Skotský zápisník

Po téměř tříleté přestávce k vám opět přichází Zápisník, tentokrát ovšem není kolmonožcův ani protinožcův, protože odklon zdejšího a Brněnského tíhového zrychlení je jen nějakých 14 stupňů.  Říkejme mu tedy Skotský zápisník.

1. část - 11. 3. 2007

St Andrews

Na univerzitu v St Andrews ve Skotsku jsem se dostal díky konkurzu, na který jsem se na podzim přihlásil. Vybrali mě společně s Ladislavem Mištou z Olomouce, takže jsme zde hned dva Češi. Pracujeme ve skupině kvantové optiky vedené Natašou Korolkovou a Ulfem Leonhardtem.  Nataša je původem z Ruska a Ulf z Německa. Ve skupině je dále několik Skotů, takže jsme vpravdě mezinárodní tým.

Zdejší univerzita, která byla založena roku 1413, je nejstarší ve Skotsku a třetí nejstarší ve Spojeném království.  Je docela známá a slavná, nedávno zde např. dokončil studium princ William.  Když začal studovat, zaznamenali výrazný nárůst počtu zájemkyň o studium, převážně z Ameriky. Zájemců nikoli.

St Andrews leží na pobřeží Severního moře v provincii Fife na nevelkém poloostrově asi 50 km severně od Edinburghu. Je to malé městečko s patnácti tisíci obyvateli, z nichž třetinu tvoří studenti. Je známé především pro dvě věci: univerzitu a golfová hřiště na pobřeží, která jsou celosvětově proslulá a jezdí se na ně hrát třeba až z Ameriky. St Andrews má kouzelnou atmosféru díky svým historickým kamenným budovám, středověkým památkám a mořskému pobřeží.  Je velice příjemné k bydlení, protože se všude dá dojít pěšky (max. do půl hodiny) a přitom je zde dostatečné zázemí obchodů, úřadů, bank apod. Za týden, co tu jsem, jsem už prošel snad všechny části města. Sháním totiž bydlení, aby za mnou mohla přijet moje žena Magda se synem Adámkem, který před čtyřmi dny oslavil pětiměsíční jubileum, a tak si prohlížím různé byty a domy, které se nabízejí. Nejvíc se mi zatím líbí jeden na okraji města, kde blízko bude bydlet Laďa a odkud se dá dojít až na univerzitu krásným údolím potoka, kde právě začínají ve velkém rozkvétat narcisy.

Příliv a odliv

V sobotu jsem se vydal na obhlídku mořského pobřeží.  Vyrazil jsem, jak jsem se záhy přesvědčil, za odlivu. Rozdíl hladin při přílivu a odlivu je zde kolem čtyř metrů, takže totéž místo může vypadat s odstupem šesti hodin docela jinak. Prošel jsem se po mořských řasách na odlivem odkrytých skalách a obdivoval jsem a fotografoval mořské ptáky (všechny fotky si můžete prohlédnout na adrese http://www.physics.muni.cz/~tomtyc/st_andrews/album,
kam časem budu přidávat další).

Díky odlivu byla odhalena také značná plocha rozlehlé pláže West Sands, která se táhne na sever několik kilometrů až k řece Eden.  Pláž je na horním okraji ukončena písečnými dunami, které jsem zatím nefotil, aby mi vítr nezavál písek do fotoaparátu. Za dunami jsou pak ona slavná golfová hřiště.

Já jsem pokračoval po pláži na sever, když jsem si všiml varovné cedule široké asi metr a půl - prý mají být návštěvníci opatrní při chůzi po písku, aby je nezastihl rychle stoupající příliv. Jak jsem se brzy přesvědčil, slova na ceduli byla, na rozdíl od mnoha jiných varování, moudrá.

Přišel jsem až na severní okraj písečných dun a pak dál dolů až k moři. Obešel jsem několik hlubokých zálivů, kterými se moře zakusovalo do písku, a zkoumal nádherné pískové útvary vytvořené silným větrem, který vál, a vlnami.  Vtom jsem si všiml, že voda v průlivu viditelně stoupá. Škebli, která byla ještě před minutou na suchu, najednou omývaly vlny. Uvědomil jsem si, že jsem na poněkud vyvýšeném místě oproti šíji mezi dvěma průlivy, kterou jsem sem přišel. Když jsem se na ni podíval, byla najednou nějaká úzká! Tu mi došlo, co znamenalo varování na ceduli, a dal jsem se na úprk k šíji. Za minutu jsem byl u ní, ale v té chvíli ji už právě zalila voda. Dlouho jsem se nerozmýšlel a rozběhl se v botách vodou (bylo jí tam možná tak 5 cm, ale rychle stoupala), až jsem se asi po padesáti metrech dostal bezpečně na břeh. Kdybych ale byl zkoumal vlny o něco déle, mohla už voda ukrýt místo, kde byla mělčina, a nebylo by zřejmé, kudy se dá přebrodit! Plavání v toto roční období by nebylo příjemné, takže chvála Bohu, že jsem se předtím více nezdržel focením...  Po této zkušenosti budu mít před slapovými jevy větší respekt. Člověk by neřekl, co ten náš Měsíček potvůrka dokáže.

A tímto dobrodružstvím se pro dnešek loučím.

Nahoru