"Ty vole, to je paráda" huláká Zdeněk. Tváře zčervenalé nadąením a třemi dvanáctistupňovými Tatrany, ráno zdolanými, stojí na mostě, před sebou prielom Hornádu, brány do Slovenského Ráje. Voda burácí a my se tetelíme očekáváním. Jdeme na první čundr. Opouątíme civilizaci, teplé postele, útulné hospůdky i vydatné obědy a mizíme po červené značce v divočině, říąi divokých ąelem a netuąených nebezpečenstev.

Mizíme uľ nekolik hodin a velká dobrodruľství se zatím nedostavují. I reci naąí síly musí řeąit vąednějąí obtíľe - zelená je ukrutně daleko. Kroky, zpočátku lehké jako tanec víly, postupně ztěľkly a výprava se místo obdivu přehlubokého kaňonu, jeho stěn končících v nebi, věnuje nadávkám na tíhu nákladu. Já, popruhy batohu zaryté hluboko do ramen, přemýąlím, zda i příątě nechám maminku pomáhat mi s balením. Rady jako "Hlavně si vem HODNĚ teplého oblečení, a» se nenastudíą, náhradní prádlo, kdyľ zmoknete a nějaký do zásoby, nemůľeą přece chodit ąpinavej jak ąupák a jídlo, toho určitě víc, prosím tě, podívej se na sebe, jak seą hubenej" mi teď sedí na zádech a snaľí se mě slisovat. Není se co divit, vľdy» mám vąechny potraviny v konzervách, kruci, úplný pochodující ľelezářství. Takhle a podobně si medituju, kdyľ přichází překvapení. Daląí cesta má podobu ploąinek zavěąených na skále za řetězy, to dobře znám, jen na ně člověk vstoupí, přihrne se vichřice a začne se nimi děsivě házet a kymácet, děs, běs, horror, hrdina se sotva drľí, klopýtá zoufale na konec, uff, pevná zem, oddechne si, vzhlédne a baf, hledí přímo do tváře gigantické krvelačné příąery. Tohle tedy ne, vzpírám se, přesto jsem, jakoľto nejątíhlejąí a nejpohlednějąí, druhy vybrán za pokusného králíka. Marně hledám výmluvu, levitující cestě nevěřím i bez vichřic a oblud, jistě byla zrobena opilým slovenským bačou jako past na turisty. Ted' sedí tamhle za stromem, srká borovičku a posupně se chechtá mým nejistým krokům. Překonávám první část, aniľ bych se zřítil s nervydrásajícím jekotem do hlubin a trochu si oddechnu. Ale stačí pohled pod nohy na bouřící řeku a dělá se mi opět mdlo. Následuje obvzláątě zapeklitý úsek, batoh m usilovně stahuje dolů, lahváče rozruąeně cinkají, tep se zrychluje, tlak zvedá, vítr bouří, veverka na strom ľere oříąek a najednou stojím zpátky na hlíně. Olé, první Eliminátor, jak jsme celý instrument posléze nazvali, je zdolán. Potkáme jeątě mnohé, leč ty jiľ zdoláváme s poklidem starých kozáků.

Navečer nás dohání deątík, nemajíce stanu ukládáme se na verandě kolemstojící chatky. Zdeněk otevírá první konzervu vepřového ve vlastní ą»ávě. Má jich s sebou mnoho. Během příprav jsem mu líčil, jaká tuze dobrá věc to je, chutná studené, natoľ na ohýnku zehřáté, to si člověk lahodí a libuje, s půlkilem masa v ľaludku spokojeně chrochtá. Zdeněk si vzal má slova k srdci a do batohu přibalil půlkilových konzerv rovnou pět. Teď sedí a krmí se, dlouhý čas tomu věnuje, ono sníst půl kil masa není jen tak. S Vlastíkem uleháváme a Zdeněk stále sedí u konzervy. Musí ji sníst studenou, představu večerní vatry odplavil vytrvalý déą», ovąem nadąení to Zdenovi neubralo, jí a vykřikuje "Joo, bravčové vo vlastnej tiave". Hlavně, ľe mu chutná.

Dávno uľ je tma, ostatní spí a já dopíjím lahváče. V mém spacáku, tenkém dekovém, s kytičkama, po tatínkovi je poněkud zima, dlouho si místo spánku mohu připomínat události posledních dní. Jak celý víkend nemilosrdně prąelo a já ąel v neděli večer na sraz přesvědčit se, ľe oba kamarádi kvůli nepříznivému počasí vzdali a já můľu zpátky domů. "Kdo mohl tuąit, ľe budou uvaľovat úplně stejně?!" přemítám, déą» bubnuje do naąeho přístřeąku. Zdeněk sice tvrdil, ľe fronta za pár dní přejde, ale mě to nijak neuklidňuje...

Snídám v sedě na mostě, kolem chodí tůristi a vąichni mě uctivě zdraví. Aľ mě to zaráľí. "Asi poznali dobrodruha a desperáta" těąím se v duchu a k pecnu chleba v pravé ruce dál přikusuju ze kilové ątangle salámu v levé. Přicházejí Vlastík se Zdeňkem a jdeme na Tomáąovskou vyhlídku. Tam padá zásadní rozhodnutí - ľelezná lahvová zásoba v noci padla, je třeba doplnit zásoby a promile v nedaleké vesničce. Kdyľ se vynoříme z lesů, čeká nás překvapení. Stojíme přímo před cikánskou osadou se vąí parádou, polorozbořenými chýąemi, smradem, nepořádkem a vlnou dětí, která nás zavaluje. Mladąí se snaľí vymámit nějaký obnos nastavenou rukou, starąí drľí v pozadí, patrně chystají pouľít některou z účinnějąích metod. Atmosféra houstne, dárky asi rozdáme, chtíc či nechtíc...V ruce drľím igelitku se včera vyprázdněnými pivními lahvemi, některá dítka uľ po ní sápou, tak ji radąi pouątím. Malý chlapeček ji ą»astně chápe, usmívá se a ostatní se naň okamľitě vrhají. My nastalou melu vyuľíváme a kvapným krokem mizíme, neľ nám některá z lahví přistane na hlavě.

Vo vidieku se notně posilňujume, ale ne natolik, aby byla ąance, ľe zpáteční cestu osadou přeľijeme. Radąi měníme plán a pod Suchou Belou doráľíme značnou oklikou. Procházíme nevábný kemp a podél toku míříme k prameni Belé, známé to aktrakci Slovenského Ráje. Slůvko Suchá se ukazuje po mnohadenních deątích krutým výsměchem, skáču po kamenech jak potrhlý luční koník, zatímco zbytek výpravy jde rezignovaně přímo řečiątěm. Kdyľ se znaveni zhroutíme u pramene, spouątí se daląí déą». Navíc se blíľí soumrak, Vlastík na mapě nachází v okolí jedinou budovu, snad nás zachrání. Po chvíli ji vidíme na vlastní oči. Chata, dokonale zabezpečená proti vpádu vetřelců. Nezbývá neľ se uvelebit na "verandě", suchém pruhu betonu ąirokém asi třicet centimetrů. Začínají horečné přípravy na noc, Zdeněk se vztyčuje igelit jako jakousi komickou ochranu proti bočnímu deąti, já se snaľím získat stříąku ucpáním děr v prkenném venkovním stole a Vlastík sedí na latríně. Budujeme usilovně, po chvíli máme zákopy připraveny a můľeme vydechnout. Slunce zapadá, pijem borovičku a Zdeněk pořádá druhou konzervu bravčového. Opět studenou, jiľ se tolik neraduje.

Syti uleháme, neprąí, asi jsme byli zbytečně vystraąení.

Ve dvě ráno mě budí hrom. Mírně mrholí, ale já si libuju, jak má travnatá střecha krásně drľí. Jsem divoký muľ, Robinzon! Pro zábavu počítám odstup hromu od blesku, pchá, padesát sekund, pohoda. Třicet, ľe by se bouřka blíľila?! Dvacet, no snad nepůjde přímo přes nás...deset, pět, do prdele! Liják mě během chvilky smetl střechu do klína, utíkám s mokrým spacákem na verandu, kde se mlčky tísní Vlastík i Zdeněk. Choulíme se tam aľ do rána. Svítání počasí neumoudřilo, furt chčije. Hodiny sedíme na pár centimetrech suchého betonu, začínám z toho magořit. Jedinou naději skýtá turistická chata vzdálená patnáct kilometrů, navrhuju sebrat zbytek sil a vyrazit k ní, ovąem hoąi odmítají. V zoufalství si půjčuju mapu a vymýąlím výlet po okolí. Sejdu Sokolí dolinou k vodopádu, dám se doprava a kolem Závojového vodopádu se vrátím. "Přijdu za pár hodin" sděluju zbabělcům, beru fo»ák a mizím v deąti. Jeątě netuąím, jaký záľitek mě čeká.

Přicházím k odbočce do Sokolí doliny a cedule mně vyhroľuje, ľe celá dolina jest zavřená. Ha, s tím na mě nechoďte, chvátám doň odhodlaně. Zamalované značky vedou spolehlivě, za chvíli jsem dole a rázuju podél potoka. Ten je, pravda, po deątích poněkud rozvodněný, místy zaplavuje cestu, masa vody temn hučí, byv tu sám, jeden by se skoro vrátil. Ovąem já, Neohroľený, maje vodu v botách dva dny, chrabře pokračuju dál přímo řečiątěm, pěąina stejně nadobro zmizela pod hladinou. O kus dál se dolina zuľuje, stametrové kamenné stěny mě svírají, vody mám nad kolena, modlím se, aby nepřiąla plavecká vloľka. Brodím se podél skály, kdyľ spatřím pokračování. ®ebříky v úzké průrvě mezi skalami vedou kamsi dolů, valí se přes ně mohutné proudy vody, některé části jsou strľené. Kolem jen zlověstné skalní hradby, tudy cesta nepovede.

Náhradní plán zní vyąplhat svah a dojít k vodopádu na konci doliny z druhé strany. Vracím se ze soutěsky a lezu stěnou vzhůru. Svah je mírně zarostlý travou, ani nevypadá přílią nebezpečně, zadýchaně přemítám. Levou nohu do ľlábku, pravou na drn, levou sem a...a řítím se dolů. Pád vůbec nejde brzdit, jen ryju hlínu prsty. Moc se mi to nelíbí, kdyľ najednou zastavuju. Pod nohama mám mladý stromek. Naątěstí, daląí záchytný bod je skála, čnící o sto metrů níľ ze dna údolí.

Pořádně se vzpamatovávám aľ nahoře na kopci. Rozhoduju se pokračovat a vrátit dle původních záměrů přes Závojový vodopád. Pochoduju bystrým tempem a zanedlouho stojím přímo pod ním. Masa vody letí ze skály vysoko nad hlavou, ohluąující hukot a vetchý hliníkový ľebříček, po kterém má cesta zjevně pokračovat. Znejistěn předchozím záľitkem stoupám opatrně podél vodopádu vzhůru. Proud padající vody je na dosah ruky, chtěl bych obdivovat jeho sílu, jenľe prąí, jsem úplně promočený a klepu se zimou. Co s vodopádem, rychle zpátky k chatce.

Přícházím, unavená, mokrá a hladová troska. Hoąi stále sedí na prouľku betonu. Asi se moc nezabavili, ale jsou v suchu a v klidu poobědvali. Ptám se Zdeňka, jestli zase vepřové, ale neodpovídá a tváří se dost kysele. Asi ano. Já zjią»uju, ľe uľ nemám suchého oblečení, maminka nepočítala se stoprocentní vlhkostí uvnitř batohu. Zbaven poslední naděje horuju pro změnu místa, v mapě nacházíme turistickou ubytovňu asi patnáct kilometrů odsud. Vlastík sice vykřikuje, ľe pochod v deąti odmítá a je ochoten probdít noc na latríně, ale výhruľky ho přesvědčují. Sklesle balíme a symbolicky chráněni Zdeňkovým igelitem vyráľíme na pochod.

Cestu nemohu nijak popsat, nutno zaľít. Souhra únavy, zimy, vlhka, nedostatku jídla a spánku m uvrhla do stavu zúľeného vědomí, kdy v hlavě svítí jediná věc, budova ubytovni. Pamatuju si jen nekonečné klopýtání, klouzání na bahně, zaryté mlčení obou spolubojovníků. A okamľik, kdy jsem zahlédl rozcestník a s nadąením hledal, kdeľe je chata, přesvědčen o naąem vysvobození.

"Tur. ubytovňa 6 km" sadisticky zahlásala ąipka a já se ponořil zpět do deprese. Zase bláto, potácivé kroky, déą» bubnující do igelitu, čvachtání vody v botách. A právě kdyľ jsem vybíral místo, na kterém bych mohl v klidu zhynout, lesy se rozevírají a na kraji louky stojí Ona. Vysoká, ątíhlá a nebesky půvabná. Ubytovňa. ©mahem stanu u dveří, béřu za kliku a nic. Zamčeno. Jsem jako zrazen milenkou, srdce bije, mysl vzpírá se uvěřit, půda pod nohama praská a propadám do nekonečné jámy. Okolní stromy se vysmívají, v záchvatu hledám zvonek, klepadlo, beranidlo, dynamit. Schlíple sedám, čeká nás daląí noc na kousku suché dlaľby. I oba holomci odevzdaně sundavají batoľiny, v zoufalství nacházím nové síly a jdu prohlédnout zadní stranu budovy. A hle, vzadu se zvedají malé schůdky, vidím osvětlené dveře a rychle k nim popoběhnu. Sen se nerozplývá, vstupuju dovnitř. Klidně konverzující personál, překvapený vpádem podivné postavy strhaných rysů, se obrací mým směrem. V náhlém tichu je zvuk vody, která ze mě crčí, nesnesitelně pronikavý.
"Dobrý den, nemáte volný pokoj?" spěąně se táľi.
"Pokoj nemáme" dí ľena a já se kaboním
"Ale volnú izbu áno" culí se a zve nás dál. Poznenáhlu se ukazuje, ľe díky nechutnému počasí jsme jedinými hosty, máme celé patro s teplou srchou pro sebe. A guláą se ąesti knedlíky a pivy k večeři. Jsme v ráji. Slovenském Ráji.

---

Daląí den zbývá dojít do Dedinek na autobus. Nemáme chleba, hladoví kaľdý pojídáme poslední zásoby. Já i Vlastík máme zásobu sladkostí, uľíváme se, jen Zdeňkova tvář se neustále křiví v děsivém ąklebu. Jediné čím můľe zakusovat čtvrtou konzervu vepřového je paątika.

Peeta 13.1.2004

Meno :
E-mail :
Web :
[pomoc]
cols=<?echo("$text_cols");?> tabindex="4">

= 0) { $i = $startpos1 + 1; if (is_integer($startpos2 = strpos($nahrada, "]", $startpos1)) && $startpos2 >= 0) { if (is_integer($endpos = strpos($nahrada, "[/$htmltag]", $startpos2)) && $endpos >= 0 && $endpos > $startpos2) { $length = strlen($htmltag) + 1; if (!$delete) { switch (strtolower($htmltag)) { case "link": $url = trim(substr($retazec, $startpos1 + $length, $startpos2 - $startpos1 - $length)); $retazec = substr_replace($retazec, "", $startpos1, $startpos2 - $startpos1 + 1); $endpos += 37 - ($startpos2 - $startpos1 - strlen($url) - 3); $retazec = substr_replace($retazec, "", $endpos, $length + 2); break; case "mail": $mail = trim(substr($retazec, $startpos1 + $length, $startpos2 - $startpos1 - $length)); $retazec = substr_replace($retazec, "", $startpos1, $startpos2 - $startpos1 + 1); $endpos += 44 - ($startpos2 - $startpos1 - strlen($mail) - 3); $retazec = substr_replace($retazec, "", $endpos, $length + 2); break; } } else { $retazec = substr_replace($retazec, "", $startpos1, $startpos2 - $startpos1 + 1); $endpos -= ($startpos2 - $startpos1 + 1); $retazec = substr_replace($retazec, "", $endpos, $length + 2); } } } $nahrada = strtolower($retazec); } } if (isset($mail)){ $mail = str_replace ("\n","
",$mail); $mail = strip_tags ($mail, "
"); } if (isset($meno)){ $meno = str_replace ("\n","
",$meno); $meno = strip_tags ($meno, "
"); } if (isset($web)){ $web = str_replace ("\n","
",$web); $web = strip_tags ($web, "
"); } if (isset($obsah)){ $obsah = str_replace ("\n","
",$obsah); $obsah = strip_tags ($obsah, "
"); for ($i = 1; $i < 61; ++$i) { $obsah = str_replace ("$tag[$i]","$nahrada[$i]" ,$obsah); } } pridaj_tag($obsah, "mail"); pridaj_tag($obsah, "link"); #kontrola $meno ci nie je admin @$pomoc_meno = @$meno; $admin_meno = strtoupper ($admin_meno); @$meno = trim (@$meno); @$meno = strtoupper ($meno); if ($admin_meno <> $meno) { @$meno = @$pomoc_meno; } #ak sa nezeda $web if (@$web == "http://") { $web = ""; } #vytvorenie noveho riadku $novy_riadok = "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "" . "

" . "Príspevok od : " . (@$meno) . "

" . "E-mail : " . (@$mail) . "" . "

" . "Web : " . (@$web) . "" . "

" . "Dátum : " . date("d.m.Y H:i") . "

" . (@$obsah) . "

" . "

---

" ; #zapis do suboru plus generovanie chyb if (@$mozes == "1") { $stare_riadky = join ('', file ('obsah.txt')); $chyba[0] = 0; if (ereg("^.+@.+\\..+$", @$mail)) { $kontrol_mail = 1; } if ((@$obsah == "") or (@$meno == "")) { if (@$obsah == ""){ $chyba[0] = 1; $chyba[1] = "- zadajte prosím obsah príspevku"; } if (@$meno == "") { $chyba[0] = 1; $chyba[2] = "- zadajte prosím Vaše meno"; } } else { if (@$mail != "") { if (@$kontrol_mail == 1) { if (@$meno == $admin_meno) { $chyba[0] = 1; $chyba[4] = "- nemáte povolenie používať toto meno"; } else { $subor = fopen ('obsah.txt', 'w'); fputs ($subor, $novy_riadok . chr(13) . chr(10) . $stare_riadky); fclose ($subor); } } else { $chyba[0] = 1; $chyba[3] = "- zadajte prosím korektný mail"; } } else { if (@$meno == $admin_meno) { $chyba[0] = 1; $chyba[4] = "- nemáte povolenie používať toto meno"; } else { $subor = fopen ('obsah.txt', 'w'); fputs ($subor, $novy_riadok . chr(13) . chr(10) . $stare_riadky); fclose ($subor); } } } } #vypis chyb if (@$chyba[0]) { echo ("

"); if (isset($chyba[1])){ echo ("$chyba[1] "); } if (isset($chyba[2])){ echo ("$chyba[2] "); } if (isset($chyba[3])){ echo ("$chyba[3] "); } if (isset($chyba[4])){ echo ("$chyba[4] "); } echo ("

"); echo ("- späť"); echo ("

"); } #vypis pomoci if (@$pomoc == 1){ echo ("

"); echo ("Pomoc: "); echo ("[link http://www.nieco.sk]odkaz[/link] "); echo ("  - zobrazí ako odkaz "); echo ("[mail nieco@nieco.sk]pošta[/mail] "); echo ("  - zobrazí ako pošta "); echo ("[img]http://nieco.sk/obrazok.jpg[/img] "); echo ("

"); } #konecny vypis zo suboru $subor = fopen ('obsah.txt', 'r'); $obsah = file ("obsah.txt"); $riadky = count($obsah); fclose ($subor); if (!isset($riadky)){ $riadky = 0; } if ($riadky > $pz){ if (!isset($riadok)){ $riadok = 0; } for ($i = $riadok; $i < ($riadok + $pz); ++$i){ if (isset($obsah[$i])){ echo ("$obsah[$i]"); } } echo ("

"); if (($riadky - $riadok) > $pz){ echo ("<< predchádzajúcich " . ($pz) . ""); } echo ("

"); if ($riadok > 0){ echo ("nasledujúcich " . ($pz) . " >>"); } echo ("

"); } else { for ($i = 0; $i < $riadky; ++$i){ echo ("$obsah[$i]"); } } echo (""); $od = $riadky - @$riadok - $pz + 1; $po = $riadky - @$riadok ; echo ("

"); echo ("Počet príspevkov: $riadky	"); if ($po < $pz){ echo ("Zobrazené: 1 - $po"); } else { echo ("Zobrazené: $od - $po"); } echo ("

"); if ($riadky > $pz) { $zbytok = $riadky % $pz; $r = $riadky - $zbytok; if ($r <> $pz) { if ($riadky % $pz == 0) { $r = $r - $pz; } } echo (""); echo ("

"); echo ("Běľ na začátek	"); echo ("Běľ na konec"); echo ("

"); } ?>

[login]