Pozorovací potvrzení heliocentrické soustavy
Tématem prvního dne je podobnost pozemského a kosmického světa, zkoumání, zda se pozemské jevy liší od kosmických, jak předpokládala aristotelovská fyzika. Odpůrci Koperníka tvrdili, že dokonalý kruhový pohyb může být vlastní pouze kosmickým tělesům. Diskuse se soustředila na otázku, zda kosmická tělesa jsou naprosto neměnná a dokonalé hladká, jak tvrdí Simplicio. Salviati proměnnost hvězdné sféry doložil astronomickými pozorovacími důkazy - sledováním komet z druhé poloviny 16. století a nových hvězd, v dnešní terminologii supernov, z let 1572 a 1604.
Následně se Galileo věnoval Měsíci. Astronomové starověku se snažili studovat jeho pohyb, vlastnostmi se nezabývali. Ty právě naopak zajímaly Galilea, který je odhaloval při pozorováních. Nepochyboval o kulatosti jeho tvaru, objasňoval na základě odrazivosti paprsků, že Měsíc není dutá polokoule obrácená dutinou k Zemi. Přitom sledoval odraz slunečních paprsků na rovinném a sférickém zrcadle.
Z pozorování usoudil, že povrch Měsíce je podobný povrchu Země - soustava hor, údolí a moří. Konstatuje: ,,Proto Měsíc, který má nerovný povrch a není hladký, odráží sluneční světlo na všechny strany a pozorujícím se ukazuje jako všude stejně osvětlený. Kdyby jeho kulatý povrch byl dokonale vyhlazený, zůstal by vůbec neviditelný...`` Srovnání povrchu Měsíce a Země vedlo Galilea k závěru, že ,,měsíční kraje nejsou mrtvé a pusté, přece netvrdím, že by v nich byl pohyb a život, a ještě méně jsem ochotný připustit, že tam rostou rostliny, zvířata a jiné věci podobné našim.``
Na námitku Simplicia, jak bude prokazovat, že Měsíc nezáří vlastním světlem, Salviati odpovídá: ,,Když budete důkladně pozorovat, zjistíte smysly, že stejně tak Měsíc v době, kdy má tvar tenkého srpku, osvětluje Zemi slabě a jak se na něm zvětšuje část osvětlená Sluncem, zvětšuje taktéž zář, která se dostává odrazem. Stejně tak Měsíc, když má tvar tenkého srpku...má velkou část zemské polokoule osvětlenou - ukazuje se ve velkém světle. Když se však vzdaluje od Slunce a blíží se čtvrti, jeho světlo (popelavé světlo) slábne a za kvadraturou je už velmi slabé, protože stále ztrácí osvětlenou část Země, a přece by to měl být opak, kdyby to bylo jeho vlastní světlo.``
Galileo plně pochopil, že Měsíc je k Zemi obrácen stále stejnou stranou. Proto jeho doba oběhu je shodná s periodou vlastní rotace.
|
Pozorovací potvrzení heliocentrické soustavy |
Druhý den |