9.2  Základní pojmy a jednotky

Aktivitou A radioaktivní látky nazýváme počet rozpadů za jednotku času:
A=  dN
dt
(51)
Jednotkou aktivity je 1 becquerel (Bq), který odpovídá jednomu rozpadu za sekundu, tj. 1 Bq = 1 s -1. Z dřívějšího víme, že platí
A=  dN
dt
 =lN=lN0e-lt=A0e-lt,
(52)
kde symbol A0 značí aktivitu preparátu v čase t=0 s, A0=lN0.

Základní jednotkou popisující účinek záření je absorbovaná dávka, jejíž jednotkou je gray (Gy). Absorbovanou dávkou D nazýváme množství energie předané zářením látce o jednotkové hmotnosti
D=  dE
dm
 .
(53)
Jeden gray je taková dávka, při které záření předává jednomu kilogramu látky jeden joule energie.

Různé druhy záření (alfa, gama, beta, neutrony) mají při shodné dávce odlišné účinky na organismus. Proto se zavedla veličina, která všechny tyto efekty zahrnuje, efektivní dávkový ekvivalent H, jehož jednotkou je sievert (Sv), 1 Sv = 1 J kg-1. Platí
H=Q·D,
(54)
kde Q je jakostní faktor, který umožňuje určit pro různé druhy záření množství absorbované energie. V závislosti na druhu záření je efektivní dávkový ekvivalent číselně až 25-krát vyšší než dávka. Jakostní faktor Q totiž souvisí především s hustotou předávané energie tkáni, ale také s procesy, které záření vyvolávají. Např. pomalé neutrony (En < 0,1 eV) předávají tkáni velmi malou energii, ale vyvolávají jaderné reakce, při nichž se může uvolnit velká energie. Takže pro g-záření, X-paprsky a elektrony je Q=1, pro pomalé neutrony Q=2,3, pro neutrony, protony a částice s q=1e je Q=10 a a-částice a částice s q > 1e je Q=20. Na základě těchto údajů je vidět, že a-částice, které bývají pokládány za nejméně škodlivé (pro svůj krátký dolet v prostředí), působí v těle největší potíže.

Protože sievert je příliš velká jednotka, v praxi se používá tisícina nebo milióntina sievertu, tedy milisievert (mSv) nebo mikrosievert (mSv)

Předchozí kapitola Další kapitola