STŘEDA 26 Zdeněk mého pesimismu nedbá, pln mladického nadšení plánuje
zimní výlet přes hory, doly, propasti, ledovce. Takový ledovec je tuze zajímavá věc, píše, kdo se přes
ledovec neštrachal není chlap. Viděl fotky a po ničem než ledovci netouží. A já prý pojedu s ním. Hmmm.
ÚTERÝ 25 Semínko uschlo. Kdesi v zemi, slunce ani nevidělo. O teplém
dotyku jeho paprsku snilo, krutá byla ten rok zima. Sen zmizel spolu s ním, koho zajímal,
když kolem klíčí stovky dalších?
PONDĚLÍ 24 Už týden se mě drží skepse.
PONDĚLÍ 17 Málem mě zabijí, ale polituje mě někdo? Houbeles. Pouze jisté
děvče, které mě odmítá, bo si myslí jaký nejsem nudný hlupáček a nekňuba, napsalo dopis tónem
mateřsky
shovívavým:
Vsak te lituju. ale musis mit svetylko, vis broucku? svetlusko.
to je tolik starosti, svetlo na kolo, vytisknout fotky, komu se to ma do te hlavy vsecko vlezt?
STŘEDA 12 Mou oblíbenou kratochvílí je zběsilé ježdění noční Vídní na
neosvětleném kole, samozřejmě v tmavém oblečení. Skromně si říkám Černý blesk.
A zrovna dnes jsem přemítal, jak dlouho to lze provozovat bez nehody, jestli si přece jen
nekoupím světlo a nezačnu dodržovat alespoň některé esenciální pravidla silničního provozu. Až jsem
se otřásl, fuj, co blbneš, se světlem jezdí jen měkoni a starý báby, drsňáci se nebojí, žhaví to se
zavřenýma očima a přistřihnutýma brzdovýma lankama. Pchá, nějaký světlo, co se mi může stát!?
Bavorák mě nabral předkem, kolo si vzal s sebou, ale já elegantně odletěl. Pohoda, zdálo by se,
jenže ouha, autíčko má doškrabanej nárazník. A volá se Bundespolizei, čípak je to vina, neosvětlený
cyklista přijedší z protisměru se krčí za značkou, přesto je nemilosrdně odhalen.
Teď čekám, jestli dojde obsílka nebo rovnou složenka. Kdoví co do toho protokolu napsali.
ÚTERÝ 11 18:10 Konečně jsem v práci osiřel. Podle toho, co jsem
během dne nastudoval, nebude konfigurace tiskárny žádná procházka, lepší provést celou operaci pod
pláštíkem tmy.
18:15 Kávu na stůl, panáka na kuráž a jdeme na to! Smazat starý spooler a nainstalovat nový,
lepší, přidat k němu jakýsi exotický ovladač tiskárny, nyní zrobit poněkud podivný překladač z
postscriptu do ZJS, celé to restartovat, vytisknout testovací stránku a voila, nic se neděje.
19:10 Jak najít v tom bordelu, kde je chyba!?
20:00 Tiskárna mě úporně ignoruje. Takhle to děvče nepůjde, to nebudeme kamarádi.
Ty ještě nevíš, že mě šéf naivně prozradil administrátorská hesla. Tvrdou variantu na tebe! Překopu
tisk celému oddělení a máš utrum, muhehe.
21:30 Ojojoj. Lejzrovka stále mlčí, zato doposud poslušná inkoustovka chrlí listy
nesmyslných klikyháků. A nedá se zastavit, ten stroj se úplně zbláznil. To
už mě vážně štve, začínám zuřit. Papírů s paznaky neustále přibývá, chytá mě amok, krámy jedny,
nejlíp hodit s nima o zem a skákat a skákat, grrrrr.
21:40 Konečně klid. Ve vzduchu je cítit inkoust a pořádnej průser.
23:30 Vše obnoveno, trosky odklizeny. Jdu spát, zítra mě čeká druhé kolo, musím být silný.
PONDĚLÍ 10 Konec flákání, v práci celý den řeším závažný problém - chci
vytisknout fotky z Tater, však technika selhává. Naše barevná laserová pýcha tiskne díky
pošašeným ovladačům v pitomě nízkém rozlišení a inkoustovka má vyblité barvy. Proti tomu nepomůže
ani svědcená voda, ale ten paprskomet přece přemluvit musím?!
ČTVRTEK 6 Nudím se, čtu cestopisy různých potrhlíků a následky na sebe
nenechají čekat. Vymyslel jsem si zimní sólopřechod Roháčů. Tři dny sněhu, mrazu, vánic a hladu, lze
odolat? Bohužel zatím nemám stan, je hodně šílený vzít si pouze žďárák?
STREDA 5 Mám pracovní krizi, způsobenou nebetyčnou leností. A navíc fatální
nedostatek čtiva pro zabíjení času, Vlastík
neaktualizuje, jsa zabrán do integrování Laguerrových polynomů (soukromý vzkaz: Že se na to nevykašleš,
vole), ucho Karáskovo konstatovalo, že má dobrou
ženu, od té doby o něm nejsou žádné zprávy, patrně musí sedět doma a Mílův aktuální zápisek zní:
ÚTERÝ 4
??ýý??????????+????????ýáíé?útr=%é09ns
Holomci neschopní to jsou, kvůlivá nim aby člověk z nudy nakonec pracoval.
ŘĺJEN 2003
ČTVRTEK 30 První závod Brněnského
běžeckého poháru se blíží, nutno tužit kondici, seznal jsem. V Prátru obvykle běhám pětikilometrový
úsek, dneska jej poprvé zkusím naplno.
Z kolejí vycházím v deset večer, svoje "atletické" performance radši provádím pod pláštíkem tmy.
Lehkým výklusem mířím ku startovní čáře, za chladivého mrholení naposled protahuju svaly a jedem. Stejně
jako já se rozbíhají i události:
1. kilometr Běžím nějak rychle, výskám si a pochvaluju, forma přišla v pravou chvíli. Pak
mě dochází, že zbývají ještě čtyři pětiny tratě a nadšení prchá.
2. kilometr Bolí mě nohy, sakra, kdo tady mluvil o formě?! Navíc se nějak špatně dýchá,
jistě hnusný vídeňský vzduch. Že já se na to nevy....
3. kilometr Řítě se s chrčivým funěním a šíleným výrazem v očích děsím jakéhosi pejskaře,
rychle přechází na druhou stranu. Výhlídky nejsou zrovna růžové, levá noha mně zanedlouho upadne,
o pravé už nějakou dobu nemám žádné
informace.
4. kilometr Cestu už nevnímám, jsa v jakémsi psychedelickém stavu. Brzdí mě auto, chtěl bych
řidiči vynadat, ale než nacpu plíce zpátky do krku, je pryč.
Závěr Poslední metry nohy vážně podklesávají, čekám, kdy padnu. Nedaří se, tak s pěnou u
pusy nasazuju k závěrečnému sprintu. Snad tu komedii nikdo nesleduje. Už jen posledních pár metrů, dup, dup, hotovo! Mám před očima tmu, rychle se něčeho chytám. Prší, objímám dopravní značku, z úst mě tečou sliny,
nemám sílu je vyplivnout. Kolemjedoucí auto zastavuje a chvíli na mě svítí. Asi je čas jít domů.
ÚTERÝ 28 Jdu s Verčou na výlet. Scházíme se na nádraží ve dvě hodiny, do
odjezdu máme ještě
čas, tak kupujeme lahev vína. Po zralé úvaze k ní přidáváme ještě rum. Večer bývá chladno.
V Blansku po příjezdu
nacházíme u nádraží mapu, vybíráme zelenou na Vranov a s lahvemi v rukou vyrážíme. Slunce zapadá za kopec,
alkohol v nás bystře
mízí, jdeme, konverzujeme a ztrátu značky zjišťujeme až u neznámé silnice.
Návrat se nepozdává, tma by stížila hledání značky, vydáváme se
doleva po vozovce.
Přicházíme k vesnici, jistě to bude Vranov. Mate nás ale autobusová zastávka, nabízející podivnou
linku z neznámého zapadákova do Blanska. Něco je špatně, snažím se vše vyšetřit, leč Verča mně brání
zeptat se domorodců, kde se nalézáme. Prý budem za pitomce, zmateně popocházet jí vyhovuje.
Naštěstí je víska na kopci a nedaleko spatřujeme záři města. Verča ho označuje za Brno, snadno
dojdeme pěšky.
Po chvíli ve mně zavrtá červík, to Brno je nějaké malé, navíc jinde než bývalo...není ono Blanskem??
Tak jdeme tam, stejně je to jedno, rumu ještě trochu zbylo.
PATEK 24 - PONDELI 27 Podzimní přechod Nízkých Tater. Naše nekonvenční
skupina dvou mužů a šesti dívek vzbuzuje nemalou pozornost ostatních, převážně fousatých, výprav.
Zanedlouho nás pověst předchází. Když druhý večer přicházíme k
útulni u
Žarky, přítomné osazenstvo nás vítá vědoucím "Á, už jste tady" a kradmými dotazy "Kde jste k TOMU přišli?".
Útulňa je bohužel zaplněná, ale její galatní obyvatelé rychle nalézají řešení: "My se uskrovníme a pět,
no, možná i šest holek se sem vleze..."
Naštěstí ne všechny podlehly praskotu dřeva v sálajících kamnech a
já se v stanu nemusel tulit k Peldovi.
Ohledně techničtějších informací - prošli jsme východní část hřebenovky se startem ve Venártu, První noc jsme postavili stany na horních patře rozbité salaše kilometr před útulňou Andrejcová (zachovalá s kapacitou 16 lidí
ležících v jedné vrstvě). Zmíněná búda u Žarky poskytne místo snad dvaceti lidem a navíc obsahuje funkční
topení. Obě boudy ovšem dělí sedm až osm hodin chůze, což dá v krátkém zimním dni docela zabrat. Přechod
byl uzavřen v motorestu na Čertovici, kde se díky ukrutně pomalé obsluze mužské části přes veškerou snahu
nepodařilo ožrat.
STŘEDA 22 Ve Vídni se nám naplno rozjela univerzita. Přes velké odhodlání se
mi zatím žádné přednášky zapsat nepodařilo, prozatím se v mém studijním výkazu skví fotbal, volejbal a
box. Velice lákavý mně připadne i Damenfussbal, ale existují vážné pochyby, zda bych s děvčaty kromě
zážitku ze hry sdílel i šatny...ještě to promyslím.
PONDELI 20 Nějak mně scházejí humory, tak jsem aspoň do
Odkazů doplnil Vlastíkovy stránky, Mílův
deníček a bráchovy stránky. UTERY 14 Jsem Buddhova socha.
PONDELI 13 V sobotu přišla na stránky duše, která si nechala na seznamu
vyhledávat maturitni otázky z anglictiny. Ta musela být překvapená...
PATEK 10 Další fotka z Kyrgystánu....
CTVRTEK 9 Vlastík se chytnul
návnady a snažil se mě ve svém plátku vyhlašovat válku. Ta byla nicméně snadno utnuta, jak dokazuje záznam naší mailové
komunikace:
> Slovo sepsout sem znal uz kdyz sis hral s cinovejma vojackama, vole. Tvoje
> dila nemam potrebu kritizovat, do mrtvol a zebraku se nekope
Tohle neni uplne spatny, lepsi, nez co mas v denicku. Tak to tam dej,
muzem si takhle nadavat celej vikend, aspon to necim zaplacnu.
btw co vlastne delas o vikendu, ze tu nejses?
UTERY 7 Ve včerejším zápisku mě na chvíli přemohla nostalgie a chlíváci jako
Vlastík, plodící cosi o úrovni nejlépe vystižené názvem nočníček a jdoucí ve své zoufalé snaze o neotřelé myšlení tak daleko, že bláboly na těchto stránkách shledává celkem zajímavými, tak ti chlíváci mě hned
pošlou mejl, kde mě přirovnávají k Honzovi Nedvědovi. Taková drzost! Donebevolající opovážlivost! Jen najdu trochu času, hned ho tady pořádně sepsuju a potupím.
PONDELI 6 Jsem zpátky, silnější než kdy předtím. Novou etapu plánoval jsem načnout
smutnějším zápiskem, protože každé písmenko připomíná prohru - místo bych dobýval odlehlé vrcholy či
bohatýrsky pil a sváděl kvetoucí dívky, sedím v potemnělým kanclíku, plodím nesmyslný text a Nohavica řve
"Lásku bych zrušil!"...
Ale "člověk nikdy neví, co ho čeká", pár pracovních večerů, propitých nocí a třeba se zase octnu na
podobném místě. Oklepu sníh z pohorek, sednu na kámen, zapálím laciný cigáro a bude líp.
CERVENEC 2003
PATEK 11Nechápu proč, ale nemám vůbec žádný volný čas, ani chviličku. Podle toho vypadá plánovaní letošního prázdninového výletu - tuto středu jsem se definitivně rozhodl pro
Kyrgystán, ve čtvrtek oznámil v práci na srpen dovolenou a dnes se vypravil do matičky stověžaté zakoupit letenku Moskva-Biškek. Jak snadné, když jede člověk sám, žádné zdlouhavé domluvy, hledání termínu, pche. Letenku do Moskvy koupím v pondělí cestou do práce a ruské vízum dojde příští týden poštou, celé
přípravy zabraly sotva dva dny, saláti.
CERVEN 2003
PONDELI 30 Do křížovky jsem pod "vyhrnovat do výše" napsal "sukni"
místo "kasat". Měl bych se sebou vážně něco udělat.
STREDA 11 Včera večer jsem bezskrupulózně vtrhl na pokoj neznámé a
pěkné slovenky a akce se poměrně vydařila. To mě velice posílilo, odvahy dodalo...už nebudu stát v koutě, pryč jsou obavy
a stydlivost, jsem loupeživý rytíř, budu plenit a drancovat, ženy bít a muže znásilňovat!
PONDELI 9 Ospalost rána přerušuje v 7:48 mírné trhnutí a zrychlující
klapot kolejí. Zjednodušeně přepravované kolo se na zdi trochu kýve a já přestávám myslet na
nekřestanských 108 Kč zaplacených za lístek. Však jsem za chvíli ve Střelicích a tam začíná trať
mému srdci nejbližší, spektakulární Brno - Hrušovany nad Jevišovkou.
Na téhle trati mám vždycky zvláštní pocity. I dnes. Vlak najednou supí tajemnou a
a pustou zemí, kde na cizince nečeká nic dobrého. Neprojíždíme kolem žádných vesnice ani nekřížíme
silnice.
Atmosféru bohem zapomenutého
kraje zhutňuje kvapné vyprazdňování vagónu na zašlých lesních zastávkách. Už za Moravskými
Bránicemi
mi dělá společnost pouze mladý muž a jeho hyperaktivní bilinguální potomek. Dítě, šplhajíce po
okně, počítá "sechs und sechs ist...hmm...dvanáct", vykřikuje, že už chce maminku, bitte a ve
své nerozvážnosti vůbec nesleduje podmanivost ubíhající krajiny. Staré silo vykouknuvší z hustého
lesa, most končící v prázdnotě, tiché vesnice skryté za nápisy na rozbitých nádražních budovách.
Koleje tu vedou jakoby mimoděk. V lese jen těsně mineme čísi chatu, po chvilce jinému
drandíme po zahrádce.
Zanoříme se znovu do porostu a najednou projíždíme
středem dolu, kousek vedle hromady štěrku, kterou neúnavně zasypává dopravní pás letící kdesi nad
našimi hlavami. A než by řekl švec, jsou tu Hrušovany.
Vystupuju, sedám na kolo a mířím na jih. Na hranicích se ptají, kampak takhle
zrána, a já odpovídám "Na Vídeň..."
STREDA 4 Konečně jsem dopsal Zimní přechod
Malé Fatry, stránku nesmírně advancovanou. Použito je totiž CCS stylů a já bych nyní mohl
frajersky psát, že to je optimalizováno pro rozlišení 1024x768 a podobné žbleby. Ale já nic,
já muzikant.
PONDELI 2 Důsledky sobotního zapíjení svobody uvedu pouze
telegraficky: Pepa spí za deště dvě hodiny na lavičce hostí, ačkoli má ubytovací zařízení přímo za
zády STOP Piškot míjí odbočku a nezadržitelně
ujíždí k rybníčku, po chvíli se vrací, ale slíbeného znásilnění deseti muži se jí, díky jejich
aktuální zmoženosti, nedostává STOP Dálovo podezření, že mu Carlos nachcal do bot se nepodařilo dosvědčit a tak
jediným důkazem zůstává loužička, ve které byly ráno nalezeny STOP
KVETEN 2003
PATEK 23 Na tradičním semináři U Prokopů si Mr. Karásek stěžuje na
přehnanou kritiku svých odulých stránek v jednom z mých minulých zápisků. Když nesnese tu trochu
laskavého humoru, kterou jsem ho zahrnul, jeho smůla, avšak rozvíjením úvah o nepatřičných výrazech na akademické síti dosáhl netušené úrovně zoufalství. Uzemnilo ho až moje strohé sdělení, že na
stránkách mám zveřejněnu měkkou verzi 2. oné kritiky, zatímco ostrá verze 1. stále číhá na svou
příležitost...
PONDELI 19 Jako z každého neštastně zamilovaného i ze mne tryskají nevybouřené vášně ve formě unylých básniček a podobných podivností. Pak stačí trocha přemíry alkoholu a vznikne
Pásmo milostné lyriky ve formě haiku, jež tímto otevírám. Dnes začneme dvěma klasickými kousky.
První ve svém barvitém ději zachycuje celou tíhu lásky jako takové:
Já ji miluji
One mě ne
Ach, smutno
zatímco druhá je třešničkou pro milovníky Neználka:
V skrytu zapadlého slunce
a tiché lesní mýtiny
se nežná dívka žblunce.
STREDA 14 Zoufalec Karáskůj určitě věří, že zove-li svůj deníček obskurním
takyslovem Pamatovník, vyhýbá se stádovitosti. Navíc se v úvodu předem omlouvá, pokud by se snad někdo cítil dotčen některým z jeho výblitků, jak dojemné. Tak to já o něm hnedle prohlásím, že je naprostá nula a s vysvětlováním se nenáhat nebudu. Taky pitomec je to. A...no nic, stejně mi to nezvedlo náladu.
Vůl je to.
PONDELI 5 Včerejší večírek se zdařil, domů jsem se dostal ve stavu značně podroušeném. Ráno jsem
dlouho nemohl zjistit kdo jsem a kde jsem, ale pak se ukázalo, že studuju ve Vídni a měl bych tam jet. Apaticky jsem posnídal
buchtu, sbalil několik náhodně vybraných věcí a kupředu levá. Proč to vůbec píšu? Protože cestou na autobus jsem prohlédl.
Chci být krab.
Přece býti krabem je tak nádherné a povznášející...důchodce můžete děsit cvakáním klepety, slečnám laškovně přestřiháváte
ramínka od podprsenek, chodíte si pozpátku a smějete se světu...po krabovi nikdo nemůže chtít, aby měl zítra přednášku na
semináři, krab neplatí daně a když, tak ví jak na ně, krab je vesel, mlád a že ho nechce ta zlobivá krabice? Pchá, mávne klepetem a hupsne do moře.
DUBEN 2003
STREDA 30 Jedu do Strážovek a s ničím zde nepohnu, čtěte radši Maddoxe.
PÁTEK 18 Dokončuju přípravy na Expedici Strážovské vrchy 2003. Ano, správně,
s Vlastíkem se troufale chystáme vyzvat ono obávané horstvo, plné
hrdých, nedostupných vrcholů, horstvo odlehlé, tajemné. Místo, kde se z chlapců stávají muži a z mužů starci.
Místo natolik děsivé, že i pouhé jeho jméno jest vyslovováno s úctu až nábožnou. Strážovské vrchy.
Ovšem naše odvaha nezná mezí a i ty nejmakabróznější místa u nás vyvolávají jen shovívavý úsměv. Vždyt
pohled smrti přímo do očí a naší každodenní rutinou. Nyní již
zbývá jen pořídit zbylé vybavení, pročež neohorženě vyrážím do města, za šest tisic kupuju pohorky a za šest korun mapu Strážovských vrchů v antikvariátu. Už nám nic nestojí v cestě.
UTERY 15 Zabodl jsem do pocitace repracky, po chodbe se rozhleha argentinske tango a v hlave me rezonuji temne myslenky.
PONDELI 14 Tak furt nic, a ja skoro uveril...
STREDA 9 Uz je vybrano i objednano, mou vyvolenou je Minolta Dynax 5 a pridal jsem
objektiv Sigma 28-135mm, 3,8/5,6. Oba meli na photographyreview skvele recenze. Az podezrele skvele.
Vsichni jakoby se predhaneli, kdo vychvali vic, vetsina reklam obsahuje polovinu superlativu...zvlastni...neni
pro takovou
obrovskou tovarnu vlastne docela snadne platit slizkeho hada, ktery bude sirit po internetu falesne chvalozpevy? A ja uz dal zalohu, co si ted pocnu?!
PONDELI 7 Objevil jsem skvele fotostranky -Photographyreview a Photo.net - na kterych lze nalezt spoustu ctenarskych recenzi vsemoznych fotacku, objektivu, blesku, tresku, plesku...Prispevovatele jsou lide zasveceni a
fundovani, vlastnici rovnou nekolik aparatu a nescetna mnozstvi objektivu a podle toho take recenze vypadaji.
Po chvili cteni jsem zjistil, ze fotaky, do teto chvile pro me predstavujici vrchol moderni techniky, jsou
naprosto bezcennou kupou zeleza a skla, kterou soudny clovek zakoupi nanejvys svemu petiletemu diteti, ktere
moc zlobilo.
PATEK 4 Poohlizim se po novem fotografickem pristroji, kombinace
vlezleho prachu a uderu o sopku udelala s mym Zenitem sve. Funguje nadale, Zenit lze znicit
jedine snad opakovanym prejetim tankem ci vhodnou (tj. ne bakteriologickou) zbrani hromadneho
niceni, ale nektere jemnustky uz selhavaji. Napriklad dobu expozice lze nastavit, jenze nelze
zjistit, jakaze to doba je nastavena. A to, fotografove potvrdi, obcas docela zamrzi.
STREDA 2 Vcera se me podarilo vratit z mesicniho vyletku do chilske
Patagonie, coz vysvetluje pauzu v denicku. Toulal jsem se po horach, plazich a sopkach misto abych
psal nejake zavsivene blaboly jako ted. Kruci.
UNOR 2003
UTERY 11 S vcerejsim zivotnim moudrem az fatalne koreluje emailovy rozhovor, ktery jsme vedli s Vlastikem ve
ctvrtek jiz minuly. Takze mi to nedalo a umistil jsem ho sem, ovsem varuju, optimistum a cistym dusim se vstup
durazne nedoporucuje.
PONDELI 10 Zivot jsou kupy sracek
a jen na tobe zavisi, kterou si vyberes.
Do hajzlu s nim!
UTERY 4 Jiste si vsichni vzpominame skolni anglictinu/nemcinu a maturitni otazky typu My day/Mein Tag,
wake up rano v sedm hodin, umyji se, nasnidam, jdu do skoly. Ze skoly jdu ve ctyri hodiny, pak nejaky to Sport treiben, ucim se,
samozrejme a go to bed v jedenact, drsnaci rikali po pulnoci. Tak dneska jsem mel vskutku zajimavy Arbeitstag...
10:40 Prichazim do prace. "Nebudu to nijak hrotit", rikam si, "jen natocim ten tetragonalni krystal TiAl do smeru telesove
uhlopricky a necham to pocitat, nez masinka vypoti nejaky vysledek, tak mam spoustu casu brouzdat po netu, zapracovat na te prezentaci
pristi tyden. Snad pohnu i s tim clankem...".
12:00 Nejak mi to nataceni nevychazi, pritom to je tak jednoduche, zadna velka veda, zvladl by to i prumerny zak
zvlastni skoly, natoz cvicena opice, radsi to prepocitam znovu. Ach jo.
14:30 Konecne nejake vysledky, co vypadaji realne. Pravda, zabil jsem s tim hodne casu, ale hlavni vysledek. A pocit
dobre udelane prace, ne? Pro jistotu udelam maly testik, ale ne, do pr...., je tam nekde chyba. Kurna.
15:30 Zrobil jsem takovy maly programek, co transformuje vektor podle zadane matice. Kontroluju s nim predchozi vypocty,
ale chybu nenachazi. Musi byt nekde jinde. Pekne me to uz stve, ale mam radost z programku, ja si pekne transformuju, je hrozne
milouckej, tutu.
16:15 Uz jsem na to prisel, ta matice mela byt udelana trochu jinak, svina. Odvodil jsem tady kvuli tomu pulku linearni
algebry a pritom to me, blba, melo hned napadnout. Nevadi, s programkem uz to pujde raz na raz.
17:00 Doprdelekurwadrat, zase to nevyslo. To uz neni mozny, tam se proste nedala udelat chyba. Uklidnuju se panakem
vodky Zubrovky, pozustatkem po polskych studentech a vubec netusim, co s tim ted delat.
18:00 Vsechno prekontrolovane, vsechno do sebe zapada a pocitam to programkem. No jo, programkem, radsi to trosku overim...
18:45 Programek otestovan, navic upraven na verzi 1.1, ktera se vyznacuje zejmena tim, ze chrli hromadu cisel
a sprostych nadavek, ve kterych se vysledky uspesne ztraceji. Ale pocita to spravne, to jsem blazen.
19:30 No tohle. Ten proradnej kretenskej hajzl programek tam opravdu dela chybu, hovado. Jenze naprosto zahadnou a jen
ve dvou pripadech. Kripl. Dostat ho do ruky, roztrhl bych ho jak hada. Tfuj. Tohle uz je na me moc.
20:30 Rucni prepocet konecne prinasi spravny vysledek, skoda ze byl byt uz v jedenact. Uz ani nemam silu nadavat...
21:00 Odchazim domu jako zniceny a zubozeny clovek.
Pro priznivce taju, zahad a nadprirozena je tu zdrojak programku, kompilovany pod Intelovskym Fortran95 compilerem.
Pocitalo to chybne vektory (0 1/2 1/2) a (1/2 1/2 0) pri transformacni matici
(2/3 1/3 -1/3)
(-1/3 1/3 2/3)
(1/3 -1/3 1/3)
Vsechny ostatni vektory to spachalo spravne...
program transformace
INTEGER n, i, j, k
real*8, pointer :: a(:,:) !transformacni matice (n x n)
real*8, pointer :: a1(:,:) !copy of matrix a
real*8, pointer :: vysl(:) !vysledny vektor
real*8, pointer :: vec(:) !souradnice ve stare bazi
real frac
! open input and output files
open(unit=1,file='trans.dat',status='old')
read(1,*) n !size of given linear system
!dynamic allocations
allocate(a(n,n),stat=ialloc)
allocate(a1(n,n),stat=ialloc)
allocate(vysl(n),stat=ialloc)
allocate(vec(n),stat=ialloc)
Read(1,*) ((a(i,j),j=1,n),i=1,n)
print*, 'Nactena matice'
do i=1,n
print*, (a(i,j), j=1,n)
end do
print*,'------------------------------'
print*,'------------------------------'
print *,'Zadej slozky vektoru'
print *,'x='
read (*,*) vec(1)
print *,'y='
read (*,*) vec(2)
print *,'z='
read (*,*) vec(3)
do i=1,n
vysl(i) = 0
do j=1,n
print *,a(i,j)
print *,'kurrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrva',vec(j)
vysl(i) = vysl(i) + vec(j)*a(i,j)
print *,'doprdele(mezisoucet)',vysl(i)
end do
end do
print*,'Vysledny vektor'
do i=1,n
print*, (vysl(i), i=1,n)
end do
end program
LEDEN 2003
PATEK 31 Pitva byla bohuzel odlozena, skoda, tolik jsem se tesil. Budu asi muset usporadat pitvu
soukromou, jen najit obet.
CTVRTEK 30 Prechod se podaril, plan byl splnen na 100 procent. Zajimavych zazitku jako zmrzly stan, mokry spacak,
neobutelne boty, nezdolny Honzin...je tolik, ze zkusim splacat neco vetsiho. Ale rozhodne ne dnes, protoze dnes jdu na pitvu. Ano, ano,
na vcerejsim nocnim dychanku ceske enklavy jsem se, patrne uz ponekud podrousen, domluvil, ze se prijdu podivat, co tam ty medicky pachaji.
Pry si mozna i riznu, uvidime, jen
abych sebou neriznul o zem.
CTVRTEK 23 Od soboty do utery se budu potacet na sneznicich po Fatre, takze nic noveho nebude (ono by sice nebylo
ani tak, ale takhle to vypada lip).
UTERY 21 Zázitky ze svého semináre jsem radsi popsal v samostatné cásti, tak se
tam kouknete.
UTERY 14 Dosel mi varovny mejl. Pry jsem jeste neposlal abstrakt k svemu seminari v pondeli (20.1.).
Nevim cemu se divi, ja o zadnem svem seminari nic nevim...budu se muset nenapadne optat sefa.
PONDELI 13 Ma znalost anglictiny v posledni dobe ponekud poklesla, ze stupne "pokrocily" nekam k "ubohy az
k placi". Prevelice jsem se toho zalekl a zacal horecne uvazovat. "Co ted" premyslel jsem, "je treba zacit konat, rychle se do studia dat!"
Zacal jsem zmatene pobihat a hledat kultovni Anglictinu pro jazykove skoly. Jenze marne, jen jakesi moderni barevne baznehty, samy poblbly
obrazek, fujtaxl. Ja chci cist o Prokop family, uzivat si tech napinavych pribehu a plasticky vykreslenych charakteru, vzdyt jeste z gymnazia
mi zustalo tolik otazek! Zvladne pan Prokop vylet do Anglie, co Malcolm, bude po navsteve v cechach tesknit u Loch Lomondu po krasne
servirce a ma milovana, sexy Zuzana, vda se konecne? A co na to pani Prokopova?
Jak jsem mohl ztratit tu perlu mezi ucebnicemi, bibli vsech anglictinaru, se kterou jsem stravil nejkrasnejsi chvile sveho mladi?
Musim ji znovu ziskat, ozivit vsechny stare legendy, jdu do mesta ted hned!
PATEK 10 Dneska se me na stranky podivala takova spousta lidi, ze vubec nevim, jestli se s tim
nekdy vyrovnam. Na cestine uz pracuju, takze pristi tyden bude slibovana basnicka.
UTERY 7 Zde mela byt basnicka o snezeni ve Vidni, ale ona se bez hacku a carek nerymuje. Skoda.