Ararat
(Agri) - jednoduchý náčrtek s vrstevnicemi, ale na Ararat se stejně skoro
nedostane. Aspon před odjezdem se tak všichni tvářili. Naše výprava ovšem
odhalila věci neslýchané. V Dogubayazitu (město pod Araratem) jsou kanceláře,
které by měli výstup zařídit, bratru za nějakých 100 dolarů na osobu. Mělo
by fungovat asi tak, že jim tak měsíc dopředu pošlete kopie pasu, oni zařídí
v Ankaře povolení a až přijedete, sbalíte průvodce a rovnou se můžete sápat
na vrchol.
Toros-Ala
- podobný náčrtek bez vrstevnic. Ala je pohoří jižně od Kayseri, takže
v podstatě kousek od Ercyiesu. Chtěli jsme, nestihli jsme.
Ala Daglari podruhe, tentokrat mapka zaslana Vaskem, takze pote, co diky ni budete nekde dva bloudit, bezte zbit jeho.
Cilo
- divoké čtyřtisícové hory na jihovýchodě Turecka, od veselého Iráku co
by kamenem dohodil.
Erciyes Dag
- sopka poblíž městečka Kaiseri čnící vysoko (3917 m) nad okolní krajinou,
jedna z atrakcí, které jsme nestihli. Místní symbol, v době naší návštěvy
bohužel v mracích.
Kačkar - poněkud deštivější
pohoří v severovýchodní části Turecka, hlavní vrchol Kačkar (3932 m). Asi
hlavní cíl našeho výletku. Kačkar rozhodně stojí za návštěvu, avšak ví to
i ty hordy Izraelců, čechoslováků a podobné verbeže, kterou tam potkáte v
okolí hlavního vrcholu. Samotné pohoří je naštěstí nejhezčí v nižších polohách,
kde kolem vás tyto tlupy prohučí v autobuse.
Nalezl jsem také podrobnou automapu Turecka v měřítku 1:300 000, ale nevím komu by se chtěla tisknout.