narozen 18.2.1896 v Praze- Žižkově, doktor
přírodních věd, habilioval se na
MU dne 3.4.1929, venia docendi z
experimentální fyziky rozšířena též na
českou vysokou školu technickou v Brně,
jmenován mimořádným bezplatným profesorem
experimentální fysiky dne 31.7.1934, dopisující člen Král. české
spol. nauk,
řádný člen Moravské přírodovědné
společnosti, mimořádný profesor technické
fyziky na Štefánikově technice v Turč. Sv.
Martine, Brno, Kotlářská 2
Recenze:
- Dr. K. Teige: Fysika krátkých
elektromagnetických vln, ČPPMF 62, 370-380, 1933
(dlouhá kritika); potom daląí polemika s K.
Teigem o Sahánkově teorii vzniku krátkých elektromagnetických vln v ČPPMF 63,
57-64, 122-127, 1934
- Dr. František Nachtikal, Technická fysika, k
tomu následná polemika, ČPPMF 67, 1938
- J. Strnad, Technika zvukového filmu, ČPPMF 70,
1941
- Doc. Fr. Schacherl, Nitro atomů, tamtéž
- roku 1941 člen redakční rady ČPPMF
ČPPMF, 71, 1946, Josef Velíšek, nekrolog
Dne
23. března 1942 zemřel v Mauhausenu k smrti utýrán nacistickou zběsilostí jeden
z nejvýznamnějších českých fysiků naąí doby, Dr. Josef Sahánek, profesor
technické fysiky a přednosta I. fysikálního ústavu Vysoké školy technické dra
E. Beneše v Brně, člen redakční rady našeho časopisu. Narodil se 18. února 1896
v Praze XI. Studia středoškolská ukončil
zkouškou dospělosti v roce 1914 na vyšší reálce na Žižkově, načež studoval v letech
1914 až 1918 na filosofické fakultě KU v Praze obor matematiku - fysiku. Ve
studijním roce 1917-1918 byl též řádným posluchačem oboru pojistné matematiky
na Vysokém učení technickém v Praze.
Od
1. října 1918 do 30. září 1921 byl asistentem fysikálního ústavu na brněnské
technice. V této době nabyl aprobace pro učitelství na středních školách pro
obor mat.-fys. Dne 1. října 1921 nabyl doktorátu věd přírodních na přír.
fakultě KU v Praze na základě disertace: "Denní variace směru větru v
Brně", ve které zpracoval část materiálu meteorologické stanice připojené
k fysikálnímu ústavu brněnské techniky.
Od
1. října 1921 do 30. září 1927 byl asistentem fysikálního ústavu přírodovědecké
fakulty MU v brně a když dnem 1. září 1927 byl ustaven prozatímním profesorem
na I. čsl. reálce v Brně, zůstal na universitě dále jako asistent nehonorovaný.
Na základě pověření přednáškami o fysice pro veterináře na Vysoké ąkole
zvěrolékařské v Brně v roce 1929 získal placenou dovolenou na střední ąkole,
kterou si podržel až do jmenování profesorem na vysoké škole.
Dne
3. dubna byl potvrzen za docenta experimentální fysiky na přír. fakultě MU v
Brně na podkladě habilitačního spisu: "Výklad vzniku ultrakrátkých
elektromagnetických vln v elektronových lampách". V téže době by Sahánek
pověřen po úmrtí ředitele fysikálního ústavu přírodovědecké fakulty MU, prof.
B. Macků, suplováním přednášek a laboratorních cvičení druhé profesury na této
fakultě. Vedle toho konal svoje docentské přednášky o vybraných statích z
fysiky a v rámci učebního příkazu přednášky o fysice pro přírodovědce.
Od
1. září 1930 byl ustanoven definitivním profesorem na střední škole s
ponecháním placené dovolené. Třebaže už v listopadu byl navržen za druhého
profesora experimentální fysiky na přír. f., byl teprve 31. července 1934
jmenován následkem systemizačních omezení bezplatným profesorem MU. V roce 1933
podrobil se habilitačnímu řízení na brněnské technice a příslušná venia docenti
pro obor technické fysiky byla mu ministerstvem potvrzena dne 26. května 1934.
S
účinností od 1. července 1938 byl Sahánek jmenován mimořádným profesorem
technické fysiky na Štefánikově vysoké technické škole v Košicích. V pohnutém
roce 1939 byl na návrh profesorského sboru Benešovy techniky v Brně jmenován
profesorem technické fysiky a přednostou
I. fysikálního ústavu této vysoké školy. Ujal se ihned na počátku zimního
semestru tohoto úřadu a v den, kdy měl oficielně převzít vedení svého ústavu,
dne 17. listopadu 1939, byly vysoké školy zavřeny.
Jako
asistent profesora Vladimíra Nováka na brněnské technice byl Sahánek pověřen
také prováděním všech potřebných pravidelných měření na meteorologické stanici
připojené k tomuto ústavu, což jej přivedlo k tomu, aby se podrobněji zabýval
meteorologií. Z vlastní vědecké práce v tomto oboru vzešla pak jeho zmíněná
doktorská práce. Za svého působení jako asistent fysikálního ústavu př.f. MU
byl Sahánek pověřen především pracemi spojenými se zařizováním a budováním
tohoto ústavu. Bylo u třeba vybírati a přezkoušeti četné fysikální aparáty
kupované pro vybavení tohoto nového ústavu a vedle toho navrhovati konstrukci a
říditi zhotovování četných fysikálních
přístrojů pro praktická cvičení a přednáškové demonstrace ve společných
mechanických dílnách fakulty. V tomto oboru svěřila př.f. Sahánkovi s plnou
důvěrou zcela samostatné vedení vąech prací. Pro svědomitého asistenta to byla
práce velmi vyčerpávající. Stála Sahánka, pro tuto práci velmi zaníceného, sice
velmi mnoho času, vyzbrojila jej však mimořádně rozsáhlými zkušenostmi
experimentálními a manuelními dovednostmi.
V
této době upíral už Sahánek svoji pozornost k radioelektřině, disciplině to, která
se tehdy začala rozvíjeti. Brzo také se dal do vlastní experimentální původní
práce. Ústředním problémem Sahánkovy samostatné činnosti se stalo buzení
netlumených elektromagnetických vln s hlediska energetického. V roce 1924, kdy
publikoval svoji první vědeckou publikaci o buzení ultrakrátkých netlumených
vln, bylo ve světové literatuře o tomto problému uveřejněno teprve nemnoho
prací.
Ve
své práci: "Hertzovy vlny vysílané elektrickým obloukem", Spisy 45,
1924 ukázal Sahánek, jak se budí obloukem mezi měděnou chlazenou kathodou a
uhlíkovou anodou elektromagnetické vlny kratší jednoho metru.
V
pojednání: " Výklad vzniku krátkých elektromagnetických vln v
elektronových lampách", Spisy 51, 1925 popsal Sahánek novou methodu buzení metrových vln. Anodě se tu
udělí napětí některého bodu kathody tím,
že se spojí dosti velkým odporem s mřížkou. Mřížka jest tu na kladném napětí
vůči kathodě. Na rozdíl od methody Barkhausen - Kurzovy se tu mění vlnová délka
změnami oscilačního systému a nemění se změnami mřížkového napětí. Sahánek v
této práci vybudoval teorii buzení těchto oscilací, která vedla k některým
důsledkům, jež byly na několika lampách přezkoušeny a potvrzeny. Zkrácený obsah
této práce vyšel pod názvem: "Theorie der Erzeugung von sher kurzer
elektromagnetischen Wellen", Physikal. Zeitschr. 26, 368 - 376, 1925.
Theorie
vybudovaná v předchozí práci byla rozšířena na jiné podmínky pracovní v
pojednání: "Výklad vzniku krátkých elektromagnetických vln v elektronových
lampách, část II., Spisy 92, 1928. V této práci ukázal autor, že buzení
metrových vln methodou Žáčkovou se dá vysvětlit stejně jako buzení vln methodou
Barkhausen- Kurzovou, že také dioda může býti zdrojem ultrakrátkých vln,
bude-li při válcovém uspořádání kathoda elektrodou vnější, a že za určitých
podmínek se dají buditi ultrakrátké vlny užitím elektrod rovinných. Konečně tu
ukázal Sahánek, že ke každému užitému napětí přísluší řada oborů vln, které lze
buditi. Sahánek tam mohl vysvětliti četná pozorování experimentální, která do
té doby učinili jiní autoři. Některé důsledky přezkoušel pokusně. Zavedl pojem
inverse charakteristiky, na kterém později Hollmann propracoval theorii buzení
vln. Práce tato vyšla pod názvem: "Theorie der Erzeugung von sehr kurzer
elektromagnetischen Wellen mittels Elektronenröhrren. II.T." PZ 29,
640-654, 1928.
V
daląí práci: " Buzení krátkých elektromagnetických vln dvojmřížkovými
lampami", Spisy 120, 1929, ukázal Sahánek, ľe také dvojmřížkovými lampami
jest možné buditi ultrakrátké vlny. Použije-li se druhá mřížka stejně jako
anoda při Barkhausen-Kurzově, dá s změnami napětí na vnější elektrodě zvýšiti
výkon oscilací proti triodě. Aplikací dříve vypracované theorie na tento případ
odvodil Sahánek početní vztah mezi
výkonem a napětím vnější elektrody. Experimenty vedly k uspokojivému souhlasu s
theorií.
V
pojednání: "K problému buzení netlumených elektromagnetických vln",
Spisy 126, 1930, vyložil methodu dynamických charakteristik, kterou vysvětlil v
předcházejících pracích vznik vln ultrakrátkých, i normální způsoby buzení
elektromagnetických vln elektronovými lampami. I tuto existují pro daná napětí
určité obory buditelných kmitočtů. Na hranicích těchto oborů nastává inverse
dynamické charakteristiky , stoupající se mění v klesající nebo klesající ve
stoupající. Dále tu Sahánek ukázal, že při rozkmitu střídavého napětí mezi
kathodou a anodou větším než polovina žhavícího napětí dají se buditi
ultrakrátké vlny i užitím rovinných elektrod.
V
krátkém pojednání: "Einige Bemerkungen zum Problem der Erzeugung sehr
kurzer elektromagnetischen Wellen, Zeitschr. f. Hochfreqenztechnik 38, 78-80,
1930, podal souhrn důsledků své theorie dynamických charakteristik a jejich
srovnání s novějšími experimentálními výsledky.
V
pojednání:" Buzení Hertzových vln diodami", Spisy 158, 1932, které vyšlo
také pod názvem: "Die Erzeugung
Hertzscher Wellen mittels Dioden", PZ 33, 693-703, popsal autor diodu, jejíž
kathoda tvoří válcovou elektrodu o větším poloměru než anoda, která, jak
vyplynulo z theorie ultrakrátkých charakteristik, že ultrakrátké vlny se musí
dáti buditi také diodami, skýtá intensivní oscilace.
V
práci : "Buzení ultrakrátkých elektromagnetických vln elektromagnetickou
resonanční brzdou elektronů", Spisy 246, 1937, popsal Sahánek novou cestu
k přeměně energie stejnosměrného proudu v energii vysokofrekventní. Elektrony
uvedené do pohybu stejnosměrným napětím jsou účinkem vhodného magnetického pole
prohnány po cyklických drahách, na nichž se jejich pohybová energie mění v
energii oscilační.
V
práci: "Jednoduchý vysílač pro vlny od 3 do 1 metru", ČPPMF 59,
181-188, 1930, popsal jednoduchý oscilátor v zapojení Barkhusen-Kurzově, který
jest napájen z osvětlovací sítě. Sahánek konstruoval se svým asistentem
jednoduchou přenosnou aparaturu k demonstraci všech důležitých vlastností
vysokofrekvenčních elektrických kmitů, ve které jest zdrojem oscilací speciální
oblouková lampa, která při poměrně malé spotřebě stejnosměrného proudu dává
značně intensivní oscilace. Tento přístroj popsal v pojednání: "Přístroj k
demonstraci úkazů provázejících elektrické kmity", ČPPMF, 60, 232-239,
1930.
Zajímavé
elektrostatické pokusy s polovodiči a jejich výklad představou umělé dvojvrstvy
na rozhraní polovodiče a kovu vylíčil v
pojednání: "Elektrické dvojvrstvy", ČPPMF 63, 2-3, 1933.
Kromě
těchto původních vědeckých pojednání uveřejnil Sahánek pojednání: "O
netlumených vlnách Hertzových", ČPPMF 54, 361-376, 1925, kritický to
referát o stavu otázky netlumených vln Hertzových. Sahánek také zasáhl kritikou
do soudobé fysikální práce u nás a přispěl k objasnění tzv. "ostravských
úkazů", které se marně snažili vysvětliti i někteří fysikové.
Významnou
část Sahánkovy odborné činnosti tvoří jeho populární články, z nichž tu buďtež
uvedeny aspoň publikace z posledních let:
- Radioelektřina, kapitola sborníku XX. stol.,
II. díl, 199-236, 1931
- Fotoelektrické články, Věda a život, 416-420,
1935
- Televize, Věda a život, 534-539, 1935
- Hmota a energie, Věda a život, 270-275, 1936
- Pokusné studium stavby atomů, Věda a život,
406, 1936
- Pokroky radioelektřiny, I.část, Spirála,
382-428, 1936
- Vznik světla v plynech, Věda a život, 79-86,
1935
- Elektronové paprsky, Věda a život, 135-139,
1935
- Elektrické zjevy při 270 C pod nulou, Spirála,
37-44, 1938
- Záhada živých ostravských přijímačů
vysvětlena, Ed. Valenta, Lidové Noviny, 27.6.1937
- Ostravské zázraky vysvětleny, Golombek, Lidové
Noviny, 28.6, 1937
- Pokroky elektroniky, přednáška na výroční
schůzi Moravské přírodovědné společnosti, 1938
- Vyhledávání ukrytých předmětů pomocí elektromagnetického
pole, Bezpečnostní služba, 1938
- Podstata zvukového filmu, Spirála III. 243-250
- Obrazová telegrafie, Spirála III. 328-340
- Podstata televise, spirála III. 435-445
- Pokroky televise, Spirála III. 581-593
- Vznik světla v plynech, Cesta k vědění, sv.9,
1941
- Televise, Cesta k vědění, sv. 14, 1941
Vlastním
těžištěm Sahánkovy vědecké práce bylo, jak už uvedeno, buzení ultrakrátkých
elektromagnetických vln. V tomto oboru dosáhl výsledků, které byly i v
zahraničí velice ceněny a jsou jakožto závažný přínos do tohoto vědného oboru
hojně citovány.
Uznání
za svou vědeckou činnost získal Sahánek zvolením v roce 1934 za dopisujícího
člena Královské české společnosti nauk v Praze a zvolením za řádného člena
Moravské přírodovědecké společnosti v Brně v roce 1936. O výsledcích své
vědecké práce přednášel často na schůzích JČM v Brně a v Praze a jinde.
Popularizoval vědu nejen hojnými články o nových objevech fysikálních, ale i
přednáškami v rozhlase a různých institucích lidovýchovných. Účastnil se také
horlivě práce ve spolcích odborných i odborových.
Sahánek
svým založením, dlouholetou zkušeností v experimentování, svou odbornou
specializací na radioelektřinu, smyslem pro aplikaci výsledků čistého bádání na
technickou praxi jakož i svým nadáním
učitelským byl předurčen za profesora technické fysiky na našich vysokých školách.
Jest litovati, že osud mu nedopřál, aby mohl tuto funkci v duchovním životě našeho
národa zastávati delší dobu. Byl by jistě seskupil kolem sebe hojně mladých
fysiků a vytvořil tak školu odborníků vědecky pracujících v radioelektřině,
kteří by přispívali k rozvoji
radiotechniky u nás a k čestnému zařazení našeho průmyslu po bok průmyslu ostatních kulturních
národů v technickém závodění po ukončení světové války. Po stránce osobní byl
profesor Sahánek krajně svědomitým pracovníkem vědeckým nevšední píle, jemným a
oddaným přítelem každému, kdo si jej získal, skvělým učitelem, ochotným ke
spolupráci i pomoci. Jest tragické, že badatel tak schopný a slibný odešel tak
předčasně našemu národu, jemuž chtěl po ukončení války prokázati tolik
neocenitelných služeb svou vědeckou prací a učitelskou činností, jak se na to
od doby okupace až do svého zatčení a skonání těšil. S hlubokým zájmen sledoval
vývoj válečného dění za války, nikdy nezapochyboval o konečném vítězství pravdy
a spravedlnosti, budil ve svém okolí důvěru v budoucnost našeho národa a
posiloval umdlévající. A toto čisté úsilí podporovati národ v těžkých osudových
chvílích strhlo Sahánka v době, kdy byl zbaven možnosti vědecké práce, do
osidel nastražených gestapáckou lusou, z nichž v oné době už pro něj nebylo
vyváznutí. Český národ zachová světlou památku svému významnému vědci, dobrému
člověku a mučedníku za osvobození svého lidu.