Objevem Newtonových pohybových zákonů a zákona všeobecné gravitace byl koncem 17. století položen základ prvnímu kosmologickému modelu vesmíru podloženému fyzikálními zákony. Newtonovská kosmologie vycházela z představy vesmíru jako trojrozměrného euklidovského nekonečného absolutního prostoru, který je nehybný vzhledem k pohybujícím se v něm kosmickým tělesům. Vesmír jako celek se podle Newtona nevyvíjí, pouze se v něm střídají generace kosmických těles stejného typu.
V rámci Newtonova stacionárního modelu vesmíru nebylo možné vyložit tzv. kosmologické paradoxy - gravitační, fotometrický. Teprve obecná teorie relativity německého fyzika Alberta Einsteina (1879 - 1955), jejíž počátky spojujeme s publikací z roku 1916 Die Grundlage der allgemeinen Relativitätstheorie česky Základy obecné teorie relativity, umožnila výklad kosmologických paradoxů.
V letech 1922 - 1924 ruský matematik Alexandr Alexandrovič Friedman (1888 - 1925) v publikacích Über die Krümmung des Raumes česky O křivosti prostoru z roku 1922 a Über die Möglichkeit einer Welt mit konstanternegativer Krümmung des Raumes česky O možnosti světa s konstantní zápornou křivostí roku 1924 položil základy teorie nestacionárních modelů vesmíru. Astronomická pozorování potvrdila vývojový charakter vesmíru, v roce 1929 bylo Hubblem objeveno, jak jsme již uvedli, rozpínání vesmíru. Nestacionární modely vesmíru rozpracoval nezávisle na Friedmanovi koncem dvacátých let belgický fyzik a astronom George-Henri Lemaître (1894 - 1966), připomínáme jeho práci Un univers homogene de masse constante et de rayon croissant, redant compte de la vitesse radiale des nébuleuses extra-galactoqies česky Homogenní vesmír o konstantní hmotnosti a rostoucím poloměru se započítáním radiálních rychlostí extragalaktických mlhovin.
Později v roce 1965 američtí radiofyzikové
Arno Allan Penzias (1933) a
Robert Woodrow Wilson
(1938) detekovali teplotní záření, odpovídající
záření černého tělesa o jimi zjištěné
teplotě
K
, první sdělení bylo v práci
A measurement of excess antenna temperature at 4080 MHz
česky Měření přebytku anténní teploty na
frekvenci 4080 MHz. Upřesněná měření opravily
hodnotu na 2,7 K. Objevené reliktní
záření se stalo observačním důkazem správnosti
teorie horkého modelu vesmíru.
![]() Maarten Schmidt
|
Úvahy o existenci teploty vesmírného prostoru probíhaly
již mnohem dříve. Francouzsko - švýcarský fyzik
Charles Édouard Guillaume (1861 - 1941) v roce 1896 na
základě rozboru záření hvězd propočetl teplotu ve
vesmíru na
![]() | |
Počátkem šedesátých roků astronomové objevili
na obloze objekty zcela nového typu, které vyzařovaly mnohem
více energie než jiné objekty. Jejich projevy aktivity byly
zjištěny především mimo optický obor, proto nebyly
dříve zaznamenávány. Až teprve přechod
k vševlnovému pozorování umožnil jejich sledování.
Rozvoj rádiové astronomie, zvýšení přesnosti
určení souřadnic a úhlových velikostí umožnil
výzkum nových objektů. Rozlišovací schopnost
rádiových teleskopů pracujících interferometricky na
základnách zhruba deset tisíc kilometrů převýšil
rozlišovací schopnosti optických dalekohledů. V letech 1962
- 1963 byla upřesněna podstata nově pozorovaných
objektů - kvasarů. Zákryt s Měsícem umožnil
stanovit polohu objektu 3C 273, což popsali Cyril Hazard a John
Bolton v práci Investigation of the Radio Source 3C 273 by
the Method of Lunar Occultations česky Výzkum
rádiového zdroje 3C 273 metodou zákrytu Měsícem. Ukázalo
se, že zdroj rádiového záření je dvojitý, se
vzdálenostmi mezi složkami 19″ při průměru
každého zdroje menším než 10″. Následně získal
na dalekohledu na Mount Palomar spektrum objektu Maarten
Schmidt (1929), původem holandský astronom žijící od
roku 1959 v USA. Při identifikaci širokých emisních čar
je ztotožnil s Balmerovými čarami
,
a nalezením vzdálenosti potvrdil
mimogalaktický původ objektu. Výsledky shrnul v práci
3C 273: A Star-like Object with Large Red-shift česky
3C 273: hvězdě podobný objekt s velkým rudým
posuvem. Spektra objektů - kvasarů se
ukázala podobná spektrům seyfertových galaxií.
Při zákrytu objektu 3C 273 Měsícem roku 1963 C. Hazard, M. B. Mackey, A. J. Shimmins velmi přesně stanovili jeho souřadnice v publikaci Investigation of the Radio Source 3C 273 By The Method of Lunar Occultations česky Výzkum rádiového zdroje 3C 273 metodou zákrytu Měsícem.
![]() |
Historický vývoj astronomie u nás![]() |