Kone?n? u? je dost sv?tla, aby se dalo vstávat. Zima proniká do spacáku kudy m??e a poslední dv? hodiny se jenom p?evaluju. Zvedám se, pohyb budí i Frantu. Moc nemluvíme, ka?dy na sebe navléká dal?í vrstvy oble?ení a s obavami hledí k okam?iku, kdy bude muset vylézt ze spacaku celý. Franta nahmatavá teplom?r - ukazuje minus sedm.
Vstávají i ostatní a za chvíli se vzduchem nese halekání: "Pepo, u? má? obutý boty?"
"Jenom jednu, sou úpln? zmrzlý"
"Na?e taky, je z nich kus ledu"
ale po pár minutách, stravených obouváním, u? podupáváme p?ed stany. Nohy v?bec necítím, tak se sna?ím zah?át alespon zbytek t?la a doufám, ?e se v bot? ned?je nic ?patného. Omrzliny t?eba. Ka?dý rychle va?í n?jakou instantní nudli, balíme stany a jde se. Po dvou kilometrech m? kone?n? rozmrzají nohy a mu?u za?ít vychutnávat

Zimní p?echod
Malé Fatry

Cestou na Skalky potkáváme skupinku Madaru, ?li stejnou cestou, p?espali na sn?hu, ale dal?í postup vzdávají. Nemají sn??nice, tak?e zapadají p?i ka?dém kroku.
Na?e skupinka, state?n?j?í a vybaven?j?í, pokra?uje dále. Pozvolné h?ebeny se pod bílou pokrývkou slévají v jeden, jen strmý svah Hnilické Ký?ery vy?nívá. Výhled? do mlhy si moc neu?íváme, ve?er se blí?í a studené vítr p?ipomíná, jak daleko je je?t? k útuln?. P?ili? daleko. Náhradní plán po?ítá se sedlem, od n?ho? nás d?lí p?kných pár kilometr?. Urputn? razím cestu záv?jemi, p?esto nás b?hem cesty dohání tma. Nemaje baterky rychle ztrácím kontakt s vedoucí skupinou a místy i s cestou, ale ne? se sta?ím pohrou?it do p?edstav o výhodách smrti umrznutím, stojím v sedle vedle rozcestníku. V noci je p?íjemných mínus p?t, tak?e briskn? usínám.
Ranní oblekací rituály se neli?í od v?erej?ích, pou?en p?edchozím dnem rychle vyrá?ím. Chci si zah?át nohy, které se u? hodinu tvá?í, ?e se za sou?ást mého t?la rozhodn? nepova?ují. Ukusuju první metry z táhlého stoupání na Veterné a zanedlouho se opravdu citím tepleji. Jen levá noha m? stále ignoruje. Po p?l hodin? u? se m? to p?estává líbit - je mi vedro, ?e sundávám bundu i mikinu, ale leva?ku v?bec necítím. Omrzliny se nezdají být nejlep?ím suvenýrem z výletu, pro?e? zouvám botu a t?u nohu rukama. V hodin? dvanácté, trvá to dlouho ne? procitne.
Ne? kone?n? staneme na Veterném zapadáme n?kolikrát hluboko do sn?hu, zmate nás zmizelá cesta a zdeptá silný vítr. Jdeme s Honzinem vep?edu a ani ne?ekáme na zbytek, Veterné dostává svému jménu, fujavice nás ?ene pry?.
Setkáváme se a? na Velké Lúce, v?ichni notn? promrzlí. M?j návrh na fakultativní výlet do hospody pod svahem je smeten, co? se mi s ohledem na po?ínající dé?t zrovna nezamlouvá. Vyrá?íme sm?rem na Min?ol, ale nep?ízen po?así nás zahání k velké meteorologické stanici. Zvoníme a ?ádáme vykouknuv?ího chlapíka o zah?ívací chvilku v p?edsínce. Odchází pro povolení k ?éfovi a za chvíli ji? sedíme v teplé jídeln?. Osazenstvo stanice se o nás fantasticky stará, dostáváme ?aj s vínem, který vychutnáváme p?i hudb?, zaji?t?né p?ipájením reproduktoru ke starému rádiu zn. Tesla. Idylka má i stinnou stránku, v teple taje v?echen sníh nabraný cestou a boty i návleky vesele vlhnou.
Tábor rozbíjíme pod Min?olem a jsme rádi, ?e bude poslední. Stany u? jsou dost mokré, stejn? jako mnohé oble?ení. M?j spacák je natolik provhlej, ?e se na n?j Franta odmítá dívat, nato? se ho dotknout. V?ak je tahle noc hodn? kru?ná...
Ráno musíme rozbít led na st?nách stanu, abychom mohli v?bec mohli vylézt. Ostatní u? jsou vzh?ru. Pepa hlásí, ?e má nový skialpiny, sm?jeme se, ov?em po spat?ení na?ich bot nás veselí p?echází. Na stanici promokly a p?es noc zmrzly na kost, nádhera. Obouvám se asi p?l hodiny. Pepa zatím fascinovan? sleduje kupu sn?hu na ohnuté ?pi?ce smrku nad svým stanem a neustále medituje nad následky jejího p?ípadného pádu. Celou noc se nad ním hr?zostra?n? kývala, jak to jen mohl p?e?ít...?
Rad?i rychle odcházíme, d?ív ne? se Pepa za?ne poh?bívat. Rozzu?ený vítr nás ?ene z Min?olu, zastavujeme se pouze u d?la. H?eben kon?í a za?ínají ní?inné strasti. Místo v panenském sn?hu d?láme cápoty ve staré mnohokrát pou?ité b?e?ce a sn??ení plynule p?echází v solidní a neustávající dé?t. Cesta do Stre?na je?t? skrývá malá dobrodru?ství v podob? nenápadných ledových ploch,