Schovaný v křoví za bukem plet bych si Rusa s azbukem
a oheň s vodou,
za rok bych přešel na folkrok a pokud možno držel krok
s poslední módou.
Věděl bych vše a vlastně nic a pokousaný od štěnic
mačkal bych spreje,
nemocný z osmi desetin hleděl bych směrem na Vsetín
nevěda, kde je.
Jsem spíše vrah, než žalobce, však žíti někde za kopcem
mne málo láká,
to radši doma ve sklepě budu si lepit sveřepě
svá křídla ptáka.
S výrobci kořal rozbratřen já válím, Karle, po patře
moravská vína,
je trpčí našich životů réva, jež roste u plotu
a k nebi vzlíná.