Historie astronomie ›
Astrofyzika
V druhé polovině 19. století se začaly
úspěšně v astrofyzice používat chemické a
fyzikální metody - fotografie, fotometrie a
posléze spektroskopie.
Metodu získávání fotografických snímků na kovové
desky objevil Francouz Louis Jacques Mandé Daguerre (1789
- 1851), kdy obraz zachycoval na stříbrnou desku. Dagerotypie
začala být používána při astronomických
pozorováních. První kvalitní fotografii Slunce získali
francouzští fyzici Arnaud Hippolite Louis Fizeau (1819
- 1896) a Jean Bernard Léon Foucalt (1819 -
1868).
První fotografické snímky hvězd obdrželi William
Cranch Bond (1789 - 1859) a John Adams Whipple (1822 -
1891), kteří v roce 1850 fotografovali Vegu. Georgie Philips
Bond (1825 - 1865) získal snímek první dvojhvězdy -
Mizaru. Fotografie mlhoviny v Orionu roku 1880 byla dílem
amerického astronoma Henryho Drapera (1837 - 1882).
William Huggins
| |
Kombinace použití velkých dalekohledů a metody mokré
fotografické desky umožnila další zkvalitnění metody.
Anglický astronom Warren de la Rue (1815 - 1889) od roku 1858
pravidelně denně fotografoval povrch Slunce. V letech 1876
- 1882 anglický astrofyzik William Huggins (1824 -
1910) začal používat citlivější suché
fotografické desky na získávání snímků komet,
hvězd, mlhovin.
Při rozvoji moderní fotografické astrometrie a
určování hvězdných paralax z měření poloh
hvězd na fotografické desce byly důležité práce
amerického astronoma Franka Schlesingera (1871 - 1943) z konce 19.
století. Rovněž prostřednictvím fotografických desek
již zmiňovaný Kapteyn stanovil roku 1900 vzdálenosti 250
hvězd.
V padesátých létech 19. století německý astronom
Johann Karl Friedrich Zöllner (1834 - 1882) vyvinul a
použil první astronomický fotometr.
Měřenou pozorovanou hvězdu srovnával s umělou,
vytvořenou odrazem světla svítilny. Osvětlení
způsobené umělou hvězdou měřitelně měnil
polarizačním hranolem. Zöllner zavedl termín
astrofyzika.
|
|
Pro fotometrickou škálu jasností mělo zásadní
význam matematické zpřesnění původní Hipparchovy
intuitivní stupnice jasností. Podal je roku 1856 anglický
astronom Robert Norman Pogson (1829 - 1891)
v publikaci Magnitudes of Thirty-six of the Minor Planets for
the First Day of each Month of the Year 1857 česky
Hvězdné velikosti třiceti šesti planetek pro první den
každého měsíce roku 1857. Americký astrofyzik
Joel Stebbins (1878 - 1966) začal počátkem 20. století experimenty se selénovým fotočlánkem a publikoval
první fotometrické světelné křivky jasnosti Měsíce
se změnou fáze (Stebbins, Brown 1907). O tři roky později
Stebbins publikoval přesnější fotometrická
pozorování světelné křivky zákrytové dvojhvězdy
Algola.
Podstatným zlepšením bylo použití fotonásobiče
po roce 1945 při fotometrických měřeních. Široké
použití získal fotometrický systém UBV
autorů Herolda Lestera Johnsona (1921 - 1980) a již
zmiňovaného W. W. Morgana Fundamental stellar
photometry for standards of spectral type on the revised system of the
Yerkes spectral atlas česky Základní
hvězdná fotometrie standardů spektrálních tříd
podle revidovaného systému Yerkeského spektrálního atlasu
z roku 1953.
Astrofyzika