Především je posuzována problematika rotace Země. Galileo uvádí: ,,Když už jsme ve včerejších rozpravách vytáhli Zemi z temnot a umístili ji na otevřené nebe, musíme nyní sledovat a zkoumat, zda je pravděpodobnější považovat ji za stálou a vůbec nepohyblivou,...,nebo je víc pravděpodobnosti v tom, že se Země pohybuje jakýmsi pohybem - a když, tak jakým.``
Následuje kritika Aristotelových názorů. Salviati poukazuje na to, jak by bylo absurdní předpokládat, že kolem Země se spořádaně otáčí celý vesmír. Naopak rotací Země se podle Galilea dá vyložit pozorované otáčení hvězdné sféry.
Možnost rotace Země neodporuje lidské zkušenosti: ,,Nechť je tedy začátkem našeho pozorování úvaha, že jakýkoliv pohyb, který se připisuje Zemi, je pro nás jako její obyvatele, a proto i pro účastníky tohoto pohybu, vůbec nepozorovatelný, jako by ani neexistoval, neboť my pozorujeme jen věci nacházející se na Zemi. A na druhé straně je zase nevyhnutelné, aby se nám ten jistý pohyb jevil jako společný pohyb všem ostatním tělesům a viditelným předmětům, které, když by byly oddělené od Země, neměly by tento pohyb...``
Podrobně jsou probírány argumenty opačné. Kdyby se Země otáčela, kameny puštěné z výše by nepadaly svisle, ale šikmo, při míření by bylo třeba brát ohled na směr střelby, vál by neustále prudký vítr, neupevněná tělesa by byla vymrštěna do prostoru.
Salviati pochybuje o tom, zda má vůbec smysl rozlišovat přirozené a vynucené pohyby, když o jejich příčinách nic nevíme. Vyslovil důležitou myšlenku, že kdyby mu někdo vysvětlil, co způsobuje pád kamene na Zemi, dovedl by už zdůvodnit, proč Měsíc obíhá kolem Země a planety kolem Slunce.
Zdůraznil, že otáčivý pohyb Země si neuvědomujeme a nevnímáme ho, protože jsme s pohybující se Zemí spojeni. ,,Pohyb je pohybem a jeví se jako pohyb jen dotud, pokud se vztahuje na věci, které ho nemají, ale na ty věci, které se ho stejně účastní, vůbec nepůsobí, jako kdyby neexistoval.`` Myšlenka relativnosti pohybu tak umožňuje uvažovat o rotaci Země.
První den | Třetí den |