Třetí den
Je věnován diskusi o mořských přílivech a odlivech, což byl jeden z původních motivů vydání Dialogu. Galileo k svému záměru píše: ,, My jsme už dávno prozkoumali a dokázali, že všechny pozemské jevy dokazující nepohyblivost Země a pohyblivost Slunce a nebeské klenby se nám musí jevit podobně i při pohyblivosti Země a nepohyblivosti Slunce a nebeské klenby; jedině prvek vody jako prvek nejrozšířenější, který není spojen a spjat se zeměkoulí tak těsně jako jiné její pevné částice, tento prvek dík své tekutosti zůstává částečně sui iuris a volný a jedině on ze všech podměsíčních věcí nám umožňuje zpozorovat nějakou stopu nebo poukaz na to, jak se chová Země vzhledem k pohybu či klidu.``
Salviati podrobně popisuje jevy mořských dmutí. Poblíž Itálie jsou přílivy ve Středozemním moři různě vysoké. Galileo soudil, že závisí na velikosti moře, tvaru a hloubce mořského dna. Na základě analogie s pohyby nádrží s pitnou vodou dováženou na lodích do Benátek při prudkém zbržďování lodi předpokládal, že slapové síly jsou obdobným projevem: ,,A tak páni moji, co činí člun vzhledem k vodě v ní se nacházející, to samé dělá i nádrž Středozemního moře... Pohyb celé zeměkoule a každé její části by byl rovnoměrný a stejný, kdyby se její části pohybovaly jen jedním pohybem, buď jednoduchým ročním, aneb jen denním. Potom je tak jistě nevyhnutelné, aby ze složení těchto dvou pohybů vyplývaly pro části zeměkoule nerovnoměrné pohyby, někde zrychlené a jinde zpomalené, podle toho, či se denní otáčení připočítává k ročnímu pohybu, nebo se od něho odečítá.``
Příliv a odliv nemohou být způsobeny Měsícem, neboť nejsou pozorovány u malých vodních nádrží, rybníků či jezer. Podle Galileových představ tento jev u malých nádrží nenastává, neboť ,,kolébání`` vodní hladiny zrychleným či zpomaleným pohybem je tak malé, že je nepozorovatelné.
,,Bůh mohl svou nekonečnou mocí a moudrostí dát vodě pohyb, který v ní pozorujeme, i jinak než pohybováním nádrže. Oba potvrdíte, že to mohl a uměl udělat nesčetnými způsoby, které náš rozum dokonce ani nedokáže postihnout. Je-li tomu tak, docházím k závěru, že by bylo krajně opovážlivé, kdyby někdo chtěl omezit a zmenšit boží moc a moudrost jen čistě lidským rozumem.``
Takové prohlášení spíše dosvědčuje, že jde o přizpůsobení se církvi, kdyby je Galileo nevložil do úst Simpliciovi, nejméně důvtipnému účastníku diskuse.
Při interpretaci slapových jevů Galileo neuvažoval gravitační síly působící mezi Zemí, Měsícem a Sluncem, tudíž jeho výklad nemohl odhalit podstatu jevu a byl tak nesprávný. Chybně předpokládal, že příliv a odliv nastávají v důsledku skládání dvou pohybů - rotace a ročního oběhu Země. Nerovnoměrný pohyb Země vzniká podle Galilea složením rotačního denního a ročního pohybu, které sami o sobě jsou rovnoměrné. Nerovnoměrnost spatřuje Galileo v rozdílu rychlostí částí Země ke Slunci přivrácené a odvrácené.
V první třetině 17. století již např. Kepler správně předpokládal, že příliv a odliv jsou vyvolány přitažlivostí Měsíce a Slunce, Galileo však tuto hypotézu pokládal ze lehkomyslnou.
Dialog považoval za své nejvýznamnější dílo, což vyjádřil takto: ,,Hledat konstrukci světa je jeden z největších a nejvznešenějších problémů, které jsou v přírodě...`` Nejde však o dílo jen astronomické či fyzikální, ale především filozofickou obhajobou heliocentrické Koperníkovy teorie proti geocentrické Ptolemaiově teorii. Pro Galileův výklad je charakteristická jasnost argumentace ve prospěch svých názorů. Ústy Salviatiho podává pro svoji obhajobu astronomické a fyzikální důkazy. Fakty vyvrací Aristotelovu představu o neměnnosti kosmických těles (sluneční skvrny, fáze Venuše, objev nových supernov z let 1572, 1604).
V souvislosti s Galileovou činností se heliocentrická teorie stala nepohodlnou pro katolickou církev. Svaté oficium 24. února 1616 zakazuje heliocentrický názor. Názory oficia můžeme sledovat v ukázce.
Prvé tvrzení: ,,Slunce je středem světa a co do místa zcela nepohyblivé. ``
Rozhodnutí: ,,Všichni se vyslovili, že uvedená věta je filozoficky pomatená a absurdní a formálně kacířská, především proto, že výslovně odporuje tvrzením, které na mnoha místech uvádí Písmo Svaté, jak co do smyslu, tak co do jejich běžného výkladu od svatých otců a doktorů theologie.``
Druhé tvrzení: ,,Země není středem světa a také ne nepohyblivá, ale pohybuje se jako celek a krom toho i denním pohybem.``
Rozhodnutí: ,,Všichni se vyslovili, že toto tvrzení filozoficky zaslouží téhož rozhodnutí a pokud se týká theologické pravdy, že je přinejmenším rovno omylu ve víře.``
Přesvědčivým obhájcem heliocentrismu byl německý fyzik Otto von Guericke (1602 - 1686), který proslul především svými experimenty s magdeburskými polokoulemi dokazujícími tlak vzduchu. Ve své práci z roku 1672 Experimenta Nova (ut vocaiatur) Magdeburgica de Vacuo Spatio česky Nové magdeburské pokusy s vakuovým prostorem, podává rovněž výklad světové soustavy, přičemž jako jedinou správnou uvádí Koperníkovu heliocentrickou teorii. V její prospěch uvádí jevy, které ji potvrzují a dospívá k závěru, že pouze Slunce může být středem sluneční soustavy a udržovat planety na jejich drahách.
Argumentace Guerickeho je velmi dobře propracovaná a podložená. Podle ní u každé soustavy je třeba jasně stanovit, co spojuje její jednotlivé části, co vede k pohybu a jakým způsobem se naplňuje. Tento přístup důsledně aplikoval na problematiku hvězd. Podrobně vysvětlil, že nejbližší hvězda Sirius je tak vzdálena od Země, že nás nemůže ovlivňovat. Guericke kladl průměrnou vzájemnou vzdálenost mezi hvězdami shodnou se vzdáleností Síria od Slunce. Jestliže hvězdy jsou velmi vzdálené a ještě v různých vzdálenostech, bylo by podle Guerickeho absurdní předpokládat, že všechny obíhají kolem Země s oběžnou dobou 24 hodin. Jako příklad teoreticky propočítal, že hvězda s paralaxou 1″ by musela urazit za 1 sekundu 200000 německých mil (německá míle = 7,5 km). To odpovídá, jak nyní víme, pětinásobku rychlosti světla ve vakuu. Správně Guericke dedukoval, že vzdálenější hvězdy by se musely pohybovat podle této úvahy ještě mnohem většími rychlostmi. Proto dospěl k závěru, že Země rotuje kolem své osy jednou za 24 hodin a pohyb hvězd je pouze pozorovaným důsledkem. Celou úvahu uzavřel tvrzením o nemožnosti geocentrické koncepce společného pohybu velmi vzdálených hvězd v rozdílných vzdálenostech.
|
Třetí den |
Kosmická mechanika |