a co od něj požadovat
Cena není všechno - Datový limit - Maily - Operační systém a software - Podpora skriptování - Domény třetího řádu - Logování - Soubor .htaccess - Mod_rewrite - Zaručená dostupnost, konektivita - Technická podpora - Tradice a reference - Administrační rozhraní - Způsoby kopírování souborů - Ukládání hesel
Co byste měli vědět o komerčním webhostingu, než si nějaký objednáte.
Dříve jsem sháněl webhosting zdarma. Pak mě to otrávilo. Freeweby, jak se webwebhostingům zdarma říká, jsou velmi omezené
Placený webhosting je lepší. Jasně, že je dobré hostovat lacino, ale je to podobné jako s těmi freeweby. Za chvíli sem si říkal, jestli má cenu to držet nízko, když za cenu dvou večeří v lepší restauraci můžu mít kvalitní webhosting na celý rok? Nebo jestli se mám stále s někým dohadovat a pravidelně stěhovat stránky, když náhodou někdy v noci přestanou fungovat.
Tato stránka se zabývá webhostingem, nikoliv doménami. Je ale pravda, že naprostá většina provozovatelů webhostingu vám registraci domény bez problému zařídí. Některé firmy vás nechají uhradit registraci domény zvlášť, měly by se ale nabídnout, že to zařídí (a přidají k ceně).
Takže když se bavíme o ceně za webhosting, je třeba to oddělovat a nesměšovat to s doménou.
Domény cz stojí asi 600 na rok, com net org stojí asi dvě stovky. Přibližně. Jak zjistit, jestli je doména volná: vlezte na stránky nějakého webhostingu a zkuste objevit formulář na ověření (bývá na úvodní stránce).
Webhosting se dá sehnat od dvacky na měsíc, ale to je taková hodně slabá verze. Slušné webhostingy se dají pořídit od 50 korun na měsíc, spíše víc. Ale zase jak na co. Někdy se opravdu vyplatí dát dva tři tisíce ročně, hlavně aby to fungovalo pořádně.
Hlavním kritériem, které se uvádí v nabídkách, je velikost prostoru. Nepřeceňujte to. Většinou je lepší objednat si menší prostor s lepšími službami, než naopak.
Poslední dobou jsou disky děsně laciné, takže poskytovatelé nemají problém dát klientům spoustu místa. Takže můžete vidět nabídky na 150 MB prostoru.
Na naprostou většinu webů stačí deset mega. Pokud máte web větší, často to znamená, že špatně optimalizujete. Je jasné, že pokud máte na webu třeba video, tak to pak je něco jiného.
Přeneseným datům se také říká traffic. Poskytovatel webhostingu něco platí za data přenesená na páteř, to jsou pro něj náklady. Diskového prostoru vám ve skutečnosti může dát třeba Gigabajt (disky jsou laciné), ale vadí mu, když ven teče moc dat. Protože se tohle zákazníkům blbě vysvětluje, je lepší počítat to na ten diskový limit. Ono to pak většinou souvisí a nutí to autory optimalizovat, takže tam pak těch dat teče méně.
Když si někdo na web dá třeba porno nebo warez, tak to poskytovatel většinou dá jenom v nějaké podstatně dražší sazbě, protože tam pak teče mnohem víc dat.
S webhostingem a doménou dostanete většinou i mailovou schránku. Resp. poskytovatel vám to zřídí. Vždycky jsem měl schránku jenom na jednom místě, takže v tomhle se nevyznám a neporadím.
Většině lidí je jedno, jestli server pojede na Linuxu nebo na Windows. Já bych se ale třeba na Windowsech bál hostovat nějaký pořádný projekt. Berte to jako osobní pocit, moc tomu nerozumím. S Linuxem na serveru mám přece jen více zkušeností a prostě tomu více věřím.
Z webových serverů (jako software) je nejpoužívanější Apache. Umožňuje spoustu věcí. Konkurencí je IIS od Microsoftu. Některé věci má IIS lepší (třeba nastavení logování), ale jinak je rozhodně lepší Apache. Na javovské aplikace se používá TomCat. Ale zase - pokud tomu nerozumíte, tak to neřešte. Hlavně aby to fungovalo.
Pokud tomu rozumíte, tak si rozhodněte, co budete potřebovat a používat. Jestliže je váš oblíbený skriptovací jazyk PHP, budete asi chtít Apache. Naopak pokud děláte v ASP nebo v .NET, tak asi IIS. Pokud budete chtít používat .htaccess, tak volte Apache na Linuxu.
Pokud chcete na serveru provozovat kapku složitější věci, než jsou jednoduché a statické stránky, budete potřebovat skriptování na straně serveru. Vystačíte-li si s jednoduchými stránkami, tuto kapitolu přeskočte.
Většinu věcí nemusíte objednávat hned. Je ale třeba vědět, co ten váš webhosting podporuje, abyste nemuseli přecházet jinam, když něco potřebujete a server to neumí (věřte mi, stěhování webu je otrava).
Dnes (psáno 2004) podpora skriptování znamená, že budete chtít podporu PHP, protože je to serverový jazyk nejrozšířenější a docela solidní, existuje pro něj hodně zdrojů a webmasteři už ho docela umějí používat a instalovat.
Co se dá s PHP dělat a jak si PHP pro testování nainstalovat u sebe na Windows, jsem popsal už dříve.
Samozřejmě si můžete vzpomenout, že budete provozovat JSP, ASP nebo obecné CGI. Protože to ale nenabízí moc webhostingů, počítejte, že to bude spíše dražší. Naopak PHP má hodně webhostingů rovnou v ceně. Více o různých programovacích jazycích na webu.
Podle toho, co chcete na těch stránkách dělat, budete možná potřebovat databázi. Hodí se, pokud tam budete chtít třeba obchod, nějaký seznam kontaktů, diskusní fórum nebo automaticky řazené články. Pro jednodušší stránky se lze obejít bez databáze. (Poznámka o slovu databáze: přesněji bych měl psát Systém pro řízení databází, SŘDB, ale všichni tomu slovu "databáze" rozumějí.)
Na serverech je nejčastěji nabízenou databází MySQL, na jednoduché i středně složité projekty je zcela dostačující (a často se používá i na profesionální aplikace). Někteří programátoři nemají MySQL rádi a preferují PostgreSQL, což je druhá databáze, s níž se lze na hostinzích běžně setkat. U desítek dalších databází (Access, MS SQL, Oracle apod.) už musíte mít vyloženě štěstí nebo shánět webhosting konkrétně podle toho, zda to podporují. Hodně správců webhostingů pro vás ale rádo nějakou běžnější databázi doinstaluje (komerční databáze jim musíte zaplatit).
Pro MySQL hovoří fakt, že je pro tuto databázi napsána spousta hotových programových řešení, namátkou zmiňme třeba diskusní servery (např. PHPBB) či systémy pro správu obsahu.
Ceny provozu databází se do webhostingu promítají různě. Někde se platí za počet databází (hodí se mít na každý projekt jednu), jinde za to, že vůbec jsou, jinde se platí za množství dat v databázi uložených.
Informace od uživatelů je potřeba někde ukládat. Alternativou k databázi je ukládání skriptem do souborů. Ukládání do souborů se hodí ale i na jiné věci, například na předgenerovávání částí stránek. Některé webhostingy ukládání do souborů povolují, jiné ne. Myslete na to a zeptejte se. Ono ani tak nejde o to, že by to nepovolovaly, jako spíš, že na to nejsou nastavené adresáře. Klasicky mají adresáře na serveru práva 644, ale aby mohly některé skripty fungovat, je dobré konkrétním adresářům dát práva 777.
Funkce mail() v PHP umí ze skriptů odesílat maily. Není všude nainstalovaná a zcela funkční (zejména bývá špatně nastavená na webhostingu na Windowsech). Budete-li potřebovat automatické mailování (třeba newslettery), tak se na tuhle funkci nezapomeňte zeptat a domluvit ji. Na některých hostinzích je povoleno ze skriptů mailovat pouze sobě (resp. na jednu adresu). Je to asi kvůli tomu, abyste neodesílali spam.
Když mám třeba koupenou doménu jakpsatweb.cz, tak si můžu udělat domény třetí úrovně, třeba cokoliv.jakpsatweb.cz nebo blbost.jakpsatweb.cz. V rámci některých webhostingů je to zakázané (admini jsou líní), v rámci jiných povolené a jinde se za to platí (paušálně nebo za každou subdoménu).
V nabídkách můžete vidět doménový koš. Doménový koš je fakt, že jakákoliblbost.mojedoména.cz je automaticky přesměrováno na www.mojedoména.cz.
Servery umožňují zapisovat informace o provozu do souborů, kterým se říká logy (jednotné číslo log). Běžný serverový log má spoustu řádků a na jednom řádku má zaznamenánu IP adresu návštěvníka, čas, o jaký soubor požádal, odkud tam kliknul, jaký měl prohlížeč a zda se to povedlo.
Nastavení logů na serveru dělá admin většinou pomocí direktivy logformat. Jako zákazníka vás zajímá hlavně to, jestli jsou pro vás logy dostupné a za jakou cenu. Na serveru se obvykle logy zhruba po týdnu promazávají (říká se tomu rotování logů), takže si je většinou musíte pravidelně stahovat (přes admin nebo přes ftp).
Na statistiky. Můžete si sice na stránku dát počítadlo, ale to už ze své podstaty (stahování obrázku z jiného serveru) je poněkud nepřesné. Z počitadel spousta věcí není vidět (například kde stránky chybují nebo jak tam chodí roboti z Google). Na zpracování logů existuje řada programů, například Analog. Já logy pitvám ručně pomocí linuxových utilit a jsem tak schopen o návštěvnosti zjistit prakticky cokoliv (například odkud je nejčastěji odkazovaná konkrétní stránka).
Některé webhostingy nabízejí zpracování logů přímo na serveru. Většinou to dělá program Webalizer a je to vidět přes web (zpravidla po přihlášení). Nějakou představu si z toho udělat lze, třebas jen hrubou (třeba 10 nejnavštěvovanějších stránek, datový tok). Na seriózní práci výchozí nastavení Webalizéru nestačí.
Na některých serverech je povoleno použití souboru .htaccess (opravdu začíná tečkou). Pomocí tohoto souboru si může autor webu nastavit některé jednodušší věci, které v jiných případech musí nastavovat správce serveru (a většinou tvrdí, že na to nemá čas). Jinak řečeno se souborem .htaccess nejste odkázáni na milost a nemilost správce kvůli každé prkotině.
Soubor .htaccess se dá použít, pokud na serveru běží Apač. Povoluje se v konfiguráku (v patřičném VirtualHostu zápisem AllowOverride). Pokud je povolený, autor soubor .htaccess prostě vytvoří (napíše v texťáku) a zkopíruje ho na server do webového adresáře vedle normálních souborů.
Prakticky jde o rozšíření konfiguráku. Podrobnější možnosti souboru .htaccess prosím hledejte jinde (třeba .htaccess u Rosalyndy).
Proč ale .htaccess vůbec zmiňuji: dobře si rozvažte, než si objednáte webhosting někde, kde .htaccess nedávají. Občas se správci serverů ohánějí tím, že je .htaccess nebezpečný. Myslím, že zas tak nebezpečný není.
Použití .htaccess může trochu zvednout výkon serveru a možná trochu zpomaluje stránky (dle mého názoru minimálně). Server se totiž musí v každém adresáři dívat, jestli neuvidí .htaccess a pak ho případně přečíst a provést. Když si nějaký lama-uživatel dá do .htaccess třeba 300 řádků, tak tím server může docela zatížit. Server těch 300 řádků totiž musí přečíst při každém požadavku na libovolný soubor z daného adresáře. Oproti tomu direktivy, které jsou zapsané v hlavním konfiguráku serveru (httpd.conf upravovaný správcem), se drží v paměti a nezdržují.
Proto některé webhostingy nedávají .htaccess automaticky, ale na požádání důvěryhodným uživatelům. Spousta lidí totiž .htacccess vůbec nepotřebuje, ale já bych třeba do webhostingu bez .htaccess už nešel. Leckde je běžnou praxí, že se .htaccess nedá uploadnout na server přes FTP, ale dá se pouze poslat správci, který ho schválí a teprve potom ho do webu nahraje sám. To je ještě snesitelné.
V poslední době, jak nabývá na popularitě PHP a zároveň SEO (optimalizace pro vyhledávače), se řeší následující problém: pro PHP se hodí, když má článek o webhostingu dynamickou adresu, třeba
něco.cz/clanek.php?stranka=clanek&id=webhosting
ovšem pro vyhledávače se hodí spíše adresa statická
něco.cz/clanek-webhosting.html
Mod_rewrite je modul do Apače, který umožňuje udělat to, že navenek se tváří adresa hezky (statická clanek-webhosting.html), ale vnitřně server zachází s adresami s parametry (dynamická clanek.php?stranka=clanek&id=webhosting). Mod_rewrite to prostě umí přepsat, přeložit.
Instrukce pro mod_rewrite se zapisují buď do konfiguráku serveru nebo do souboru .htaccess v příslušném adresáři. Syntaxe mod_rewrite je docela obtížná, sám ji neovládám a musím vás odkázat na jiné články: Mod_rewrite pro lepší odkazy Svs, Což si tak trochu zapřepisovat?, Root.cz, mod_rewrite - Káně v internetu.
Na mnoha serverech mod_rewrite nepovolují. Správci serveru občas tvrdí, že je nebezpečný (ano, pokud se v zápisu napíše chyba, dá se uvařit server).
Pokud se chystáte provozovat větší aplikace (třeba v PHP), které mají být dobře optimalizované pro vyhledávače, vyberte si webhosting, který mod_rewrite nabízí. Ovšem dnes (2004) už to není tak žhavé jako dříve, protože Google začal na jaře dynamické adresy indexovat lépe. Navíc podle mých poznatků se dá mod_rewrite docela snadno nahradit šikovným zápisem redirectů v mod_alias na Apache 2.
Dostupnost znamená, že se na server dá z venku dostat a nejsou výpadky. Vyjadřuje s v procentech času. Třeba dostupnost 99%.
Představte si server s dostupností 99%. Hezky vysoké číslo, že? Inu, jak se to vezme. Spočítejte si schválně, kolik minut denně takový server není dostupný.
Prozradím řešení: 99% dostupnost = 1% nedostupnost, což denně tvoří hezkou čtvrthodinku. Jak by se vám líbil webhosting, na který byste se 14 minut denně nedostali?
Na druhou stranu nutno připomenout, že to udávané číslo je garantovaná dostupnost, takže pokud někdo garantuje 99%, většinou je to pak lepší. Nejčastěji nabízená dostupnost je 99,7%, což znamená, že to asi 5 minut denně nejede, to už se dá skousnout. Ta nedostupnost se ale většinou rozkládá do delšího období, takže 99,7% spíš znamená, že to tak jednou za 14 dnů vypadne na hodinu.
Je hezké, když máte garantovanou nějakou dostupnost. Co se ale stane, když tu dostupnost provozovatelé serveru nedodrží a mají tam stále výpadky? Většinou nic, dělají úsměvy a posílají faktury.
Takže je dobré do smlouvy dát nějaké penále nebo slevu v případě větších výpadků. Ty výpadky jsou dobře vidět z logu, prostě tam najednou nejsou žádné přístupy (pokud správci nestihnou log zfalšovat, ale i na to se dá přijít, pokud znáte podezřelé období).
Zjistěte si, jakou má poskytovatel webhostingu konektivitu. Jinak řečeno jak
rychlou má linku na páteř a zda není přetížená. Nevím, jak tyhle údaje
zjišťovat, většinou se jim musí věřit, co o tom říkají. Ale doporučuji si na
ten stroj párkrát pingnout ve špičce, jestli odpovídá rychle. (Pingání se
dělá tak, že se třeba otevře Příkazový řádek, napíše se ping
www.něco.cz
a sledují se časy odpovědí.)
Vlastně to jediné, čeho je třeba se vyvarovat, je nějaký pofidérní webhosting u někoho doma na půdě za wifinou (třeba u mě) nebo někde v kamrliku na gymplu, kam se sice normálně dostat dá, ale při větší zátěži se linka ucpe.
Až vám to přestane fungovat, budete potřebovat technickou podporu. Zkuste si najít její telefon nebo mail na stránkách provozovatele webhostingu. Jestli tam kontaktní informace nebudou, tak bych si je raději vyžádal mailem a dobře uložil.
Správná technická podpora funguje neustále, to znamená 24/7. Nemůžete to ale chtít od lacinějších webhostingů. Každopádně většina problémů nastává večer -- majitelé stránek si po návratu z práce hrají a dělají chyby. Je pravděpodobné, že i vy budete potřebovat technickou podporu právě v pátek večer.
Zkuste si tam někdy večer zavolat, ještě než za webhosting zaplatíte. Schválně, jestli tam admini budou. Pokud si zrovna hrají kulečník někde u piva, možná mobilem poradí, ale jinak nebudou k ničemu.
Spousta lidí vybírá webhosting podle toho, co jim doporučí kamarádi. A je to tak správně. Kamarádi většinou nedoporučují špatné věci.
Pokud nemáte chytrého kamaráda, musíte se na webu webhostingové firmy podívat po referencích, jaké stránky hostují. Pak se případně zeptat majitelů těch stránek, jak jsou spokojení.
Dávejte si bacha na to, když vám nějaký ne zcela blízký kamarád bude doporučovat trochu dražší webhosting, ale "úplně super, takže je to dražší". Hodně webhostingových firem nabízí provizi za přivedeného zákazníka a provizi promítnou do ceny. Na druhou stranu si doporučováním provizních webhostingů můžete sami vydělávat. Nutno přiznat, že existují solidní webhostingové firmy s provizním programem, které zároveň drží docela dobré ceny.
Podívejte se, jaké má webhostingová firma pro zákazníky administrační rozhraní. Zkuste si v něm něco udělat. Pokud je to moc složité a ani třeba neumíte založit nový email, hodně si to rozmyslete.
Webhosting, který nemá admin vůbec, raději dnes ani neuvažujte.
Správné administrační rozhraní pro platící klienty by mělo umět většinu věcí, kterou je třeba nastavovat. Emaily, kvóty, hesla, databáze navíc třeba stahování logů nebo statistiky provozu. Správný admin by měl fungovat na https (i když si sám vydá certifikát, aspoň ukazuje, že to umí).
V této kapitole se zabývám způsoby, jak se v případě komerčního webhostingu soubory mohou dostávat na server. Jde o FTP, SSH, WebDav, FrontPage Extensions
V naprosté většině případů se na server soubory kopírují přes FTP. Je přidělováno automaticky.
Někdy můžete chtít dva nebo více FTP účtů. Jednak třeba na stahování logů, nebo pro nějakého svého kolegu, kterému třeba chcete dát přístup jenom do jednoho podadresáře. To se dá udělat, ale málo webhostingů tuto funkci nabízí (mělo by stačit domluvit se s adminama a případně zaplatit).
SSH je bezpečný protokol, pomocí kterého se lze přihlašovat na vzdálený počítač. Kromě toho, že se tam pak dají kopírovat soubory (pomocí příkazu scp nebo třeba programem WinSCP), se přes ssh dá plnohodnotně na vzdáleném počítači pracovat. Takže třeba procházet adresáře a dělat operace, na která mám práva. Většina adminů není nadšena z myšlenky, že se jim bude po serveru toulat jiný uživatel a i když mají server dobře zabezpečený, raději právo používat SSH jiným uživatelům nedávají. Rozhodně ne nějakým klientům z ulice.
Každopádně ale SSH je alternativa k FTP.
To je také alternativa k FTP. WebDav je rozšíření http protokolu. Pomocí WebDav se dají soubory kopírovat na vzdálený server. Moc tomu nerozumím, ale funguje to. Pro uživatele Windows je pak výhoda ta, že se jim soubory a adresáře na vzdáleném serveru zobrazují normálně v oknu průzkumníka a dají se i upravovat.
Poslední mně známou cestou, jak dostat soubory na server, je využití programu FrontPage. I když se z FrontPage dají odesílat soubory i přes FTP a WebDav, FrontPage nejlépe funguje tehdy, když jsou na server nainstalované tzv. FrontPage extensions. To jsou takové malé prográmky. Vyskytují se ve více verzích. Neznám nikoho, kdo je umí dobře nainstalovat, je to trochu alchymie.
Každopádně pokud jsou FrontPage extensions nainstalovány dobře, mohou uživatelé programu FrontPage přistupovat k souborům na serveru a rovnou je (na základě svých práv) upravovat. Také to pak má nějaké grafy či co. To všechno není až tak podstatné, jenom jsem chtěl doplnit ten přehled způsobů kopírování na server.
Některá administrační rozhraní umožňují kopírovat soubory z lokálního disku na server (typicky na freewebech, ale viděl jsem to i jinde). Chápu to spíše jako nouzovou metodu kopírování.
Nikdy předem nevíte, jak správci serveru pracují s osobními informacemi. Někteří dobře, někteří nebezpečně.
V první řadě nikdy nepoužívejte na webhosting stejné heslo jako na jiné věci. Ohrozili byste tím v první řadě ty jiné věci. Nevíte totiž, jak se na serveru heslo ukládá. Správně by se mělo kódovat, někteří správci jej ale nekódují. I když ho zakódují do MD5, dá se rozlousknout (pokud je jednoduché). Normálně správci hesla nekradou, ale o většinu webhostingových serverů se stará více než jeden admin a střídají se. Zkopírovat si soubor s otevřenými hesly je to nejjednodušší, co může naštvaný odcházející pracovník udělat.
Takže pokud vám posílají vaše heslo otevřenou poštou nebo říkají do telefonu, pak je čas jít jinam. Samozřejmě se to netýká počátečního hesla, které si potom změníte.
Pokud to jde, alespoň jednou si heslo změňte. Počáteční heslo dostanete většinou poštou, ovšem poštu může cestou přes různé uzly chytit nějaký zvědavec.
Znáte další věci, které je dobré vzít v úvahu při výběru webhostingu? Napište mi prosím na dusan@pc-slany.cz.
Jiří Macich například připomněl, že je dobré sledovat způsob, jak se za služby platí.
Pokud děláte stránky pro někoho třetího, třeba pro nějakou firmu, tak vám někteří provozovatelé webhostingu dají provizi za to, že webhosting těch stránek dáte k nim (a platit to bude ta třetí firma přes fakturu). Nedělám to tak, ale upozorňuji, že jde o častou praxi. Někdy jsou ty provize až polovina ceny (a každý rok). Jestli chcete doporučit nějaký takový webhosting, který vám dá provizi, napište mi na dusan@pc-slany.cz, nechci sem psát jejich adresy, protože by to vypadalo jako reklama.
Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt. Poslední aktualizace 15. února 2005.