Přípona htm nebo html? - Relativní / absolutní odkazy - Jména souborů - Kontrola odkazů, přesouvání souborů - Adresáře (neboli složky) - Domácí kopie - Startovní soubor - Stručné shrnutí
Přípona užívaných souborů je skoro lhostejná, ale doporučuju používat příponu html. Html je standard, ale když přišel strýček Bill s Windows 3.11, potřeboval trojpísmennou příponu, tak vymysleli htm a od té doby se dá používat oboje.
Kvůli chybějícímu "l" na konci adresy někdy napíšu špatný odkaz. Také můžete zkusit, když budete mít při brouzdání špatnou adresu, změnit htm na html nebo naopak, mohl to splést autor.
Absolutní adresa je taková, že když ji vyťukáte do prohlížeče, tak se vám stránka zobrazí. Říká se tomu URL. Relativní adresa je taková, která neobsahuje takové to http://www.blabla.cz/, ale rovnou obsahuje jméno souboru, umístěného ve stejném adresáři (složce) nebo jméno adresáře a pak /jméno souboru.
Například tento soubor má absolutní adresu http://www.jakpsatweb.cz/soubory.htm. Z hlavní stránky www.jakpsatweb.cz na něj vede relativní odkaz zapsaný jako <a href="soubory.htm">. Pokud prohlížeč narazí na relativní odkaz, tak ví, že před něj má přidat cestu k aktuální stránce (čímž si jej převede na absolutní).
Je dobrým zvykem dávat do HTML stránek odkazy relativní v rámci jednoho serveru (lépe řečeno site neboli webu). K čemu je to dobré: můžete svazek několika stránek přenést někam třeba na disketě a všechny odkazy budou fungovat. Změníte server a nedá vám to žádnou práci. Kdybyste tam všude psali http://mujserver.cz/..., tak se při změně serveru zblázníte. Fungovat odkazy budou i těm, co si to postahují na disk. Jednoduše řečeno jsou relativní odkazy stabilnější.
Absolutní odkazy je nutné použít všude jinde -- totiž vždy, kdy se odkazovaná stránka nachází na jiném serveru.
Jinak pojatý výklad absolutní a relativní adresace naleznete u popisu odkazů v HTML.
Vaše HTML soubory byste měli pojmenovat podle následujících zásad:
hezke odkazy.html
se odkazují jakohezke%20odkazy.html
.hezke-odkazy.html
(dříve jsem
doporučoval podtržítko, ale Google to pak nepochopí jako dvě slova).Existují programy, které dokáží zkontrolovat, jestli nemáte na svých stránkách odkaz na neexistující stránku (FrontPage, HomeSite, Xara). To se hodí, zejména pokud často přejmenováváte nebo přesouváte soubory (prostě měníte URL).
Když soubor přesunete, měli byste totiž zároveň změnit adresu všech odkazů, které na přesunutý soubor odkazují. To může být někdy tvrdá dřina a navíc se to dobře splete. Jak to řešit:
Je potřeba si uvědomit, že i po opravě všech odkazů nemusí čtenář stránku nalézt. Je to tím, že stránka, ve které kliknul na odkaz, se může načíst z klientovy cache paměti, takže neopravená.
Další problém pro přesunuté stránky představují vyhledávače. Některé z nich nekontrolují příliš často, kam se která stránka poděla, takže to potom čtenářům bude hlásit 404 nenalezeno.
Takovéto problémy přesouváním souborů se dají řešit po přejmenování/přesunutí souboru ještě přesměrováním na straně serveru. Při požadavku na staré URL server odpoví, že zdroj byl přesunut, a rovnou napoví správnou adresu, na kterou prohlížeč automaticky přejde. Takové přesměrování se nastavuje na serveru (obvykle jej musí nastavit správce, ale dá se to udělat i v souborem .htaccess příkazem Redirect).
Soubory webu si můžete ukládat do adresářů, jak jste zvyklí u normálních souborů. Všechny soubory byste měli mít na serveru v jednom adresáři a v jeho podadresářích. Je pak vlastně jedno, kolik si uděláte vnořených podadresářů a jak to budete dělat. Jde o to, abyste v tom měli přehled. Mám jen několik málo doporučení:
Pokud budete mít aktuální verzi stránek jenom na Internetu, budete mít problémy minimálně se zálohováním. Je výhodné mít doma nebo v práci na svém počítači kopii stránek a to ať už jste nebo nejste připojeni. (Je to ideální volba, pokud připojeni z domova nejste, tak jsem to dělal dva roky.)
Veškeré změny je třeba provádět jen na té domácí kopii a aktualizaci vždycky provést zkopírováním změněných souborů na server (klasicky FTPéčkem, ale i jinak). Tuto praxi navíc podporují programy Dreamweaver, FrontPage, EasyBlog a další.
Každý server má nastavené jméno startovního souboru. Na většině serverů se to dá nastavit (dokonce i pro ten který adresář), ale málokdy se to mění. To znamená, že si od správce vašeho serveru musíte zjistit, jak se ten startovní soubor má jmenovat. Nejčastěji se používá název index.html. Já jsem dlouho náhodou používal default.htm (tak je to zvykem na serveru IIS), ale viděl jsem i welcome.html, index.htm, welcome.asp. Teoreticky si tak lze představit asi tucet různých jmen. (Pokud si nejste jisti, jak se startovní soubor má jmenovat, tak prostě zkuste, co bude fungovat.
K čemu to konkrétně je: když vede odkaz ne na soubor, ale na adresář (adresa končí lomítkem), podívá se server, jestli v tom adresáři je startovní soubor. Pokud jej najde, zobrazí jej. Pokud jej nenajde, zobrazí seznam souborů složky (nebo chybu 403 Forbidden, záleží na nastavení serveru).
Například http://ww.gawain.pc-slany.cz zobrazuje ve skutečnosti soubor http://ww.gawain.pc-slany.cz/default.htm
Odkazem vedoucím do adresáře je každá adresa, která končí lomítkem, takže třeba i každá adresa domény (tam se to lomítko nemusí dávat, ale chápe se to tak, jakoby tam bylo).
Používejte příponu html. Mezi svými soubory používejte relativní odkazy. V názvech souborů nepoužívejte mezery a znaky s diakritikou a není-li to nutné, pak ani velká písmena. Zbytečně soubory nepřesouvejte, případně občas zkontrolujte odkazy nějakým programem. Soubory si dejte do různých samostatných adresářů. Startovní soubor pojmenujte podle konvence na serveru.
Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt. Poslední aktualizace 13. února 2005.