Nadpis

 
Jak se ukázalo při přípravě našeho letního výletu, je dost problém nalézt nějaké mapy tureckých hor. Zejména proto, že prakticky žádné neexistují. Oficiální mapy nejsou, protože to zakazují vojáci, takže ani přímo v Turecku nejde pořádně žádné mapy získat. Pokud nějaká leží zaprášená v nejhornější polici zapadlého knihkupectví, je to automapa západního turecka v měřítku jedna ku miliardě. Podle toho to taky vypadá, když před nějakým turkem svou mapu vytáhnete. Vytrhne vám ji z ruky a půl hodiny v ní cosi zmateně hledá. Radši mu tedy ukážete město, ve kterém se nacházíte a nenápadně ho usměrnujete, když odbíhá do okolních států. Po další půlhodině pátrání vám to stejné město na mapě vítězoslavně ukáže a tváří se, že zachránil dalšího ubohého turistu...



Ararat (Agri) - jednoduchý náčrtek s vrstevnicemi, ale na Ararat se stejně skoro nedostane. Aspon před odjezdem se tak všichni tvářili. Naše výprava ovšem odhalila věci neslýchané. V Dogubayazitu (město pod Araratem) jsou kanceláře, které by měli výstup zařídit, bratru za nějakých 100 dolarů na osobu. Mělo by fungovat asi tak, že jim tak měsíc dopředu pošlete kopie pasu, oni zařídí v Ankaře povolení a až přijedete, sbalíte průvodce a rovnou se můžete sápat na vrchol.  
Toros-Ala - podobný náčrtek bez vrstevnic. Ala je pohoří jižně od Kayseri, takže v podstatě kousek od Ercyiesu. Chtěli jsme, nestihli jsme.
Ala Daglari podruhe, tentokrat mapka zaslana Vaskem, takze pote, co diky ni budete nekde dva bloudit, bezte zbit jeho.
Cilo - divoké čtyřtisícové hory na jihovýchodě Turecka, od veselého Iráku co by kamenem dohodil.  
Erciyes Dag - sopka poblíž městečka Kaiseri čnící vysoko (3917 m) nad okolní krajinou, jedna z atrakcí, které jsme nestihli. Místní symbol, v době naší návštěvy bohužel v mracích.

Kačkar - poněkud deštivější pohoří v severovýchodní části Turecka, hlavní vrchol Kačkar (3932 m). Asi hlavní cíl našeho výletku. Kačkar rozhodně stojí za návštěvu, avšak ví to i ty hordy Izraelců, čechoslováků a podobné verbeže, kterou tam potkáte v okolí hlavního vrcholu. Samotné pohoří je naštěstí nejhezčí v nižších polohách, kde kolem vás tyto tlupy prohučí v autobuse.

Nalezl jsem také podrobnou automapu Turecka v měřítku 1:300 000, ale nevím komu by se chtěla tisknout.   



Návrat na hlavní stránku