Můj milý deníčku

Pro nostalgické vzpomínání je tu deníček z minulého roku, popisující všechny důležité události světové, ale i domácí scény, a to formou stručnou a výstižnou.






ŘĺJEN 2003

Boks pik (4300 m.n.m.), aneb jak poznáte zhoršení počasí
PONDELI 13 V sobotu přišla na stránky duše, která si nechala na seznamu vyhledávat maturitni otázky z anglictiny. A musela být překvapená...
PATEK 10 Další fotka z Kyrgystánu....
CTVRTEK 9Vlastík se chytnul návnady a snažil se mě ve svém plátku vyhlašovat válku. Ta byla nicméně snadno utnuta, jak dokazuje záznam naší mailové komunikace:


	  > Slovo sepsout sem znal uz kdyz sis hral s cinovejma vojackama, vole. Tvoje
	  > dila nemam potrebu kritizovat, do mrtvol a zebraku se nekope

	  Tohle neni uplne spatny, lepsi, nez co mas v denicku. Tak to tam dej,
	  muzem si takhle nadavat celej vikend, aspon to necim zaplacnu.

	  btw co vlastne delas o vikendu, ze tu nejses?

	  

UTERY 7 Ve včerejším zápisku mě na chvíli přemohla nostalgie a chlíváci jako Vlastík, plodící cosi o úrovni nejlépe vystižené názvem nočníček a jdoucí ve své zoufalé snaze o neotřelé myšlení tak daleko, že bláboly na těchto stránkách shledává celkem zajímavými, tak ti chlíváci mě hned pošlou mejl, kde mě přirovnávají k Honzovi Nedvědovi. Taková drzost! Donebevolající opovážlivost! Jen najdu trochu času, hned ho tady pořádně sepsuju a potupím.
PONDELI 6 Jsem zpátky, silnější než kdy předtím. Novou etapu plánoval jsem načnout smutnějším zápiskem, protože každé písmenko připomíná prohru - místo bych dobýval odlehlé vrcholy či bohatýrsky pil a sváděl kvetoucí dívky, sedím v potemnělým kanclíku, plodím nesmyslný text a Nohavica řve "Lásku bych zrušil!"...

Ale "člověk nikdy neví, co ho čeká", pár pracovních večerů, propitých nocí a třeba se zase octnu na podobném místě. Oklepu sníh z pohorek, sednu na kámen, zapálím laciný cigáro a bude líp.

Výhled ze sedla Ak-suu (3900 m.n.m.), místo kde potkáte sněžného leoparda spíš než člověka


CERVENEC 2003

PATEK 11Nechápu proč, ale nemám vůbec žádný volný čas, ani chviličku. Podle toho vypadá plánovaní letošního prázdninového výletu - tuto středu jsem se definitivně rozhodl pro Kyrgystán, ve čtvrtek oznámil v práci na srpen dovolenou a dnes se vypravil do matičky stověžaté zakoupit letenku Moskva-Biškek. Jak snadné, když jede člověk sám, žádné zdlouhavé domluvy, hledání termínu, pche. Letenku do Moskvy koupím v pondělí cestou do práce a ruské vízum dojde příští týden poštou, celé přípravy zabraly sotva dva dny, saláti.



CERVEN 2003

PONDELI 30 Do křížovky jsem pod "vyhrnovat do výše" napsal "sukni" místo "kasat". Měl bych se sebou vážně něco udělat.
STREDA 11 Včera večer jsem bezskrupulózně vtrhl na pokoj neznámé a pěkné slovenky a akce se poměrně vydařila. To mě velice posílilo, odvahy dodalo...už nebudu stát v koutě, pryč jsou obavy a stydlivost, jsem loupeživý rytíř, budu plenit a drancovat, ženy bít a muže znásilňovat!
PONDELI 9 Ospalost rána přerušuje v 7:48 mírné trhnutí a zrychlující klapot kolejí. Zjednodušeně přepravované kolo se na zdi trochu kýve a já přestávám myslet na nekřestanských 108 Kč zaplacených za lístek. Však jsem za chvíli ve Střelicích a tam začíná trať mému srdci nejbližší, spektakulární Brno - Hrušovany nad Jevišovkou.
Na téhle trati mám vždycky zvláštní pocity. I dnes. Vlak najednou supí tajemnou a a pustou zemí, kde na cizince nečeká nic dobrého. Neprojíždíme kolem žádných vesnice ani nekřížíme silnice. Atmosféru bohem zapomenutého kraje zhutňuje kvapné vyprazdňování vagónu na zašlých lesních zastávkách. Už za Moravskými Bránicemi mi dělá společnost pouze mladý muž a jeho hyperaktivní bilinguální potomek. Dítě, šplhajíce po okně, počítá "sechs und sechs ist...hmm...dvanáct", vykřikuje, že už chce maminku, bitte a ve své nerozvážnosti vůbec nesleduje podmanivost ubíhající krajiny. Staré silo vykouknuvší z hustého lesa, most končící v prázdnotě, tiché vesnice skryté za nápisy na rozbitých nádražních budovách. Koleje tu vedou jakoby mimoděk. V lese jen těsně mineme čísi chatu, po chvilce jinému drandíme po zahrádce. Zanoříme se znovu do porostu a najednou projíždíme středem dolu, kousek vedle hromady štěrku, kterou neúnavně zasypává dopravní pás letící kdesi nad našimi hlavami. A než by řekl švec, jsou tu Hrušovany.
Vystupuju, sedám na kolo a mířím na jih. Na hranicích se ptají, kampak takhle zrána, a já odpovídám "Na Vídeň..."
STREDA 4 Konečně jsem dopsal Zimní přechod Malé Fatry, stránku nesmírně advancovanou. Použito je totiž CCS stylů a já bych nyní mohl frajersky psát, že to je optimalizováno pro rozlišení 1024x768 a podobné žbleby. Ale já nic, já muzikant.
PONDELI 2 Důsledky sobotního zapíjení svobody uvedu pouze telegraficky: Pepa spí za deště dvě hodiny na lavičce hostí, ačkoli má ubytovací zařízení přímo za zády STOP Piškot míjí odbočku a nezadržitelně ujíždí k rybníčku, po chvíli se vrací, ale slíbeného znásilnění deseti muži se jí, díky jejich aktuální zmoženosti, nedostává STOP Dálovo podezření, že mu Carlos nachcal do bot se nepodařilo dosvědčit a tak jediným důkazem zůstává loužička, ve které byly ráno nalezeny STOP

KVETEN 2003

PATEK 23 Na tradičním semináři U Prokopů si Mr. Karásek stěžuje na přehnanou kritiku svých odulých stránek v jednom z mých minulých zápisků. Když nesnese tu trochu laskavého humoru, kterou jsem ho zahrnul, jeho smůla, avšak rozvíjením úvah o nepatřičných výrazech na akademické síti dosáhl netušené úrovně zoufalství. Uzemnilo ho až moje strohé sdělení, že na stránkách mám zveřejněnu měkkou verzi 2. oné kritiky, zatímco ostrá verze 1. stále číhá na svou příležitost...
PONDELI 19 Jako z každého neštastně zamilovaného i ze mne tryskají nevybouřené vášně ve formě unylých básniček a podobných podivností. Pak stačí trocha přemíry alkoholu a vznikne Pásmo milostné lyriky ve formě haiku, jež tímto otevírám. Dnes začneme dvěma klasickými kousky.
První ve svém barvitém ději zachycuje celou tíhu lásky jako takové:

Já ji miluji
One mě ne
Ach, smutno

zatímco druhá je třešničkou pro milovníky Neználka:

V skrytu zapadlého slunce
a tiché lesní mýtiny
se nežná dívka žblunce.

STREDA 14 Zoufalec Karáskůj určitě věří, že zove-li svůj deníček obskurním takyslovem Pamatovník, vyhýbá se stádovitosti. Navíc se v úvodu předem omlouvá, pokud by se snad někdo cítil dotčen některým z jeho výblitků, jak dojemné. Tak to já o něm hnedle prohlásím, že je naprostá nula a s vysvětlováním se nenáhat nebudu. Taky pitomec je to. A...no nic, stejně mi to nezvedlo náladu.
Vůl je to.
PONDELI 5 Včerejší večírek se zdařil, domů jsem se dostal ve stavu značně podroušeném. Ráno jsem dlouho nemohl zjistit kdo jsem a kde jsem, ale pak se ukázalo, že studuju ve Vídni a měl bych tam jet. Apaticky jsem posnídal buchtu, sbalil několik náhodně vybraných věcí a kupředu levá. Proč to vůbec píšu? Protože cestou na autobus jsem prohlédl.
Chci být krab.
Přece býti krabem je tak nádherné a povznášející...důchodce můžete děsit cvakáním klepety, slečnám laškovně přestřiháváte ramínka od podprsenek, chodíte si pozpátku a smějete se světu...po krabovi nikdo nemůže chtít, aby měl zítra přednášku na semináři, krab neplatí daně a když, tak ví jak na ně, krab je vesel, mlád a že ho nechce ta zlobivá krabice? Pchá, mávne klepetem a hupsne do moře.

DUBEN 2003

STREDA 30 Jedu do Strážovek a s ničím zde nepohnu, čtěte radši Maddoxe.


PÁTEK 18 Dokončuju přípravy na Expedici Strážovské vrchy 2003. Ano, správně, s Vlastíkem se troufale chystáme vyzvat ono obávané horstvo, plné hrdých, nedostupných vrcholů, horstvo odlehlé, tajemné. Místo, kde se z chlapců stávají muži a z mužů starci. Místo natolik děsivé, že i pouhé jeho jméno jest vyslovováno s úctu až nábožnou. Strážovské vrchy.
Ovšem naše odvaha nezná mezí a i ty nejmakabróznější místa u nás vyvolávají jen shovívavý úsměv. Vždyt pohled smrti přímo do očí a naší každodenní rutinou. Nyní již zbývá jen pořídit zbylé vybavení, pročež neohorženě vyrážím do města, za šest tisic kupuju pohorky a za šest korun mapu Strážovských vrchů v antikvariátu. Už nám nic nestojí v cestě.
UTERY 15 Zabodl jsem do pocitace repracky, po chodbe se rozhleha argentinske tango a v hlave me rezonuji temne myslenky.
PONDELI 14 Tak furt nic, a ja skoro uveril...
STREDA 9 Uz je vybrano i objednano, mou vyvolenou je Minolta Dynax 5 a pridal jsem objektiv Sigma 28-135mm, 3,8/5,6. Oba meli na photographyreview skvele recenze. Az podezrele skvele. Vsichni jakoby se predhaneli, kdo vychvali vic, vetsina reklam obsahuje polovinu superlativu...zvlastni...neni pro takovou obrovskou tovarnu vlastne docela snadne platit slizkeho hada, ktery bude sirit po internetu falesne chvalozpevy? A ja uz dal zalohu, co si ted pocnu?!
PONDELI 7 Objevil jsem skvele fotostranky -Photographyreview a Photo.net - na kterych lze nalezt spoustu ctenarskych recenzi vsemoznych fotacku, objektivu, blesku, tresku, plesku...Prispevovatele jsou lide zasveceni a fundovani, vlastnici rovnou nekolik aparatu a nescetna mnozstvi objektivu a podle toho take recenze vypadaji. Po chvili cteni jsem zjistil, ze fotaky, do teto chvile pro me predstavujici vrchol moderni techniky, jsou naprosto bezcennou kupou zeleza a skla, kterou soudny clovek zakoupi nanejvys svemu petiletemu diteti, ktere moc zlobilo.
PATEK 4 Poohlizim se po novem fotografickem pristroji, kombinace vlezleho prachu a uderu o sopku udelala s mym Zenitem sve. Funguje nadale, Zenit lze znicit jedine snad opakovanym prejetim tankem ci vhodnou (tj. ne bakteriologickou) zbrani hromadneho niceni, ale nektere jemnustky uz selhavaji. Napriklad dobu expozice lze nastavit, jenze nelze zjistit, jakaze to doba je nastavena. A to, fotografove potvrdi, obcas docela zamrzi.
STREDA 2 Vcera se me podarilo vratit z mesicniho vyletku do chilske Patagonie, coz vysvetluje pauzu v denicku. Toulal jsem se po horach, plazich a sopkach misto abych psal nejake zavsivene blaboly jako ted. Kruci.

UNOR 2003

UTERY 11 S vcerejsim zivotnim moudrem az fatalne koreluje emailovy rozhovor, ktery jsme vedli s Vlastikem ve ctvrtek jiz minuly. Takze mi to nedalo a umistil jsem ho sem, ovsem varuju, optimistum a cistym dusim se vstup durazne nedoporucuje.
PONDELI 10 Zivot jsou kupy sracek
a jen na tobe zavisi, kterou si vyberes.

Do hajzlu s nim!
UTERY 4 Jiste si vsichni vzpominame skolni anglictinu/nemcinu a maturitni otazky typu My day/Mein Tag, wake up rano v sedm hodin, umyji se, nasnidam, jdu do skoly. Ze skoly jdu ve ctyri hodiny, pak nejaky to Sport treiben, ucim se, samozrejme a go to bed v jedenact, drsnaci rikali po pulnoci. Tak dneska jsem mel vskutku zajimavy Arbeitstag...
10:40 Prichazim do prace. "Nebudu to nijak hrotit", rikam si, "jen natocim ten tetragonalni krystal TiAl do smeru telesove uhlopricky a necham to pocitat, nez masinka vypoti nejaky vysledek, tak mam spoustu casu brouzdat po netu, zapracovat na te prezentaci pristi tyden. Snad pohnu i s tim clankem...".
12:00 Nejak mi to nataceni nevychazi, pritom to je tak jednoduche, zadna velka veda, zvladl by to i prumerny zak zvlastni skoly, natoz cvicena opice, radsi to prepocitam znovu. Ach jo.
14:30 Konecne nejake vysledky, co vypadaji realne. Pravda, zabil jsem s tim hodne casu, ale hlavni vysledek. A pocit dobre udelane prace, ne? Pro jistotu udelam maly testik, ale ne, do pr...., je tam nekde chyba. Kurna.
15:30 Zrobil jsem takovy maly programek, co transformuje vektor podle zadane matice. Kontroluju s nim predchozi vypocty, ale chybu nenachazi. Musi byt nekde jinde. Pekne me to uz stve, ale mam radost z programku, ja si pekne transformuju, je hrozne milouckej, tutu.
16:15 Uz jsem na to prisel, ta matice mela byt udelana trochu jinak, svina. Odvodil jsem tady kvuli tomu pulku linearni algebry a pritom to me, blba, melo hned napadnout. Nevadi, s programkem uz to pujde raz na raz.
17:00 Doprdelekurwadrat, zase to nevyslo. To uz neni mozny, tam se proste nedala udelat chyba. Uklidnuju se panakem vodky Zubrovky, pozustatkem po polskych studentech a vubec netusim, co s tim ted delat.
18:00 Vsechno prekontrolovane, vsechno do sebe zapada a pocitam to programkem. No jo, programkem, radsi to trosku overim...
18:45 Programek otestovan, navic upraven na verzi 1.1, ktera se vyznacuje zejmena tim, ze chrli hromadu cisel a sprostych nadavek, ve kterych se vysledky uspesne ztraceji. Ale pocita to spravne, to jsem blazen.
19:30 No tohle. Ten proradnej kretenskej hajzl programek tam opravdu dela chybu, hovado. Jenze naprosto zahadnou a jen ve dvou pripadech. Kripl. Dostat ho do ruky, roztrhl bych ho jak hada. Tfuj. Tohle uz je na me moc.
20:30 Rucni prepocet konecne prinasi spravny vysledek, skoda ze byl byt uz v jedenact. Uz ani nemam silu nadavat...
21:00 Odchazim domu jako zniceny a zubozeny clovek.

Pro priznivce taju, zahad a nadprirozena je tu zdrojak programku, kompilovany pod Intelovskym Fortran95 compilerem. Pocitalo to chybne vektory (0 1/2 1/2) a (1/2 1/2 0) pri transformacni matici

(2/3 1/3 -1/3)
(-1/3 1/3 2/3)
(1/3 -1/3 1/3)

Vsechny ostatni vektory to spachalo spravne...

  program transformace
  INTEGER n, i, j, k
       real*8, pointer ::  a(:,:)   !transformacni matice (n x n)
       real*8, pointer ::  a1(:,:)  !copy of matrix a
       real*8, pointer ::  vysl(:)   !vysledny vektor
       real*8, pointer ::  vec(:)    !souradnice ve stare bazi
       real frac

       ! open input and output files
        open(unit=1,file='trans.dat',status='old')
        read(1,*) n     !size of given linear system

      !dynamic allocations
       allocate(a(n,n),stat=ialloc)
       allocate(a1(n,n),stat=ialloc)
       allocate(vysl(n),stat=ialloc)
       allocate(vec(n),stat=ialloc)

       Read(1,*) ((a(i,j),j=1,n),i=1,n)


       print*, 'Nactena matice'
													          do i=1,n
 													           print*, (a(i,j), j=1,n)
													          end do
       print*,'------------------------------'


       print*,'------------------------------'
       print *,'Zadej slozky vektoru'
       print *,'x='
       read (*,*) vec(1)
       print *,'y='
       read (*,*) vec(2)
       print *,'z='
       read (*,*) vec(3)
       do i=1,n
	 vysl(i) = 0
            do j=1,n
	        print *,a(i,j)
	        print *,'kurrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrva',vec(j)
	        vysl(i) = vysl(i) + vec(j)*a(i,j)
	        print *,'doprdele(mezisoucet)',vysl(i)
	     end do
	end do
        print*,'Vysledny vektor'
        do i=1,n
           print*, (vysl(i), i=1,n)
        end do
        end program


LEDEN 2003

PATEK 31 Pitva byla bohuzel odlozena, skoda, tolik jsem se tesil. Budu asi muset usporadat pitvu soukromou, jen najit obet.
CTVRTEK 30 Prechod se podaril, plan byl splnen na 100 procent. Zajimavych zazitku jako zmrzly stan, mokry spacak, neobutelne boty, nezdolny Honzin...je tolik, ze zkusim splacat neco vetsiho. Ale rozhodne ne dnes, protoze dnes jdu na pitvu. Ano, ano, na vcerejsim nocnim dychanku ceske enklavy jsem se, patrne uz ponekud podrousen, domluvil, ze se prijdu podivat, co tam ty medicky pachaji. Pry si mozna i riznu, uvidime, jen abych sebou neriznul o zem.
CTVRTEK 23 Od soboty do utery se budu potacet na sneznicich po Fatre, takze nic noveho nebude (ono by sice nebylo ani tak, ale takhle to vypada lip).
UTERY 21 Zázitky ze svého semináre jsem radsi popsal v samostatné cásti, tak se tam kouknete.
UTERY 14 Dosel mi varovny mejl. Pry jsem jeste neposlal abstrakt k svemu seminari v pondeli (20.1.). Nevim cemu se divi, ja o zadnem svem seminari nic nevim...budu se muset nenapadne optat sefa.
PONDELI 13 Ma znalost anglictiny v posledni dobe ponekud poklesla, ze stupne "pokrocily" nekam k "ubohy az k placi". Prevelice jsem se toho zalekl a zacal horecne uvazovat. "Co ted" premyslel jsem, "je treba zacit konat, rychle se do studia dat!" Zacal jsem zmatene pobihat a hledat kultovni Anglictinu pro jazykove skoly. Jenze marne, jen jakesi moderni barevne baznehty, samy poblbly obrazek, fujtaxl. Ja chci cist o Prokop family, uzivat si tech napinavych pribehu a plasticky vykreslenych charakteru, vzdyt jeste z gymnazia mi zustalo tolik otazek! Zvladne pan Prokop vylet do Anglie, co Malcolm, bude po navsteve v cechach tesknit u Loch Lomondu po krasne servirce a ma milovana, sexy Zuzana, vda se konecne? A co na to pani Prokopova?
Jak jsem mohl ztratit tu perlu mezi ucebnicemi, bibli vsech anglictinaru, se kterou jsem stravil nejkrasnejsi chvile sveho mladi? Musim ji znovu ziskat, ozivit vsechny stare legendy, jdu do mesta ted hned!
PATEK 10 Dneska se me na stranky podivala takova spousta lidi, ze vubec nevim, jestli se s tim nekdy vyrovnam. Na cestine uz pracuju, takze pristi tyden bude slibovana basnicka.
UTERY 7 Zde mela byt basnicka o snezeni ve Vidni, ale ona se bez hacku a carek nerymuje. Skoda.