9.4  Bezpečnost práce se zářením

Všechno živé na Zemi je od nepaměti vystavováno záření z přírodních zdrojů, které pochází ze čtyř hlavních oblastí: z kosmického prostoru, zemské kůry, ze vzduchu a potravin. Před kosmickým zářením nás částečně chrání atmosféra, proto je jeho složka nejnižší při mořské hladině. Zemská kůra obsahuje různé koncentrace radioaktivních prvků, jako je uran, thorium nebo radium, a ty jsou proto obsaženy i ve stavebních materiálech, v uhlí, ropě apod. Rozpadem radia vzniká plyn radon, který z podloží proniká do budov a pitné vody. Významným přírodním radioizotopem je dále draslík-40. Obsahují ho téměř všechny potraviny a také naše vlastní tělo.

Kromě záření z přírodních zdrojů jsme v posledních desetiletích vystavováni též záření z umělých, člověkem vytvořených zdrojů. Patří sem televizní a počítačové obrazovky, svítící ciferníky hodinek, spad po zkouškách jaderných zbraní, mírové využívání jaderné energie a lékařské aplikace. Z umělých zdrojů záření přispívají nejvíce lékařské aplikace, tj. rentgenová vyšetření, či používání radionuklidů při vyšetřování nebo léčení nádorových onemocnění ozařováním. Spalováním fosilních paliv a hutnickou činností se naše civilizace navíc významně podílí na přenosu přirozených radioizotopů ze zemské kůry do atmosféry a na povrch země.

Jednotlivé složky se na celkové dávce podílejí obvykle takto (tabulka 13):

Podle rozboru Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření (UNESCAR) je velikost dávkového ekvivalentu, který v průměru obdrží každý obyvatel naší planety, asi 2,5 mSv. Ve světě existují oblasti, kde jsou tyto průměrné roční radiační dávky mnohonásobně překročeny, a přesto zde nebyly zaznamenány zvýšené zdravotní potíže.

Za nízké radiační dávky považuje většina radiologů dávky, které jsou až stonásobně vyšší, než jsou průměrné roční radiační dávky ve světě, tj. kolem 200-250 mSv/rok. Ze studií vypracovaných UNESCAR vyplývá, že nelze prokázat riziko vzniku dodatečných případů rakoviny až do radiačních dávek 200 mSv. V rámci výzkumů bylo dále zjištěno, že k prvním příznakům zdravotních potíží dochází při dávkách vyšších než 500 mSv.

Podle přijmutých předimenzovaných norem nesmí být jednotlivec z veřejnosti vystaven dávkám přes 5 mSv/rok, tj. dávkám stonásobně nižším, než při kterých se objevují první příznaky zdravotních potíží. Profesionální pracovníci, kteří podléhají přísnému lékařskému dohledu, mohou být vystaveni radiačním dávkám nejvýše 50 mSv za rok.

Na základě tabulky 14 si může každý lehce vypočítat roční radiační dávku, kterou obdrží: