
--- pipin.ics.muni.cz ping statistics ---
3 packets transmitted, 0 packets received, 100% packet loss

Středa 1.10.

Ovšem pracovat, když vám zruší všechny účty, to jde opravdu špatně.

Páteční cvičení už v rozvrhu není. A úterní taky ne.

Úterý 30.9.

Píše šéfka, že má strašně moc práce, že ta práce spěchá, do 10. října musí být hotová a že všechna ta práce je jenom pro mě.

Pondělí 29.9.

V rozvrhu se objevilo páteční cvičení, o jehož zařazení jsem rozvrháře žádal před týdnem a ve středu jsem žádost zrušil.

Neděle 28.9.

Třicet kilometrů je moc, ale zato projít tři hospody hravě zvládnem. Tak to byl dnešní nedělní výlet.

Sobota 27.9.

V Bratislavě je takový park, kde rostou stromy, kvetou kytky, svítí slunce, batolata se batolí, mužové hrají petanque a ve fontáně se koupu tři dívky. Dívky jsou úplně nahé, v nadživotní velikosti a z bronzu.

Krom toho je v parku Aleja prezidentov. Když takový prezident přijede do Bratislavy, hned ho ženou do parku, kde musí pod dohledem televizních kamer dát do připravené jámy připravený strom a pronést přitom krátký spontánně připravený projev. Pro město je to velmi výhodné, ušetří za zahradníka, takže může zaměstnávat dva hlídače, kteří stromy střeží. Hlídači mají uniformy s epoletami, obrovské visačky a vypadají důležitě. Jenom ty stromy jsou napůl uschlé.

Pátek 26.9.

Kam Drude nemůže, tam nastrčí precipitát.

Čtvrtek 25.9.

Nečekáte zápis každý den, že ne?

Středa 24.9.

Jaksi nemám co psát.

Úterý 23.9.

F4 je plná lidí, zjevně je jich ještě víc, než 21 zapsaných. Nevadí, ostatně je to jen pro dnešek, nějak se s tím vypořádám. Posílám studenty pro židle, trvá to, než se všichni usadí, ale to nic, já jsem klidný, mě dnes hned tak něco nerozhází. Přátelsky se usměju a oznamuju, že polovina lidí bude na cvičení chodit v pátek, místa bude dost, to je přece skvělé, že.

"V pátek se nám to kryje," kvílí učitelky.

"A nedostaneme se domů," rozčilují se fyzici.

"Já musím odejít v osm do práce."

"A přeloží nám tam další cvičení."

"Já určitě nemůžu."

"A já tam chodit nebudu, jak bych k tomu přišel."

"To já zas odejdu hned a přijdu v pátek," a odchází.

Hlavně mysli pozitivně, opakuju si, nějak se to vyřeší. Prozatím problém odložíme, ráno moudřejší večera a až sdělím požadavky k zápočtu, třeba už se nikdo na odpor nezmůže.

Opravdu to trochu pomohlo, najednou je klid, dvě písemky během semestru nejsou málo, a to ještě netuší, co se skrývá pod nevinným označením zápočtové příklady. Začneme počítat, pružinový oscilátor zvládli docela dobře, nakonec to s nimi nebude tak zlé.

"Mluvte u tabule nahlas," napomíná nás slečna ze zadní řady, "já vás vůbec neslyším."

"To nevadí, počítejte si zatím samostatně."

Cvičení mě začíná bavit.

Pondělí 22.9.

Událost dne: Mejpl si koupil kalhoty.

Neděle 21.9.

Sobota 20.9.

Pátek 19.9.

Například tak, že budu mít jedno cvičení navíc.

Čtvrtek 18.9.

Jak dostat 21 lidí do posluchárny s kapacitou 18 míst?

Středa 17.9.

Pravidelná senace v K2. Luďa potkal Janu Pinkavovou, jak prodává na čáře medovinu, pročež odcházíme na čáru zakoupit medovinu.

"Ale ne!" volá Jana, jakmile nás spatří. Její pes nevyslovitelného jména, doposud poklidně ležící na podlaze stánku, obluzen alkoholovými výpary, si to vykládá jako výzvu k akci a vrhá se na nás.

"Zpátky! Lehnout! A ticho!" Zkrocená šelma si uraženě lehá a podezřívavě si nás prohlíží. A tak popíjíme medovinu a bavíme se, přerušováni občasným výhružným vrčením. Dovídám se, že ze mě možná ještě něco bude.

"A ne aby ses zamiloval," říká ještě.

Hm.

Úterý 16.9.

Programuju. Co byste na mém místě dělali vy?

Pondělí 15.9.

V noci byla docela zima, na chatě Turov si dám čaj. Po půl hodině chůze jsme na místě, chata je zavřená, ale stejně už je takové horko, že o čaj ani jeden z nás nestojí. Cesta do Hronova vede po obranné linii, podle mapy je to všude samý bunkr. A opravdu, hned u odbočky u silnice stojí pěchotní srub T-S-19. Vypadá dobře, ale takových ještě bude, říkám si. Nebylo. Už jen samé rozvalené betonové zdi. V Hronově odbočujeme ze značky, tentokrát úmyslně, s úmyslem najít hospodu a konečně se po dlouhých dnech strádání pořádně najíst. U mostu přes Metuji je cukrárna, před ní je malá zahrádka se dvěma stoly a další stůl stojí přímo v Metuji, asi metr pod hladinou. Pozoruhodné využití prostoru. V restauraci Radnice pojídám maso a půl kila opečených brambor a poté se pomalu odkolíbám na vlak. Před osmou přijíždím tradičně zpožděnou Svitavou do Brna.

Neděle 14.9.

Když vám nad hlavou přejede cyklista, dělá to překvapivý hluk. Budím se.

Ranní mlha se pomalu trhá, z terasy za kaplí už je vidět pole na úpatí kopce a v dálce hraniční hory, jen Broumov je pořád schovaný. Suším oblečení a pojídám sýr. Procházející němečtí turisté jsou nadšení ukázkou místního turistického folklóru.

Po desáté odcházíme Kovářovou roklí na Ostaš, před dvanáctou jsme na zastávce a čekáme na Bimba. Autobus přijíždí, přibržďuje, zase se rozjíždí a je pryč. Vylézáme na kopec a usedáme do hospody.

"Třeba ještě přijede, počkáme," přimlouvám se, prohlížeje jídelní lístek. Tom nic nenamítá a objednává guláš. Ten já si také dám, ale ne hned, začnu česnečkou, guláš neuteče a já jsem velký cestovatel a proto musím být rozežraný. Jím a poslouchám přitom dialog v kuchyni.

"Knedlíky došly."

"Tak já napíšu ke guláši chleba."

"Guláš už taky není."

Hm, zdá se, že jsem zaváhal. Nu což, takový utopenec také není k zahození. Dopiju pivo a půjdu si objednat. Skupina mladíků také volí utopence. Přátelská slečna ve výdejním okýnku říká: "Máte štěstí, to jsou poslední." Sakra.

Procházíme bludiště a kočičí hrad, ještě jednou kontrolujeme, že Bimbo opravdu nedorazil a pak jdeme spát na Pustiny.

Sobota 13.9.

Na nádraží v Polici nad Metují je útulno. Stěny jsou popsané generacemi čekajících cestujících, 6 žen hledá 12 mužů od 6 do 80 let, hm. Nejsou ženy jako ženy. V kapse mám sušenky pořízené v Týništi a nic mně nechybí. Vycházím na nástupiště a vyhlížím vlak. Má to dvacet minut, prohodí výpravčí. Vracím se za půl hodiny, vlak právě přijíždí. Zdravím se s Tomem, nadáváme na ČD a odcházíme na autobus.

Vystupujeme v Machově. Prší, ale ne moc, nechce se mně vytahovat pláštěnku, tak čekám, až úplně promoknu, pak si ji beru. Cesta se stáčí ostře do kopce, stoupá do skal, traverzuje sráz, pak se charakter krajiny pomalu mění, skály nahrazuje smrkový les, je jasné, že nejdeme po značce. Nevadí, ostatně komu by se chtělo v tomhle počasí do skal, jdeme na oběd do Slavného. Dobře vychlazené pivo, studené jídlo, chladná místnost a promoklé tričko, to je všechno, co na cestách potřebuju.

Pak znovu do skal, v lese se válí mlha, i myšlenky mám po třech pivech zamlžené, atmosféra je psychedelická. Značka se zase ztrácí, pak se objevuje jiná, stmívá se, hledáme místo na spaní, v Kovářově rokli jsou skalní převisy, ale tam by nás ráno budily davy lidí, na Supím koši by podle mapy měl být přístřešek, měl, ale není, nakonec spíme pod prvním obloukem mostu vedoucího ke kapli na Hvězdě.

Pátek 12.9.

Možná to vypadá, že celý týden jenom počítám a nic zajímavého nedělám. A opravdu to tak je. Než se něco stane, vyzkoušejte si zatím anatomický test. A ještě jeden. Moje výsledky jsou 14 a 18 bodů.

Čtvrtek 11.9.

Na semináři FTIR pojídám guláš a čtyři řízky, čímž se značně přibližuju svému vysněnému ideálu.

Středa 10.9.

Nic se neděje. Proč taky?

Úterý 9.9.

Slovník na yahoo má zvláštní smysl pro humor. Zkratku THC uvádí mezi ThB (bakalář teologie) a ThD (doktor teologie). No, proč ne.

Pondělí 8.9.

Chvíle napětí ... a ano, obě matice jsou zdiagonalizované. Za necelý den, hm, tak to jsem si těch výpočtů mohl pustit víc.

Neděle 7.9.

Hraju s Tragédem pingpong, vítězím 3:1, v posledním setu 21:10. Tak ho to zaskočilo, že chtěl hrát ještě jeden set a moc se divil, že už je konec.

Sobota 6.9.

Výlet do Jedovnic, do Olšovce.