STŘEDA 8 Posnídáme s hostiteli a spěcháme na dálnici. Jedeme až do Vídně a tam jen úděsné čekání na výpadovce na Brno, spousta prázdných aut a nikdo nebere. Fuuuj. Až veselý český pár a závěr na LF.
ÚTERÝ 7 Stop začínáme na hranicích za Oradeou. Za dvě a půl hodiny nikdo naším směrem, to je začátek. Jdeme 10 km na vlak a pojíždíme aspoň jednu zastávku. Ještě hodinu čekáme, pak už vysvobození a další večer v Budapešti. Mladšího páru se Verča ptá na autobus a po kratším rozhovoru máme ubytování. Byt je malý, ale dům má krásnou střechu s výhledem na Budapešť, kde v klidu usínáme.
PONDĚLÍ 6 V noci řádí děsivá bouřka, stan se prohýbá ale vydržel. Pak už návrat. Místo autobusu nás vozí dodávky, spíme ve vlaku, procházíme v noci nádherné univerzitní město Cluj, které si s žádný evropským nezadá a dorážíme do Oradey.
NEDĚLE 5 Vlak jede mezi devátou a desátou, a tak dostáváme ještě bohatou snídani a slivovici. Trošku se obáváme, jestli to nebudou chtít zaplatit, jenomže oni se nám ještě snaží vnutit peníze na cestu... Fotíme se s hostiteli a přijíždí vlak. tedy vlak, drezína ze staré Fordky s Rumuny a několika německými turisty na korbě. Místo žádosti po lístku dostáváme panáka slivovice, to snad už není možný. Po skvělé jízdě se loučíme a jdeme na místní dominantu Toroinagu (1940m). Koupeme se pod splavem a pak už znaveně stoupáme. Těžké, jdeme potokem, cesta nikde. Naviguje nás stará babička a bača a tak stíháme západ slunce na vrcholu.
SOBOTA 4 Krutý den. Stoupáme na hřeben, únava, vedro a dochází vodu. Žízniví se dereme klečí a zastavujeme až u potůčku. Koupeme se v Evině tůňce o rozměrech 10x10cm.
Následuje rozchod. Zůstávají jen nejsilnější ( já s Verčou ) a ochablý zbytek jde po hřebeni na vlak.
My dobýváme Pietrosul (1850m) a sestupujeme drasticky svahem do ůdolí. Zachraňuje nás cesta po které k večeru dojdeme do údolíčka s říčkou a stylovou dřevařskou úzkokolejkou. U domku se ptáme, kdy pojede zítra vlak a po chvíli získáváme informaci, chutnou večeři o dvou chodech a neustálý přísun domácí slivovice.
PÁTEK 3 Honza s Hossym nejsou schopni jakéhokoli rychlejší pohybu, ležíme ve vesnici u říčky, kterou sjíždějí místní děti na pneumatikách. Odpoledne nás dva asi desetiletí kluci zvou na projížďku. Jdu s Honzou a chlapci nás asi považují za fajnšmejkry, zcela pomíjejíce naše nejisté úsměvy. Zavrhují obyčejnou trasu a vedou nás do peřejí výše po proudu. Kupují nám ještě zmrzlinu a připojuje se místní děva v upnutých šatech. Samotná jízda je fantastická, neustále se všichni smějeme, křičíme, padáme z pneu a řeka nás vláčí po kamenech. Dojedeme, držíme se za naražená místa a přitom se furt smějem. Souznění.
ČTVRTEK 2 Budí mě kráva, která se nás s Verčou snaží spást. Asi jsme velmi chutní. Další bučí na probudivší se Božku a zbytek se popásá rozpačitě nedaleko. Přesto vycházíme do vesničky Repedea. Sestup jsem si jako správný drsňák zpestřil cestou korytem potoka. Bylo to nejen delší, ale i neschůdné, takže jsem již po chvíli klouzání po kamenech, švihání větví, jehličí za krkem a pádů do potoka poznal, jak úzká je hranice mezi drsňákem a blbem.
Repedea se tvářila nezáludně, ale. První hospoda a piva s jedinou partou Čechů, kterou jsme potkali. Další hospa a dvě piva s místíma. Konečně se vydáváme na cestu a hle. Točený pivo. Nelze odolat, ani zůstat u jednoho. Já, Hossi a Honza jsme notně posíleni, ale přesto vyrážíme do hor. Jenže potkáváme svatební průvod a po chvíli jdeme přímo uprostřed jsa hodně obdarováváni místní pálenkou. A konec? Spíme u ukrajinské rodiny na seníku, Honza společensky velice unaven v pokoji a Hossy pořádá jednotlivé chody na veselici v místním kulturním domě.
STŘEDA 1 Od bači kupujeme veliký ovčí sýr, který nás bude doprovázet až do konce. Zdolaná nejvyšší hora Maramureše Farcau (1960 m), chůze v bouřce a čvachtání v botách. Večer spíme poblíž salaše a děti nám nosí všeliké komodity jako mléko, smetanu, fazole...

CERVENEC 2001

ÚTERÝ 31 Odpočinkový den. Stavíme hráz, rácháme se, blbneme a navečer trochu stoupáme zpátky do kopců.
NEDĚLE, PONDĚLÍ 30 Žádní turisté ani Češi, jen bačové a pasáci, hmm pasáčci. A pohraničníci, naštěstí rumunští. Ptáme se jich na cestu, chvíli vysvětlují, ale patrně se jim v našich tvářích nepodařilo najít nějaké známky inteligence, takže máme několik hodin akční doprovod. I se samopalem.
SOBOTA 28 Vyrážíme do hor. Původni plan cesty padl již po chvilí, dereme se bestiálním svahem, potíme v kopci a netušíme, kam vlastně jdeme - černobílá mapa 1:270000 stažená z netu je opravdu symbolická. No začátek se prostě povedl. Takz první večeře nad ohněm, první souboje u ešusu i první výhledy do kraje.
PÁTEK 27 Překvapení. Skutečně jsme se sešli.
ČTVRTEK 26 Pohodový stop. Dostaváme zmrzlinu, prohlížíme zasněný Debrecen. Sraz se zbytkem (Kája, Eva, Božka, Honza, Víťa, Hossi) je půl kilometru před celnicí vlevo, což v reálu představuje nelákavý podmáčený sad. Nikde nikdo, jsme asi strašně dobří. Jenže až do večera se nikdo neobjevuje, tak skvělí snad ani být nemůžeme?!
STŘEDA 25 Slavnostní odjezd. Zadíráme hned v Brně na dálnici, naháni nás Policie ČR ( a pak že nic nedělá...), ale později se nečekaně vše v dobré obrátilo a večer již zpestřila prohlídka noční Budapešti. Zařící paláce nad Dunajem, metro připomínající zbloudilou šalinu a spánek za konečnou autobusu č. 25 za útoků zavilých komárů.
PONDĚLÍ 23, UTERY 24 Příprava na výlet do Rumunska.